Putující kamínky

Jelikož je doba taková, jaká zrovna je, však všichni víme jaká, je třeba se nějak bavit, odreagovat. Já mám těch aktivit vícero. Od chovu zvířat, pěstování kytek, přes pletení ponožek, drhání, drátování, korálkování… Tohle všechno mě naplňuje, dodává mi energii a klid. Jedna činnost je ale pro mě novinkou. Možná jste už o ní slyšeli nebo se s ní setkali na vlastní oči, protože funguje minimálně od jara. Je to malování na kamínky.

Kdysi, právě na jaře, se mi objevila zmínka o tom v počítači. Taky dcera kamarádky mi o této akci řekla. Jenže tehdy jsem se zrovna učila kreslit portréty a nezbýval mi čas na další aktivitu. Taky jsem si vzpomněla, jak jsem byla nemile překvapená, když jsem poprvé zkoušela malovat kraslice. Ta oblina vajíčka, ten tvar, mi tehdy dělal nesmírné potíže a nakreslit něco podle mé představy, no dopadlo to hrozně! Kameny taky nejsou rovné, a tak jsem rovnou řekla: „Ne! Do toho nejdu.“ A hned jsem to pustila z hlavy.

Takto malují moje dcery

Však jen do té doby, než přijela v září dcera z Prahy. Ta o tom začala mluvit, a protože měla zrovna narozeniny, vybrala si jako dárek právě barvy vhodné na kameny, lak a sadu štětců. V tu dobu u nás bývá i druhá dcera, abychom se celá rodina sešli a užili si společné chvíle. Večerní posezení u vínka se zvrhlo v první pokusy o malování kamínků. Dost dlouho jsem odolávala, ale když už začal malovat i můj zeť, tak jsem se do toho pustila taky.

Maluje celá rodina

Můj kámen ten první večer malovaný. Bylo jich víc, ale už šly do světa.

Malovat by se mělo akrylovými barvami, aby kresba vydržela. Nakonec je třeba kámen ještě přelakovat. Takže nejdřív jsme malovali těmi čerstvě koupenými barvičkami UNICOL. Musíme si kameny nejdřív připravit. Pokud jsou třeba od hlíny, tak samozřejmě vydrhnout kartáčkem, a to nejdřív vodou, a pak jarem a smýt vodou, aby se zároveň odmastily. Perlička – někteří jedinci myjí kameny v myčce na nádobí.

Moje zatím poslední várka

Pak, po důkladném uschnutí, si můžeme nejdřív udělat podklad, jako pozadí, ale pokud nám přírodní barva kamene vyhovuje, tak to není třeba, a malujeme přímo obrázek. Tyhle barvy se nanášejí štětci a štětečky různé tloušťky. Ale dobře se lakují, kresba se nerozpíjí. Existují však i akrylové fixy a to různé druhy, a těmi je malba jednodušší. Moje holky už teď mají nakoupeny různé fixy, dokonce i s metalickými barvami. Existují i barvy svítící v noci, tak ty ještě nemáme. Já jsem se dočetla, že na kontury je možno použít fixy – popisovače na CD, tak jsem si je pořídila. Jako podklad používám barvu ve spreji a na to maluji těmi popisovači. Pokud mám podklad bílý, vybarvuji obyčejnými  fixami papír. Barva sice není tak sytá, ale jde to. Nakonec zalakuji lakem ve spreji. Musí se lakovat z dálky. Než jsem si to uvědomila, tak se mi jich pár lehce rozmazalo. Ale na všechno se časem přijde.

A z druhé strany kamínku se napíše PSČ vašeho bydliště, f jako facebook a Kamínky. Protože ta malba na kamínek, když se povede, tak to je naše první radost. Druhá radost je, když si najdeme nějaké pěkné, viditelné místo, kam ho uložíme. A teď zas udělá radost někomu, kdo ho najde.

Takhle vypadají zezadu

Pokud ten člověk kámen vyfotí, a sdílí do skupiny kamínky, ten, co ho maloval, ho tam uvidí (najde ho přes lupu podle PSČ) a zase se raduje, že kámen někdo našel a měl z něho radost. Ten, kdo kámen najde, může ho přemístit, aby ho zas měl šanci najít někdo další. Ale taky si ho nálezce může nechat a umístit tam třeba místo něj svůj.  To však není podmínkou. Klidně si ho může nechat jen tak.

Umístění kamínku

Bohužel na FB se objeví jen malé procento kamínků. Mně se objevily úplně první dva a pak už z dvaceti roznesených žádné další. Mizí, takže jsou nalezeny, ale nikdo je sem nedá.  Pak si představujeme, že kámen našel nějaký děda nebo babička, a že z něj měli radost. Nebo někdo, kdo FB nemá nebo tuto hru nezná. Z fotek na FB je patrné, že největší radost z nálezu mívají děti, ale i dospělým to často zlepší den.

Když určuje vnuk, co má dcera Ivet kreslit

Taky je z fotek vidět, že v Česku je spousta skvělých malířů.  A když někdo najde opravdu pěknou malbu, hotový skvost, tak už ji dál nepošle. Objevují se zde i kameny, spíš už balvany, které váží třeba 12 kg. A najdou se na vrcholu nějakého kopce. Myslíte, že ho tam nechali? Omyl. Nálezcům nebylo těžko snést ho dolů v batohu, aby si ho mohli odvézt domů a později někam přemístit. I můj zeť maloval poněkud větší  kamínek, měl jen 2 a tři čtvrtě kila. Našla ho paní, sdílela ho, ale ponechala ho na místě. I to se může.

Zeťův obří kamínek Dračí oko

Je velmi zajímavé, jak tu fungují náhody. Těhotná mladá paní najde kamínek s miminkem. Paní, co nedávno našla bílé koťátko, které zachránila tím, že si ho nechala, našla kamínek se stejným bílým koťátkem. Jiná paní našla kamínek s nakresleným holým zadkem. (Nepohoršujte se.) Měla jít za dva dny na kolonoskopii. Brala to jako znamení, že vše dobře dopadne a kámen měla jako talisman. Včera zas našli na kameni nakreslené morčátko, to bylo vyvedené, opravdu jak živé. A představte si, že úplně stejně zbarvené mají doma. A takových náhod je zde víc. Právě moc ráda si čtu milé komentáře o nalezených kamíncích, radosti z nich a různých těchto náhodách.

Puntíkatý den (Den lupénky), aneb puntík, kam se podíváš – Iveta

Ale pravdou je, že malování takových malých dílek je ohromný relax a velká radost. Každý jeden kámen udělá hodně radosti několika lidem.

Ivet jede ve velkém!