Vražedný Halloween

Autor

„Neblbni. To nemyslíš vážně!“ „Jo, myslím. Dneska v noci nejsou naši doma, tak přijďte, zkusíme to!“ „No já nevím, nemůže se něco stát?“ „Blbost!“ Asi takhle to všechno začalo, ale potíž je v tom, že mi nikdo nevěří. Ale i tak vám řeknu, co se vlastně stalo.

Byl Halloween, a jak už jsem říkal, rodiče tu noc nebyli doma. Pozval jsem si skupinu kamarádů – Adriana, Lenku, Toma a jeho holku Sofii. Přišli na minutu přesně a já je poslal do obýváku. Tam byly na zemi rozložené svíčky. Sedli jsme si do kruhu a chytli se za ruce. „Koho vyvoláme?“ zeptala se Lenka. „Školníka, třeba.“ odpověděl Adrian. „Ty seš blbej, copak nevíš, jakej to byl magor?“ řekl Tom a vážně si poklepal prstem na čelo.

Jelikož byl úplněk, a já navíc věděl, že se nám nikoho vyvolat nepodaří, začal jsem s historkou, co jsem znal. „Já slyšel, že v tomhle domě se při úplňku na Halloween stala vražda. Tehdejší soused se prej pomátl, vtrhnul do tohohle domu a všechny obyvatele vyvraždil cepínem.“ „Cepínem?“ zeptal se Adrian. „Jo, prej byl horolezec, nebo co. No a mě napadlo, že bysme mohli vyvolat jeho.“ „Dane, seš sice asi trochu na hlavu, ale já myslím, že za zkoušku to stojí.“ pronesl Tom. Chytli jsme se tedy za ruce a začali vyvolávat. Dlouho se nic nedělo, až najednou, jsme slyšeli ze sklepa cinkání, jako by někdo zatloukal skobu do kamene. Adrian se šel podívat do sklepa.

Když se nevracel už půl hodiny, šli jsme se tam podívat všichni. Adrian ležel na zemi v kaluži krve. Nedýchal. Vtom jsme slyšeli seshora smích. Všichni jsme vyběhli nahoru do chodby a chtěli jsme ven z domu. Dveře byly zamčený zvenku a v zámku byl zalomený klíč. „Do hajzlu, co se to tady děje!?“ zařval Tom. „Oba najednou.“ Řekl jsem a pokývl ke dveřím. Rozběhli jsme se a snažili se vyrazit dveře. Nešlo to, byly něčím zapříčený, asi tam někdo z venku dal prkno nebo něco podobného. Vtom se Sophie podívala do obýváku. „P… p… podívejte s… s… se!“ nakoukli jsme do obýváku a na televizi bylo napsáno: „Jste na řadě!“ Ještě divnější na tom bylo, že to bylo napsaný krví.

„Mám v pokoji balkon, tím bychom mohli utéct!“ řekl jsem. Vyběhli jsme nahoru na balkon. „To zábradlí je pevný?“ zeptala se Lenka. „Jo je čerstvě dodělaný, a navíc je z dubu, takže by mělo vydržet.“ odpověděl jsem. Lenka se opřela a řekla, že by se tudy dalo utéct. Vtom jsem slyšel praskání. Dřevo prasklo a Lenka spadla dolů. Už jsem ji nestihl chytit a slyšel jsem jenom křupnutí. „Asi si zlomila vaz.“ vysoukal jsem ze sebe. „Tady nebudu už ani minutu!“ hystericky pištěla Sophie. Vyběhla dolů a my za ní. Dveře už byly otevřený. Sophie běžela ven. „Neeeeee!“ zařvali jsme s Tomem naráz. Sophie už byla pod schody, které vedly z domu, když v tom se pod ní propadl kus země a ona spadla do jámy. Chodbou se prohnal průvan a prudce zabouchl vchodové dveře. Zůstali jsme s Tomem sami uprostřed náhle ztichlého domu.

„Dostal jsem nápad.“ řekl Tom. „Jakej?“ zeptal jsem se. Než jsem se dočkal odpovědi, někdo zaklepal na dveře. Váhali jsme, jestli máme otevřít. „Co když je to ale Sophie nebo Lenka? Třeba sou jen zraněný a potřebujou pomoc.“ rychle ze sebe vychrlil Tom. Chvíli jsme na sebe mlčky koukali, znovu se ozvalo zaklepání. Nasucho jsem polkl a kývl na Toma. Ten pomalu vztáhl ruku ke klice a otevřel dveře. Oba jsme spatřili ducha, kterého jsme vyvolali. Prudce chytil Toma a hodil s ním o schody. Ozvalo se několikanásobné zakřupání a Tom se bezvládně doklouzal ze schodů na zem.

„To je vše, pak už přijela policie. Sousedi jim totiž nahlásili, že se tam něco děje. No a teď jsem tady, zavřeli mě, za podezření z čtyřnásobné vraždy a rozmýšlej se, jestli mě vezmou do blázince, nebo zavřou do vězení.“ „Já vám věřím. Zní to sice trochu zvláštně, Danieli, ale já vám věřím.“ „Jak to? Mně nikdo nevěří. Nikdo! Tak proč vy?“ „Na to vám odpovím jednou jedinou větou. Pojďte sem, pošeptám vám to.“ Dan se naklonil k cizinci. „Už je to rok…“

VESELÝ HALLOWEEN

Foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na