Dobře utajená krása

Autor

Říká se „bližší košile než kabát“ a já dodávám „a nejbližší spodní prádlo“. Mám ráda spodní prádlo odjakživa, má fascinace jím začala vlastně už v dětství, kdy jsem u prarodičů na půdě vyštrachala starý katalog, který si přivezl děda po 2. světové válce z Francie. Samozřejmě, byla tam spousta nejrůznějšího zboží, ale já vždy rychle listovala ke stránkám s kostýmy šantánových tanečnic a spodního prádla. Ačkoliv to byl válečný katalog, nabídka tuzemských komunistických obchodů jim nesahala ani po kotníky. Těch barev, třpytek, peříček a krajek, zkrátka sen každé holky.

Tak jako každá věc, kterou denně bereme do ruky, má i spodní prádlo svou historii a s tou vás teď trochu seznámím. Nejprve tedy nejrůznější spoďárky. Za první náznaky spodního prádla můžeme považovat bederní roušky, které nosily staří Egypťané a ještě dále zašly Římané, kteří si pod své tógy a tuniky brali jednoduché trenýrky. Natahovací spodky se objevily až ve 13. století a spodní prádlo se tím stalo nedílnou součástí oděvu převážně však mužů a lidí z vyšších vrstev.

Mezi ženami se nošení spodních kalhotek začalo rozšiřovat až počátkem 19. století, kdy nastupují krinolíny a tam to přeci jen více luftovalo, takže se pod ně začaly oblékat dvě samostatné nohavice z plátna nebo flanelu, které byly v pase spojeny páskem. Mezi první nositelky kalhotek patřily prostitutky, baletky, jeptišky a malá děvčátka, ostatní ženy se jim bránily, což se samozřejmě nelíbilo lékařům, kteří varovali před možnými záněty a nachlazením. Na konci 19. století jsme ale již byly ke svému zdraví zodpovědnější a začaly jsme stejně jako muži oblékat jednodílný pletený overal, který zakrýval tělo od zápěstí až po kotníky, pouze vzadu měl otvor usnadňující návštěvu toalety. Postupně se délka rukávů i nohavic zkracovala. Klasické moderní kalhotky s gumou nastoupily na scénu ve 30. letech 20. století a měly spíše trenýrkový střih. V 70. letech se v Brazílii objevují jako plavky tanga, které se staly velmi oblíbené v 90. letech. Dnes máme opravdu široký výběr materiálů, barev a střihů – klasické, string, tanga, francouzské, s nohavičkou…

Také podprsenky prošly svým vývojem, začalo to vlastně již ve 13. století, kdy se rozmohly korzety a šněrovačky. Tento kousek oděvu vyztužený velrybími kosticemi nebo dřevem sloužil dámám lačnícím po štíhlé linii, které si takto stahovaly hrudník a pas. Nebylo výjimkou, že ženský pas sešněrovaný tímto krunýřem měřil pouhých 40! cm v obvodu. Muselo to být velmi nepříjemné a dost dobře nechápu, jak se jim v tom dýchalo a není proto divu, že se proti korzetům začaly ženy v 18. století bouřit, úplné vymizení těchto úzkopasých korzetů však přišlo až počátkem 20. století díky módnímu návrháři Paulu Poiretovi, který svou ženu oděl do rovného korzetu bez kostic, ostatní ženy jí rády následovaly a nakonec v rámci emancipace v odívání opustily korzety úplně. Korzety jak je známe dnes jsou na míle vzdálené těm středověkým, jsou pohodlné, příjemné na nošení, efektně kombinují funkci podvazkového pásu i podprsenky a existují i takové, které se nosí jako svrchní oděv, například jako součást tzv. korzetových šatů.

Samotná podprsenka je oproti ostatnímu spodnímu prádlu úplné mláďátko. Ačkoliv patenty na ní byly vydány už v roce 1889 francouzce Hermine Codolleové a o čtyři roky později američance s českým jménem Marii Tucek, za její oficiální objevitelku je považována američanka Mary Phels Jacobsová, která v roce 1913 sešila dva kapesníky s růžovou stuhou a voilá podprsenka byla na světě. Mary prodala svůj vynález za 1500 dolarů společnosti Warner Brothers Corset Company of America a ta na tom vydělala 15 milionů dolarů. Tvar košíčků se postupem času změnil ze špičatých na pěkně zaoblené a tak je vlastně známe i dnes. Stejně jako u kalhotek, i zde si můžeme vybírat z nepřeberného množství. Máme podprsenky klasické, s kosticemi, push-upky, s gelovou výztuží, podprsenky sportovní, pro kojící matky i bez ramínek, zkrátka záleží na každé z nás, po které sáhneme.

Jak jdeme svým životem, střídáme postupně různé role a s nimi přichází i změna našeho odívání. Jako malé holčičky, dcery, vnučky a žákyně jsme nosívaly bavlněné kalhotky s medvídky, kytičkami a motýlky, přehouply jsme se mezi studentky a vyměnily medvídky za růžové a modré krajky, následovala doba, kdy se stáváme zaměstnankyněmi a pod svůj kostýmek oblékáme zelené saténové prádlo, z kterého vklouzneme do bílého krajkoví přichystaného na naši svatební noc a stáváme se tím manželkami a následně matkami a vrátíme se zpět ke svým bavlněným kytičkovým kalhotkám, protože je nám v nich v šíleném úprku za naším prckem nejlépe. A tak stále dokola až jako babičky objevíme luxus a pohodlí teplých kalhotek s nohavičkou, neb si řekneme, že teplo a zdraví je přednější než natřásat se před naším milým v černých tangách, stejně už je bez brýlí nevidí, tak proč to lámat přes koleno.

Stejně jako role dané, jsou v životě i role hrané. Proč si občas nezahrát na někoho jiného, vždyť nemusíme brát všechno tak smrtelně vážně a koneckonců všichni si rádi hrají. Velký prostor k hrám nám skýtají hrátky milostné a proč si k nim nevzít na pomoc pěkný kousek spodního prádla. V mžiku se tak můžete změnit v nesmělou studentku v kostkované soupravičce z jemné bavlny, v kurtizánu v červeném krajkovém korzetu s podvazky či v tygřici v lesklém saténu.

Spodní prádlo nám prostě život zpestřuje a já vám přeji, ať vám přinese spoustu příjemných chvilek.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na