Cesta domů je nezisková organizace, která se od začátku své existence kromě péče o umírající snaží přispívat ke společenským změnám s cílem zlepšit péči o lidi na konci života. Kromě hospice, knihovny, odlehčovacích služeb, poradny, půjčovny pomůcek a nakladatelství má tedy i dobročinnou kavárnu a dva dobročinné obchody. V obchodech se prodávají jak vlastní produkty nakladatelství, tak i bazarové věci včetně oblečení. Princip je stejný jako u většiny „charity shopů“, tedy prodává se darované zboží. A protože jsou obchody neveliké, pořádáme jednou za čas velký JakPak bazar oblečení. Letos máme bazary dva: dětský v březnu a dospělácký v dubnu.
Dobročinný bazar
Snažíme se vše dělat pro dobrou věc, takže využíváme práce našich věrných dobrovolníků, aby byl výtěžek co největší. Bez nich by to nešlo. To oni většinou třídí oblečení, vozí je ze skladu, připravují vše na místě a pomáhají s prodejem i s úklidem.
Veškeré věci v bazaru dostáváme od dárců, kterých je opravdu hodně. Neděláme žádné sbírky oblečení, ale sklady máme dosti plné. Nelze prodat vše, co dostaneme, takže na dětský bazar bereme jen vybrané nedostatkové zboží: těhotenské oblečení a oblečení pro starší děti. Anebo opravdové poklady.
Nejen že prodat vše, co dostaneme, je nemyslitelné, neprodáme dokonce ani většinu. A není proto, že by na nás lidé byli nějak nadprůměrně hodní a nosili nám toho víc než ostatním. Stejný problém má většina dobročinných obchodů s oblečením. V USA a Británii, kde jsou „charity shopy“ velmi rozšířené, prodají zhruba mezi 5 a 30%. Zdá se Vám to málo? V ČR každý člověk vyhodí ročně 10 až 20 kg oblečení. Kupujeme daleko více oblečení, než potřebujeme. Mnohé textilní řetězce nás v tom pilně podporují tím, že snižují kvalitu i cenu oblečení, aby je lidé více nakupovali.
Zcestovalé oblečení
A co se děje s oblečením, které dobročinné organizace samy neprodají? Něco je nerecyklovatelné a vyhodí se. To, co je ještě použitelné, se vydá na dlouhou cestu po světě: teplejší oblečení putuje do Východní Evropy a Pákistánu, letní do Afriky, kde příval „oblečení mrtvých bělochů“, jak mu místní přezdívají, již zlikvidovalo textilní průmysl. Anebo je téměř nenošené oblečení vyrobené z uzbekistánské bavlny, obarvené v Turecku, ušité v Bangladéši a prodané v Evropě, v Indii rozcupováno na deky.
Snažíme se k tomuto koloběhu příliš nepřispívat, nicméně oblečení je mnoho, takže alespoň volíme recyklaci v ČR a snažíme se hledat uplatnění pro dětské oblečení, které se na bazaru neprodá. Avšak po desítkách mailů do azylových domů, Klokánků a organizací pomáhajících tu i tamhle, na něž chodí zatím spíše zamítavé odpovědi, protože všude mají plné sklady, svítá teď naděje, že by si někdo možná vzal jednu nebo dvě krabice. Do recyklace jich ale půjde nejméně desetkrát víc.
Takže Vy, kteří jste dočetli až sem a kteří si možná také připadáte zavalení oblečením, až budete příště do kontejneru na textil vyhazovat značně obnošené oblečení svých dětí, užijte si tu chvíli, kdy budete vědět, že oblečení sloužilo dlouho a dobře.
A pokud v nejbližší době hrozí, že byste potřebovali svým dětem pořídit nějaké oblečení, nekupujte nové. Přijďte k nám na JakPak bazar a kupte si, co potřebujete.
Vás a Vaše děti pak může hřát nejen oblečení, ale i pocit, že jste udělali dobře natřikrát: podpořili jste dobrou věc, tedy Cestu domů, nakoupili jste levně a jednali jste ekologicky.
