Možná jste to už někdy zažili. Někam se vydáte a cosi hledáte, probíráte se haraburdím a zbytečnými věcmi, které měly možná už dávno patřit do popelnice… Tak jako se to stalo mně na naší půdě. A našla jsem tam skutečný poklad.
Můj poklad objevený na půdě nese název časopis Jas a datum jeho vydání se pohybuje mezi lety 1931-1935. A protože jsem zvědavá žena, zajímala mne tehdejší móda.O třicátých letech víme mnohé. Z knih a dokumentů například to, že na rozdíl od dvacátých let, kdy se ženy inspirovaly chlapeckou módou a nosily rovné střihy se sníženým pasem bez zdůrazněných dámských tvarů, v letech třicátých se do stylu oblékání vrátila typicky ženská linie. Třicátá léta jsou v módě prezentovná smyslností, erotogenní zónou bývala holá záda. Na mnoha večerních a společenských šatech výstřihy téměř k hýždím. Elegance, ale i první sportovní móda.
Průkopnicí sportovní módy je slavná Coco Chanel. Přepracovávala pánské střihy na volnočasové dámské. Své modely sama nosila. Ať už žerzejové kostýmky, svetry, či námořnické kalhoty.
Módě vévodila Paříž. Stává se centrem módních salónů. Objevují se jména, jako Dior, Alix (Madam Grésová) či Nina Ricci. Zdůraznění se dostalo ramenům v podobě vycpávek, pletené zboží zažívá rychlý vzestup a těší se velké oblíbenosti. Do módy přicházejí úhlopříčné šaty ala Vionnetová. Večerní šaty přitahují přiléhavostí k tělu. Mnoho mužů spočine obdivným pohledem na dámách oblečených v tzv. neoviktoriánských šatech upoutávajících zaobleným poprsím a vytvarovaným pasem.
Hitem jsou stále módní doplňky – kloboučky především. Ozvláštněny mohou být našitými stuhami dodávajícími jim pravé jedinečnosti. A nutné uvést pravý skvost českého obuvnictví – kolekci Baťových bot. „ K takovéto výzbroji ovšem nesmí scházeti dobrá obuv. Dříve byly to šněrovací boty, dnes postačí polobotky z dobré boxové kůže, solidně propracované s nízkým podpatkem. Ovšem tento úbor cestovní nedoplníme širokým kloboukem ze slámy, ale čapkou, která jest barvy jako halenka ke kostýmu. Pak také kolik máme halenek, máme také čapek, které, když samy si je uháčkujeme, nezatíží naši pokladnu, neboť pořídíme je za několik Kč.“
„Ke všem kostýmům předpisuje móda dlouhé kožené rukavice. Opravdová dáma nikdy nezamění rukavice stávkové za rukavice kožené.“
Ve vydání z roku 1931 jsem se dočetla několika důvěrným radám, tedy tento článek mě naprosto zaujal. Dámy, posuďte samy, nakolik se jím ještě dnes mnohé tak trochu řídíme…„Žena jejíž proporce nemohou se nazývati štíhlými, musí velice vybírati, aby byla podle módy oblečena a při tom přebytečná váha se aspoň podle zdání ztratila. Není nic platné přebytečný tuk stlačovati do šněrovačky, je úspěšnější vybírati látky se vzorem malým, spíše tvary tmavší než světlejší. Nikdy si nesmí voliti žena silnější látky se vzorem velikým nebo látky příliš světlé.
I střih šatů pomáhá aspoň zdání štíhlosti. Ženy malé nebo silné nevolí nikdy výstřihy kulaté, volány vodorovné. Všechny tyto znaky postavu spíše rozšiřují. Zato špičaté výstřihy, kolmé nebo šikmé ozdoby postavy prodlužují. Jsou více moderními sukně delší, však postavy velké, štíhlé mohou si dovoliti sukně kratší, neboť v příliš dlouhých sukních jsou jak tyčky, a slyšela jsem posudek mužů, kteří se vyslovili, že takové velké dívky jsou dlouhé jako písnička. Zato malé, silnější děvy nikdy by se neměly odhodlati obléknouti šaty krátké. Co u jedněch se přímo zakazuje, u druhých vřele doporučuje. Nikdy nespoléhejte na doporučení švadleny, vždy studujte svou postavu v různých toaletách samy a podle toho vždy vybírejte.
Na koloniální výstavě v Paříži, když pozorujete různé ty návštěvníky a návštěvnice, není to s naším vkusem tak špatné, jak se domníváme. Naše ženy všech vrstev dovedou se s vkusem obléknouti, jen schází jim jisté a nenucené chování. Na tomto poli máme ještě příliš mnoho doháněti. Chovati se fair neznamená býti se vším spokojena.“
Co vy a výlet napříč časem, dali byste si říct? A víte, co byste si do třicátých let oblékli? Já tedy rozhodně ne krátké šaty. Myslím, že bych jimi možná kapánek pohoršovala…
