V dnešním díle se podíváme blíže na materiály jako je manšestr, mohér nebo mušelín. Zabrousíme také k minisukním a mokasínům a přiblížíme si účes zvaný mikádo.
Manšestr
Jak už název této látky napovídá pochází z anglického Manchesteru, kde se začal vyrábět již na konci 18. století. Vyrábí se z bavlny, popř. vlněné příze, někdy se přidává i elastan pro lepší pružnost. Látka je velmi pevná a rozděluje se podle velikosti žebrování. Pro svou pevnost byl velmi oblíbený i pro výrobu uniforem. Ovšem po válce jeho obliba pomalu opadala, protože je také náchylný k otěrům a po nějaké době se žebrování tenčí a ošoupává. Zpět na výsluní se vrátil v 70. letech, kdy si ho oblíbili hudebníci a další umělci a režiséři, nosil ho Woody Allen, Bob Dylan, Pablo Picasso i Wes Anderson. I v dnešní době má tento materiál své fanoušky, ale nejde o masovou záležitost.
Mikádo
Ačkoliv tento styl účesu můžeme vidět již na artefaktech ve starém Egyptě, přesto v průběhu dějin nebyly krátké vlasy u žen příliš prosazované a plošně akceptované. To se ovšem změnilo ve 20. letech 20. století, kdy nastupuje ženská emancipace a do módních trendů vstupují coby inspirace filmové hvězdy. Výčet slavných žen, které inspirovaly, by byl velmi dlouhý, tak jen namátkou – Nataša Gollová, Adina Mandlová, Elizabeth Taylor, Uma Thurman nebo třeba Victoria Backham. Mikádo je populární stále, možná i pro svou variabilitu. Můžete ho mít krátké pod uši nebo až na krk, s ofinou i bez, rovné i vlnité… Troufám si tvrdit, že tento účes se zkrátka nikdy neomrzí.
Minisukně
V umění se začaly minisukně objevovat již od 20. let 20. století, například slavná banánová sukně Josephine Baker. Za skutečnou průkopnici tohoto kousku oblečení je však považována britská módní návrhářka Mary Quant, která tuto krátkou sukni představila v roce 1964. Ta sama však tvrdila, že ona ji nestvořila, že to byly holky na ulici a považovala ji za způsob vzpoury. Sama Mary definuje minisukni tak, že spodní lem by měl zasahovat přibližně do poloviny stehna a neměl by být víc než čtyři palce pod zadek. Minisukně jsou součástí módních trendů dodnes, ovšem více než kterýkoliv jiný kus oblečení je velmi přísná na postavu a nosit ji tak nemůže každá žena.
Mohér
Mohér je vlna, která se vyrábí z angorských koz. (Pozor! nepleťte si mohér s angorskou vlnou, ta se totiž vyrábí ze srsti angorských králíků.) Mohér je velmi odolný, dobře odvádí vlhkost, je přirozeně elastický a lesklý. Dobře se barví a má výborné izolační vlastnosti, v zimě hřeje a v létě chladí. Díky všem těmto vlastnostem je samozřejmě dražší než běžná ovčí vlna. První zmínky o zpracování vlny angorských koz sahá již do 16. století a populární je dodnes. Jemnější vlákna z mladších koz se používají na oblečení, silnější vlákna koz starších pak na koberce a těžší látky.
Mokasíny
Jde o obuv s kulatou špičkou a výraznými švy kolem nártu. Původně šlo o obutí indiánských i jiných domorodých kmenů po celém světě. Byly to boty vyrobené celé z kůže, ručně šité a různě zdobené. Jak říká Forrest Gump: „Boty toho na člověka dost prozradí.“ U mokasín to platilo dvojnásob. Podle použité kůže, zdobení i tvaru se dalo přesně zařadit, do jakého kmene člověk, který je nosil, patřil. Do běžného šatníku se dostaly na konci 18. století v Norsku a dodnes jsou součástí nejen pánských, ale i dámských šatníků.
Mušelín
Mušelín je velmi jemná látka tkaná z bavlněných vláken v plátnové vazbě. Když ho v 17. a 18. století začali obchodníci dovážet do Evropy, mělo se za to, že pochází z oblasti kolem města Mosul, později se jeho původ přesunul dále na východ, do bangladéšské Dháky. Jde o tak jemnou látku, že když bratři Wrightové hledali lehký, avšak pevný materiál pro potažení křídel svých kluzáků, jejich volba padla právě na mušelín.