Nakonec svému osudu stejně neutečete

Přinášíme vám rozhovor s Marií Copps, módní návrhářkou, floristkou a autorkou nového životně motivačního projektu. Dozvíte se, jak se změnil její život díky zahraniční zkušenosti, a jak ji odluka od domova posílila. Dnes čtěte o této kreativní ženě, jejíž představivost se vyloupla před lety ze zámotku smutku a dnes se podobá hejnu motýlích křídel.

Dobrý den, jak jste se ocitla mezi Torontem a Prahou?

Spíše mezi Tachovem, Prahou a Torontem. Pocházím totiž z Tachova a v roce 1998 jsem po téměř deseti letech odešla ze zaměstnání bankovní úřednice do Prahy, abych se začala připravovat na studium psychologie, která mě vždy velmi přitahovala a angličtiny, kterou jsem do té doby neuměla. V roce 1999 jsem po neúspěšném přijetí na studia psychologie měla v záloze plán B, a tím bylo studium angličtiny v zahraničí. Intuice mi pošeptala Toronto a tak jsem tedy následovala toto tiché vedení a po té pochopila, jak jsou některé věci lidem předurčené a proč jsem nakonec neměla u těch zkoušek na studium psychologie uspět.

Co Vás nejvíce inspiruje na Kanadě?

Když jsem poprvé v červenci roku 1999 přiletěla do Toronta, tak jsem si připadala jako v nějakém americkém filmu. Na letišti jsem tehdy nasedla do veliké limuzíny, a jak jsme se pomalu přibližovali do středu Toronta, tak jsem jen valila oči. Všechna ta architektura, mrakodrapy, několikaproudové silnice s nepřetržitým provozem a všechno jevící se několikanásobně větší, než u nás v Evropě, mě velice udivovalo a očarovalo. Na Kanadě mě inspiruje tolerance, otevřenost, vlídnost a slušné a příjemné chování lidí, které je pro nás Čechy stále velmi nezažité. Když jsem poprvé toto chování začala od Kanaďanů pociťovat, tak jsem si uvědomila, jak se musím velmi rychle naučit mnoha dovednostem, které jsem vůbec neznala. Byla to velmi zajímavá zkušenost a velká škola.

Měla jste své vzlety a pády při usazování se jinde? Jak jste se s nimi vyrovnala?

Měla jsem to na rozdíl od lidí, kteří např. odešli do emigrace za minulého režimu o mnoho jednoduší. Na začátku jsem cestovala s dcerou, jak často jsem chtěla a potřebovala. Chvilku jsem byla v Čechách a pak jsme opět odletěly do Kanady. Podle toho, jaké jsem právě dělala projekty, tak jsem se také pohybovala po těchto souřadnicích. S nástupem dcery do školy se to ale zúžilo na dvě návštěvy za rok, což je někdy málo. Musím ale říci, že není vůbec jednoduché začít žít v jiném prostředí, protože to bylo diametrálně odlišné po všech stránkách. Prošla jsem si hlubokými smutky, krizemi i depresemi. Časem jsem si ale zvykla a dnes jsem spokojená. Je ale pravda, že si připadám, že jsem úplně změnila svoji identitu a jsem dnes úplně jiný člověk. Je možné, že to souvisí i s tím, že mluvím cizím jazykem.

Jak jste se dostala k módnímu návrhářství? Co Vás na něm zajímalo nejvíce? Byla to možnost inspirovat ostatní, dát jim křídla?

S šitím modelů a navrhováním jsem začala již na základní škole. Byla to vždy moje velká vášeň, protože jsem velmi tvořivá a stále musím něco vymýšlet a realizovat. Mám velmi šikovnou maminku, která na nás vždy šila úchvatné modely, odtud tedy pochází ten úplně první impulz. Nicméně na textilní školu jsem nechtěla jít a nakonec jsem studovala ekonomickou školu v Mariánských Lázních. Nakonec ale svému osudu stejně neutečete a tak jsem se k návrhářství dostala za dvacet let oklikou přes Toronto. Toto prostředí mě totiž naučilo odvaze a víře v sebe sama a tak jsem se do toho pustila. V žádném případě se ale nepovažuji za klasického návrháře, který produkuje sezonní kolekce jednu za druhou. Neztotožňuji se totiž s myšlenkou, že budu někomu nutit každou sezónu nový kabát, protože jsme otočili list na kalendáři a už je čas na nový. Chci módu využít spíše k projektům, které mají nějaký hlubší smysl, někde mohou v něčem pomoci a na něco důležitého upozornit.

Kde mohou letos naše čtenářky vidět Vaši tvorbu naživo?

Kolekci pro veřejnou prezentaci nechystám, ale uvažuji, že v rámci mého projektu Give Help a Chance – FASHION FOR HELP, bych připravila opět nějaký užitečný projekt. Uvidím, nechávám věcem čas a oni se vždy vynoří lidé i potřebné informace, které jsou pro realizaci projektu nezbytné.

 

Co Vás v životě nejvíce uspokojuje?

Bude to znít jako klišé, ale když někomu mohu pomoci s jeho problémem, nebo někomu poradit, utěšit a dodat odvahu, tak mám opravdu velmi hluboké pocity uspokojení a naplnění.

 

Na čem aktuálně pracujete?

Při jednom rozhovoru, který jsem dělala v Praze někdy před rokem a půl, mě dotyčná paní novinářka inspirovala k tomu, že mám napsat knihu o odvaze. Nechala jsem tu myšlenku dozrát, a protože také vedu módní poradnu na iDNES.cz v rubrice Ona, a z těch dotazů nejen o módě od čtenářek jsem vycítila, že lidem stále chybí důležité informace, tak jsem pochopila, že je na čase předat lidem určité velmi cenné know-how, které delší dobu studuji. Vznikla tedy vzdělávací platforma Manuál osobního úspěchu, kterou se právě chystám v Čechách představit. První audionahrávka je již k dispozici k poslechu zdarma a ostatní díly budou oficiálně v prodeji na konci měsíce května. Připraveno je jich celkem sedm a posluchači se v nich dozví velmi důležité a k úspěchu naprosto nezbytné koncepty a také se dozví další pro náš život velmi důležitá fakta a další zajímavé souvislosti.

Proč bychom měli chtít vzít do rukou svůj osud? Není pohodlnější vinit z neuspokojivých zkušeností okolnosti?

Podívejte, je celá řada lidí, kterým pohodlnost, špatné rodinné vedení a nedostatek důležitých informací nedovolí cokoliv v životě dokázat a uskutečnit a tak budou ze všech svých neúspěchů vinit okolnosti a lidi okolo sebe. Pokud ale máte informace, které jsou právě součástí mého nového vzdělávacího projektu, tak si rychle uvědomíte, že není nic a nikdo na světě, kdo by Vám mohl v čemkoliv zabránit. Všichni lidé mají potenciál k tomu, se stát v životě úspěšnými, ale ne všichni lidé mají potřebné informace, jak to provést. Informace, nebo spíše určitě vědění, je tedy klíčem k osobnímu úspěchu. Rok 2012 je pro celé lidstvo navíc neuvěřitelně důležitým mezníkem mezi starým pojetím světa a novou volbou, která se lidem nabízí. Bude už jen na nás lidech, jestli opustíme starý systém postavený na strachu, korupci, pocitech viny a nesmyslné konkurenci a posuneme naše vědomí směrem k bezpodmínečné lásce, vzájemné spolupráci, toleranci a úplné zodpovědnosti za naše vlastní životy.

Čím se v životě řídíte?

Silným vnitřním morálním přesvědčením o tom, že není nic krásnějšího, než pravda, bezpodmínečná láska, lidské porozumění, tolerance a vzájemnost. Všechny tyto skutečné hodnoty Vám totiž umožní prožít šťastný, radostný a hodnotný život naplněný po okraj pocity, které nelze za žádné peníze koupit. Vše krásné a opravdové je totiž pro všechny a hlavně zadarmo, stačí k tomu jen otevřít své srdce.

Děkujeme za rozhovor

Více o Marii Copps naleznete na http://www.mariecopps.com/about.html
Foto: K. Wiliam, Milada Čištínová, archiv Marie Copps, Rodrigo, Patrik Jandák

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na