Moje dívka Linda chodí ráda do divadla. Abych ji potěšil, udělal radost a zároveň ukázal, že mám smysl pro kulturu a umění, na dnešní večer jsem koupil dva lístky. Pro Lindu a pro sebe. Přiznám se, že ani nevím, na jaké představení. Ale určitě se nám bude čas strávený ve společnosti líbit.
Sraz máme u Lindy. Opět řeším, co na sebe. Proč se musí s tím oblékáním dělat taková věda? Mně by stačily nějaké univerzální šaty. A Linda se mi líbí vlastně ve všem. Snad nic nepokazím oblekem, ještě, že umím vázat kravatu!
Je půl šesté odpoledne, nejvyšší čas setkat se s Lindou. Ale ouha, venku prší! Vracím se tedy ještě zpátky domů pro deštník. Pes Kavalír se domáhá podvečerní vycházky, kňučí a vrhá na mě tázavý pohled. „Teď ne, Kavalíre, do divadla by tě nepustili.“ Kam jsem to založil ty lístky? A co peněženku, kde ji mám? Čistý kapesník se rovněž bude možná hodit – kdyby se mi spustila rýma nebo kdyby mě představení dojalo… Hihi, to u mě nehrozí! Tedy s tím dojetím, s rýmou člověk nikdy neví…
„Ahoj Lindo, tobě to moc sluší.“ Neskrývám obdiv ze své přítelkyně, protože v černých koktejlkách a lodičkách vypadá skutečně neodolatelně. Linda se mile usmívá. Můžeme vyrazit. Z Lindina bytu vede k hlavním dveřím dlouhatánská řada schodů. Chci být za slušňáka, ale netuším, zda bych měl jít ze schodů dolů první já a na půvabnou dívku přitom vůbec nevidět (co kdyby si v těch střevících na podpatku zvrtla nohu?) nebo ji pustit před sebe? „Běž děvče raději první, budu tě mít na očích.“ Lindu tedy lehce popostrčím před sebe. Ano, tak to jistě má být i podle pravidel etikety.
Na chodníku před domem se rozpoutal zápas. Můj zápas s deštníkem. Ach, kdy jsem ho naposledy rozevíral? Přiznám se, že obvykle sám deštník nikam nenosím. Neumím nosit deštník. Ale teď bych jej zřejmě rozevřít měl. Sluší se, aby cestou do divadla nesl muž nad hlavou svou a načesanou hlavou své přítelkyně deštník. Povedlo se, deštník se otevřel, sláva!
Jdeme s Lindou po chodníku. V pravé ruce nesu deštník, který chrání moji i Lindinu hlavu a levou rukou nabízím své slečně rámě. Cesta nám ubíhá příjemně, povídáme si o tom, jaký jsme prožili den a těšíme se na kulturní zážitek, byť netušíme, na jaké téma. Přestává pršet a to je také moc fajn. Došli jsme k divadlu. Protože jsem slušně vychovaný chlapec, otevřel jsem dveře a přidržel je Lindě, aby vstoupila do divadla jako první. Krásný úsměv mi byl odměnou za vzorné gentlemanské chování.
Zjišťujeme, že hrají Othella –Shakespearovu tragédii. Postarám se o naše kabáty, odnáším je do šatny. Potom jsem přišel ke své půvabné přítelkyni. „Půjdeme se posadit?“ „Ano, ráda.“ Do řady, kde by měla být čísla našich sedadel vchází Linda jako první, zády k ostatním divákům. Mně se to zdá takové podivné, nevidět do tváře lidem, skrz které si klestíme cestu, všichni se nám ochotně uhýbají nohama, abychom prošli uličkou snadněji. Každému z nich ještě děkuji za ochotu. Konečně jsme našli naše sedačky. Má si Linda sednout po mé levici nebo po pravici? Tápu… tohle opravdu netuším. Proto své přítelkyni nabízím levou stranu, bude blíž k mému srdci, stejně jako při chůzi do divadla po chodníku. Vypínáme mobilní telefony a…psssst! Představení začíná.
Nechme Karla a Lindu sledovat představení a pojďme si dnešní den zrekapitulovat.
- Zvolili mladí lidé vhodné oblečení pro návštěvu divadelního představení?
- Kdo jde ze schodů dolů první, žena nebo muž?
- A co po chodníku, je vhodné, aby šla žena muži po levici nebo raději po pravici?
- Vchází do divadla první žena nebo muž? A kam by měli vcházet v obráceném pořadí?
- Jak je to s procházením v divadelní řadě diváků, jdeme čelem nebo zády k divákům?
- Posadíme dámu po své pravici nebo levici (blíže k srdci)?
Chyboval v dnešní kapitole pouze náš známý Karel nebo se několika prohřešků vůči etiketě dopustila i Karlova přítelkyně Linda?
SPRÁVNÉ ODPOVĚDI:
- Do klasických „kamenných divadel“ a na koncerty volíme jako vhodné oblečení tmavý oblek, dámy koktejlky. Do malého divadla můžeme mít oblečené kalhoty a sako, ženy sukni a halenku.
- Ze schodů dolů jde první muž, následuje ho žena.
- Po chodníku jde žena po mužově pravici.
- Do divadla vchází první žena. Muž jde první např. do restaurace,či na sportovní stadión.
- Muž vstupuje jako první do řady v divadle, žena jej následuje. K ostatním, již sedícím divákům jdeme samozřejmě čelem. Každému z diváků, kolem nichž procházíme, muž poděkuje, že nám umožní projít k našemu místu.
- Dáma si v divadle sedá po mužově pravici. Výjimku tvoří situace, kdyby pak seděla žena na konci řady – Na konec řady si sedá muž. Rovněž si lze místa prohodit v situaci, kdyby ženě bránila vysoká nebo silná postava ve výhledu.
- Všichni si všimli, že dnes se prohřešků vůči etiketě dopustila i Karlova přítelkyně Linda.
Zdroj: Nová velká kniha etikety, Ladislav Špaček.