Lidice

Autor

Na dnešní neděli, 10. červen 2012, připadá 70. výročí od vyhlazení obce Lidice. Tragédie, kterou zná a připomíná si nejen naše země, ale i spousta dalších míst ve světě. Jak budou vypadat pietní vzpomínky a doprovodné akce mi popsal ředitel Památníku Lidice Milouš Červencl. Film Lidice je v kinech teprve rok, zato ale oslovil mnoho lidí, především mladých. Ohledně příprav i samotného natáčení jsem vyzpovídala producenta a střihače filmu Adama Dvořáka.

Několik lidických čísel

Poprvé se o Lidicích píše roku 1309 ve Zbraslavské kronice. Důvodem pro vyhlazení Lidic nacisty se stala domnělá souvislost jednoho z lidických občanů s atentátem na říšského protektora R. Heydricha dne 27. 5. 1942. Přímo v Lidicích bylo dne 10. 6. 1942 zastřeleno 173 lidických mužů. Pobyt v koncentračních táborech nepřežilo 57 lidických žen a 3 zemřely na pochodu smrti. V deportačním táboře v polském Chelmnu bylo v plynovém autě udušeno 82 lidických dětí. Po osvobození se do Lidic postupně vrátilo 143 lidických žen a 17 lidických dětí. Dne 15. 6. 1947 byl položen základní kámen nových Lidic. Na Vánoce roku 1949 se do nově postavených domků nastěhovali první obyvatelé, lidické ženy a děti. Dnes v obci Lidice žije 451 obyvatel.

Roku 2000 byla na lidickém pietním území po 31 letech práce dokončena instalace „Pomníku dětských obětí války“, monumentálního sousoší 82 zavražděných lidických dětí vytvořených sochařkou Marií Uchytilovou. Zde si můžete přečíst celý PŘÍBĚH LIDICKÝCH DĚTÍ.

Rozhovor s ředitelem Památníku Lidice, kterým je JUDr. Milouš Červencl

Jaký pietní program chystáte na den výročí vypálení Lidic a jaké se konají další doprovodné akce?

Doprovodné akce k pietě začaly již 7. června, před nedělí vrcholily večerním děkovným koncertem „Pro Lidice“ dne 9. června. V neděli 10. června se od 10 hodin koná Pietní vzpomínka u společného hrobu lidických mužů, v 11.45 hodin bude zahájena přehlídka dětských pěveckých sborů z celé České republiky pod názvem „Světlo za Lidice“ v prostoru nádvoří před muzeem a ve 12.30 hodin dojde na předání Pamětních odznaků Lidice v IN MEMORIAM. Podrobný program celého dne, stejně jako celoroční doprovodné akce najdete v přílohách ZDE.

Začal 40. ročník Mezinárodní dětské výtvarné výstavy Lidice 2012. Jaký byl zájem z řad dětských autorů?

Za vše hovoří, že to byl opět rekordní ročník a zařadil tak tuto soutěž na první místo na světě!

Výstava i soutěž, jak již naznačuje její název, je každoročně pořádána k uctění památky zavražděných lidických dětí. Tato původně národní výstava se stala v roce 1973 výstavou mezinárodní a v současné době je nejstarší a také jedna z největších mezinárodních výstav v Evropě i ve světě. Soutěž je určená pro děti od 4 do 16 let ze všech typů škol a organizací, které pracují s dětmi; hlavními výtvarnými technikami jsou malba, kresba, grafika, fotografie, keramika a kombinovaná technika. Téma letošního ročníku soutěže „DIVADLO – LOUTKA – POHÁDKA“ na počest 100. výročí narození Jiřího Trnky zaujalo děti i pedagogy natolik, že společně přispěli k rekordní účasti co do počtu zaslaných prací. Z došlého počtu 26 064 exponátů ze 67 zemí ocenila porota 1 434 exponátů, včetně 269 medailí. V Lidicích bude výstava otevřena do 31. října 2012, v listopadu 2012 v Rize v Lotyšsku a v prosinci 2012 ve Vilniusu v Litvě. Po skončení mezinárodních instalací bude soubor prací v menším rozsahu k vidění i na dalších místech České republiky.

Která pietní místa je možno v Lidicích vidět, navštívit?

Pietní území se všemi jeho historickými artefakty, sousoším dětí a atmosférou. Kromě toho lze navštívit muzeum a další dvě expozice, Lidickou galerii a Růžový sad.

Roku 1955 byl založen „Sad přátelství a míru“, kde byly vysazeny růže z celého světa – Lidice byly vyvražděny v čase květu růží. Sad je umístěn na území 3,5 ha v nadmořské výšce 340 m mezi dřívějšími a nově založenými Lidicemi a svažuje s k jihu ke společnému hrobu popravených lidických mužů. Roku 2001 byla zahájena obnova lidického Růžového sadu, kde nyní roste přes 24.000 růžových keřů ve 219 odrůdách včetně unikátní odrůdy „Lidice“. Roku 2005 se v lidickém Růžovém sadu konala první svatba, od té doby se zde uskutečnilo již 161 svatebních obřadů.

O Lidicích a jejich osudu se v poslední době začalo více mluvit díky stejnojmennému filmu, který vstoupil do kin před rokem. Nejedná se o historický dokument, přesto – jak jste byli s tvůrci filmu ve spojení a jak jste spokojeni s výsledkem?

Docházelo k řadě diskusí nejen ze strany Památníku Lidice, ale i autora původního scénáře Z. Mahlera nad dílčími nepřesnostmi apod. Nicméně film svůj účel zřejmě splnil, zejména podle ohlasů mladých diváků a je nepochybné, že částečně i zvýšil návštěvnost Památníku Lidice v posledním roce.

Děkuji za rozhovor a přeji stále větší zájem o informace a návštěvy lidického památníku.

Více informací a fotografií najdete na http://www.lidice-memorial.cz.

Rozhovor s producentem a střihačem filmu Lidice, kterým je Adam Dvořák

Kdo přišel s námětem na zpracování vyprávění osudů v souvislosti s lidickou tragédií?

Námětem filmu byla kniha Zdenka Mahlera – Nokturno. Scénář, který vznikl, dostal cenu jako nejlepší nezrealizovaný scénář na Českém lvu 2007, kde jsem si řekl – když je to nejlepší scénář, tak nesmí být nezrealizovaný.

Kde jste sháněli podklady pro příběh, s kým jste spolupracovali?

Pan Mahler pracoval na scenáři s přestávkami deset let, na konci dělal poslední úpravy s Alicí Nellis, která měla být režisérkou. Bohužel měsíc před začátkem natáčení vážně onemocněla, takže se režie ujal Petr Nikolaev. Při dohledávání autentických materiálů jsme také spolupracovali s historiky Eduardem Stehlíkem a Jiřím Nenutilem.

Navštěvovali jsme také kladenský archiv, chodilo tam nezávisle na sobě hned několik tvůrčích profesí. Rekvizitáři, aby měli autentické dobové materiály a já jako producent, abych se pokusil nalézt nějaké opomenuté věci ke komunikaci filmu. V tomto archivu jsem našel také čtyři zažloutlé fotografie dívek Lidice, které dali podnět k tomu, že jsme na facebooku nalezli dalších 400 žen tohoto jména. Některé dokonce ani nevěděli o původu svého jména. V současnosti mají svůj vlastní profil a čile spolu komunikují.

Setkali jste se po promítání s pamětníky? Jaké byli jejich reakce?

Několikrát jsme byli s Petrem Nikolaevem v Lidicích a vysvětlovali jsme pamětníkům, jak bude film natočen. Ze začátku panovala nedůvěra, zda film bude důstojným uctěním památky. Ukazovali jsme fotky z průběhu natáčení, odpovídali na dotazy. Jsme rád, že se velkou většinu podařilo přesvědčit. Nejvíc jsem ale rád, že jsme oslovili mladé lidi.

Na jakých místech se film natáčel?

Film se natáčel nejvíc ve Chcebuzi u Štětí – to byli naše filmové Lidice. Pak ale také na Kladně v hutích, ve Slaném, na Pražském hradě a jeho okolí.

Slavnostní první klapka. Zleva: Adam Dvořák, ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, Petr Nikolaev

Byly i scény, které byly pro štáb, pro herce, psychicky hodně náročné?

Ano, takových scén bylo mnoho. Několik herců nezávisle na sobě mi potvrdilo, že to na ně velice působí. Když jste dlouho v autentickém prostředí, ta tíha doby na Vás padne, ať chcete či ne. Když jsme točili scénu oddělování matek od dětí, byla scéna tak autentická, že dotyčné ženy plakaly již před klapkou a akcí. Bylo to velmi skličující. Vybírali jsme je s tím, že byly se svými dětmi – ony se dostaly blízko představě, jaké to mohlo být a bylo to na nich vidět.

Premiéra se konala před rokem, jak úspěšný je film z hlediska návštěvnosti?

Film vidělo přes 520 000 diváků. Což byl čtvrtý nejlepší výsledek za rok 2011, nižší návštěvnost měly tituly jako Piráti z Karibiku, Twilight Saga nebo Auta 2. Prodalo se 18 000 DVD.

K promítání často pořádáte i besedy, jaké jsou ohlasy z řad diváků?

Film se promítal jak v Čechách, tak v zahraničí. V každé zemi, kam jsme s filmem přijeli, vzbudil film velký zájem. Izrael, Argentina (přehlídka evropských filmů – cena diváků), USA (Phoenix film festival – cena diváků), Rakousko, Polsko, Francie. Projekcí se většinou účastnil režisér Petr Nikolaev, vojenský historik Eduard Stehlík, já jako producent filmu a někteří herci. Diváci byli různých věkových kategorii od studentů škol až po ty nejstarší. V Argentině a v USA se musely dokonce pro velký zájem přidávat projekce. Lidé se pak hodně ptali a zajímali o osud Lidic dnes, o osud hlavních hrdinů. Jsem také rád, že návštěvnost Lidického památníku se po filmu zvýšila.

Děkuji za rozhovor i za natočení filmu Lidice. Hodně štěstí při dalším natáčení!

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na