Spousta organizátorů letos větší letní akce vzdala. Dá se to pochopit, nebylo lehké nečekanou situaci uchopit. Přetrhla se tak nit mnoha každoročních dlouholetých tradic. Mezi odvážné a flexibilní výjimky patří Smetanova Litomyšl. 62. ročník je právě za polovinou. Celkem má letos 11 dní. Symbolický podtitul „Múza naděje“ získal zcela nový a aktuální rozměr.
Stejně jako styl letošní „Smetanky“. Ta samozřejmě nemohla zůstat stejná. Festival zůstal elegantní a půvabný jako jeho baletka na upoutávkách, zároveň je komornější, což je znát především chybějící obří konstrukcí na zámeckém nádvoří. I když… chybějící: z ohlasů z publika i z pódia je tato změna dokonce pro obě strany příjemná. Jakkoliv i jindy bývá znát poklidná až rodinná atmosféra malého města, tentokrát je tento pocit ještě o to silnější. Že se vejde na koncerty méně lidí, je pak u některých koncertů kompenzováno tzv. dvojáky. Místo oné konstrukce tvoří hlediště židle. A místo velikých pódií jsou jen malá pódia. A díky tomu je i jiné okolí pro oko a můžeme se tedy o to víc kochat během koncertů zámeckým prostředím.
To, že je festival kratší a program jiný, rozhodně neznamená, že je chudý. Program je opravdu plný a pestrý. Nejen hudebníky a zpěváky, ale také místy, kde vystupují. Koncert si lze užít jak na nádvoří, v jízdárně, v kostele, ve Smetanově domě, v zámeckém divadélku, ale také v Klášterních zahradách, v zámeckých zahradách, dokonce i pod muzeem. Jedna skvělá Mattinata za druhou. A na mnohá vystoupení přístup a vstup volný, no co si přát víc. A že občas zmokneme? No není to to nejmenší? Ideálně když kapela hraje „Teče voda teče“. Za potlesku rukou i kapek pak utíkají hudebníci schovat své nástroje a diváci své hlavy – nebo taky ne, vždyť je léto!
Vystupující umělci často nejezdí pouze na svoje vystoupení. Běžně je vidíte před i po jejich koncertě na jiném koncertě nebo si jinak užívat město. V podloubí, v zahradách, v kavárnách, na náměstí, na plovárně. Někdy splynou s davem, někdy z něj vyčnívají. Ale spíš je jim dopřán poklid, protože tady – ač slýcháme lesní rohy – nejsme na honu. Přeci jen ta koncentrace umělců a „obyčejných“ lidí je tu v tuhle dobu tak vysoká, že nevíte, jestli vedle vás zrovna plave paní z banky nebo ze sboru.
Člověk má pocit, že to snad všechny baví a každý festivalem žije. A nemyslím jen umělce, ale každého zúčastněného. Že je radost a hrdost být součástí, ať jste hlavní hvězda večera, jeden z uvaděčů, nebo poponášíte přenosné pódium. A i díky tomu se stejně radostně cítí i diváci, posluchači, fanoušci, náhodní kolemjdoucí… Navíc v čerstvé době bez roušek jako byste opravdu vstoupili do jiného, zdravého světa, kde si vidíme na úsměvy. A v něm si sedneme do čerstvě posekané trávy, zavřeme oči (nebo je naopak kulíme) a posloucháme. A nic tu nepřipomíná karanténu, ale všechno připomíná léto. Včetně rozkvetlých květin, sedacích pytlů a lehátek. A děti skáčou ve vodě mezi sochami pana Zoubka a svět je zase v pořádku. Aspoň tady. Díky za to.
Krásné letní dny, plné pohody, příjemné hudby a kulturního i lidského souznění!
A to kromě hudby Litomyšl ještě ladí s výtvarnem. Letos se o ní (Smetanova Výtvarná Litomyšl) už dost psalo. Jestlipak se o ní i dost přemýšlelo? Od nás více zanedlouho (trvá po celé prázdniny). Nebo pro nedočkavé hned na: https://www.vytvarnalitomysl.cz/cs/
Úžasné fotky z představení, které už se uskutečnily a aktuální informace, najdete například zde: https://www.facebook.com/smetanovalitomysl/
Další program, do kterého se ještě můžete s radostí zapojit, najdete také zde: https://www.smetanovalitomysl.cz/cs/program