Okoř za každého počasí

Autor

Jak bylo? Opět předem vyprodáno! Oproti minulému ročníku se tisíce návštěvníků nejen opalovalo, ale na střídačku i sprchovalo. Holínky jsou naštěstí dnes módní součást šatníku a starou (novou) dobrou pláštěnku si přinesl snad každý. Hodila se! Přinášíme vám pár fotek z letoška. Ne-jen holinek a pláštěnek, ale hlavně interpretů.

A protože hudbu vám nezprostředkujeme, tak se opět můžete pokochat aspoň fotkami. Ať už vzpomínkově ti, kdo na Okoři byli anebo ti, kteří trochu litují, že si nepořídili lístky včas a vydají se na festival příště. V pravé poledne se otevřely brány a po dvou hodinách s reprodukovanou hudbou nastoupil první živý hudebník: Marek Ztracený. Na pódiu se vskutku našel (humor) a jakkoliv to zní jako klišé, tak dokázal odpolední narvanou Okoř pěkně rozparádit. Po deštíku, který skrápěl příchozí dokonce vysvitlo slunko a zalilo návštěvníky nadějí, že nakonec bude slunečný den, jako skoro vždycky to tak na tomhle festivalu bývá.

Následoval klasik české hudby, především filmové a pohádkové, pan Jaroslav Uhlíř. Sice při jeho vystoupení několikrát začalo pršet, ale nevadilo. Bylo to společně se slunečními paprsky takové… Takové pohádkové. Doufala jsem čerstvě po premiéře v song z filmu Tři bratři, ale je fakt, že to ještě publikum nezná. To ostatní písně zpívali jak malí kluci, tak – s prominutím – dámy v letech. A tak zněl pod Okoří sbor od Skřítkové, tesaři…, přes Pod dubem za dubem až po Když se zamiluje kůň. A že pršelo? Nevadí!

Pak dorazil Janek Ledecký. Neviděla jsem ho „naživo“ pěkně dlouho, ale nezklamal a kromě toho, že je pořád „Pěknej, pěknej, pěknej“, tak byl i milej. A rozhodně jsem organizátory Neproklínala za to, že ho pozvali. Bavil mě. A bavil i ostatní. Bylo trochu zvláštní, že tam byl za „retro“, avšak písnička Na ptáky jsme krátký už opravdu něco pamatuje. Všechno bude fajn nám Žentourovsky potvrdil a pozval nás na svoje muzikály. Musím říct, že (jen) tady jsem se textově nechytala.

Rozhovor se zpěvačkou Lenny, která v současné době studuje hudbu v Londýně, jsme vám přinesli nedávno. Pokud se vám tedy z fotek zdá, že je podobná některé české zpěvačce, tak vězte, že ano, je to tak. Zpívá však anglicky a doprovází se hudebně na jiný nástroj. Vyzařovala kromě lehké nervozity příjemno a slunečno, stejně jako počasí během jejího vystoupení. Možná, že o ní ještě uslyšíme. Otázkou je, jestli poznáme, že je „naše“.

Následovala Anna K., kterou ještě stále ozařovalo slunce. Bránila se slunečním brýlím, aby viděla na publikum. Přijela podle svých slov unavená, ale hned při první písni ji obecenstvo naplnilo energií. Byla dokonale sladěna do modra. A sladěna byla i s publikem. Bylo vidět, že energie proudila celou dobu oběma směry.

Publikum pod pódiem stále houstlo a skulinek ubývalo, ale na koncert takového miláčka posluchačstva jako je Tomáš Klus už žádných skulinek snad ani nebylo. Tipla bych dokonce, že po jeho koncertě nebyla i přes prudký vytrvalý déšť na zemi ani kapka, jak se lidi k sobě (k němu) tísnili. Zpěvák se to snažil vynahradit a tak legráckoval, ale také běžel až do publika, aby taky trochu zmokl se svými fanoušky. V tu chvíli ochrance slušně zatrnulo. Vždyť telefonní číslo mu posílala i sličná padesátnice. Tomáš Klus nešetřil obdivem i lítostní nad publikem v hustém dešti, a tak z něj vypadla například i hláška: „Nejste z cukru, ale jste sladcí.“

Tak teda zase příští rok za každého počasí, čeká nás 15. ročník! Ale mohlo by spíš nelejt…

Více na www.festivalokor.cz

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na