Srpnový Festival Okoř slavil v sobotu 22. srpna 2015 patnáctý ročník. A dařilo se mu. Opět předem vyprodáno, opět hudebně našlapáno a tentokrát… Tentokrát vyšlo skvěle i počasí. Ani vedro, ani slejvák, jak to mnozí z předchozích ročníků pamatují. Plno bylo už od začátku koncertů ve 14 hodin, obecenstvo se podle svých oblíbenců na pódiu trochu střídalo, ale zaplněný kotel i celé podhradí bylo pořád. A začínalo se pěkně od A, od Anety (Langerové) a končilo se až daleko po půlnoci.
Byly na to dvě. Lenka Filipová a Lenny. Matka s dcerou. Poznali byste to i podle vzhledu. Obě mají také zajímavý hlas. A nadání na hru na hudební nástroj. Jejich souznění bylo viditelně nehrané a příjemné. Hrály a zpívaly hlavně matčiny písně. A jistě i proto si dost zazpívalo i publikum. Bylo to takové jasné, zářivé, prostě milé. Rodinné. Ono to sedne i k tomuhle festivalu, který je celý takový přátelský a rodinný.
To Michal Hrůza má za sebou dobu ne moc milou a příjemnou. To když byl před rokem a kus napaden a bojoval celkem dlouhou dobu o život. Že vyhrál, ale dokonce se vrátil tak brzo na pódia se dá považovat snad až za zázrak. A po návratu ukazuje, že umí. Nasadil hlavně známé písničky, takže kotel zpíval s ním a pochopil, co všechno už stihl složit, nazpívat a pustit do světa rádiového, televizního i filmového. A mnohým teprve došlo: jo tohle je od něj!
Na Okoři potřetí a potřetí nadšeně přijat. Mnozí přijeli právě kvůli němu. Miro Žbirka zahrál staré dobré hity i pár novějších kousků. Zpíval, hrál na kytaru i na piano, dirigoval, prostě si to užíval společně s pod-okořskými fanoušky. Myslím, že většina z vás dokáže hned vypálit minimálně dvě, tři jeho písničky. Aby ne, vždyť je to prostě Meky. Patří k československé hudební scéně už pěkných pár (desítek) let.
Během cesty jsem slyšela asi dvacetkrát: hlavně že tam je zas Tomáš Klus. A jak vtipně poznamenala moderátorka, tento zpěvák (a tanečník – kdo viděl, rozumí) byl na okořském festivalu už v roce 2008 a to maličkým písmem, zatímco poslední roky je naopak už hlavním tahákem. Loni uklidňoval svým specifickým humorem davy kvůli dešti, letos to bylo kvůli zvukovému ladění a doladění. Nakonec nejen vyskočil na plot, jak to dělává, ale vydal se přímo do kotle, což bych považovala pomalu za sebevražednou misi, ale nakonec se jen s lehkými omazleninami vrátil a dokončil představení na pódiu.
Takže, co říct na závěr? No přece hurá na šestnáctý ročník: 20. srpna 2016! Je potřeba to zažít.
