Petr Kolečko je dramaturgem Městského divadla Kladno. Co chystá on v divadle, divadlo jako takové i Petr Kolečko mimo kladenské divadlo? Divadlo se chystá do rekonstrukce, jak si s tím vedení divadla poradilo?
Jaké novinky máte pro diváky představeny do konce této divadelní sezóny?
Asi největším tahákem bude inscenace Moliérovy komedie Zdravý nemocný s Luďkem Sobotou v hlavní roli. Režírovat to bude filmový režisér Honza Prušinovský, jemuž jsem pomáhal se scénářem k seriálu Okresní přebor. Právě on přivádí Luďka Sobotu, který bude, ač to tak nevypadá, vůbec poprvé v život hrát činohru na velkém jevišti. Premiéra je v polovině dubna, všechny tímto zveme. No a poslední novinkou bude v květnu autorská komedie Příběhy obyčejného hovadství, kterou píšeme s uměleckým šéfem Tomášem Svobodou. Název asi mluví za vše.
Které hry patřily v loňském roce k nejúspěšnějším?
Úspěšný je samozřejmě stále Jaromír Jágr, Kladeňák. Diváci mají také rádi inscenaci Čtyři vraždy stačí, drahoušku, kde hraje kapela našich herců. No a dobrý ohlas měla v závěru roku také opereta Netopýr, kterou Tomáš Svoboda pojal takovým moderním způsobem. Myslím, že se to líbí jak starším ročníkům jako opereta, tak i těm mladším, které to zas může pobavit jako taková crazy komedie.
Které představení je Vaše oblíbené a proč?
Z těch, co jsem na nich spolupracoval, mám rád právě Kladeňáka a Netopýra, z těch, v jakých prsty nemám, se mi nejvíc líbí Racek Daniela Špinara. Myslím, že je to velmi sugestivní a přitom zábavná inscenace těžké klasiky. Všem bych ji doporučil.
Nevěnujete se jen kladenskému divadlu, co chystáte pro diváky jinde?
Momentálně se zkouší moje hra Klub autistů v Klicperově divadle v Hradci Králové, která má premiéru v březnu, ale středočeské diváky bych spíše pozval do mého domovského A studia Rubín na Malé straně, kde hrajeme autorské projekty. Momentálně třeba Kauzu Médeia podle klasické antické předlohy právě v režii Daniela Špinara. S Tomášem Svobodou jsme tam udělali také inscenaci Kouzelník, která kombinuje činohru s kouzelnickou show.
Jak to aktuálně vypadá s rekonstrukcí budovy kladenského divadla? Jaké potíže vám to přináší?
Potíže nám to spíš už přineslo, když to vypadalo, že se bude rekonstruovat v téhle sezóně. Museli jsme vložit dva tituly, Netopýra a Zdravého nemocného, když jsme se dozvěděli, že rekonstrukce nebude. Ale Netopýr je podle mě dost podařený a Zdravý nemocný snad bude také dobrý, takže nakonec je to taková dobrá z nouze ctnost. Nicméně teď už je jasné, že rekonstrukce začne příští sezónu.
Jak dlouho by chystaná rekonstrukce měla probíhat?
Rekonstrukce bude probíhat po celou sezónu 2011/2012 a budeme hrát v divadle Lampion. Většina novějších premiér je tomu uzpůsobena. Scénograficky se tito tituly dají do menšího Lampionu přestěhovat. Jinak se taky budeme snažit hrát hodně po zájezdech.
Jistě už přemýšlíte i nad další divadelní sezónou, jaké máte plány na ni?
Tím, že jdeme do rekonstrukce, budeme mít jen čtyři premiéry. Diváci se ale mohou těšit například na Othella v režii Ondřeje Pavelky či na klasickou Feydeauovu komedii Dámský krejčí v podání talentovaného režiséra Jana Friče. My s Tomášem Svobodou chystáme na závěr sezóny autorskou operetu z kancelářského prostředí. To je, myslím, věc celkem nevídaná, tak snad se to povede. S kancelářskou operetou pak počítáme i do další sezóny do zrekonstruovaného divadla, kam už se všichni těšíme.
Jak by vypadala hra s názvem „Rodina 21“? Jak si představujete klasickou rodinu 21. století?
Já jsem dost nepěkný obraz o rodině 21. století stvořil už ve hře Kauza Salome, která pojednává o zbohatlických rodinách a jejich perverzích. Správná rodina 21. století se ale k sobě chová hezky, fandí Spartě nebo Poldi Kladno a chodí pravidelně do divadla, nejlépe toho kladenského.
Děkuji za rozhovor, hodně úspěchů na divadelních prknech i mimo ně!