S Ladislavem Karpianusem nejen o snění

Autor

Rozhovor s člověkem, kterého bych vám dnes ráda představila, je splněním mého velikého snu. Když jsem poprvé zahlédla někde na netu ilustrace z Kryštofova Vzdušného zámku, vzpomínám si, že mě velmi zaujaly, fascinovaly hned od prvního pohledu. Tedy jsem se zajímala, o čem jmenovaná knížka pojednává.

To nadšení spojené s touhou, trvalo dál, do doby, než jsem knížku objevila v malém knihkupectví a neudržela své radostné emoce, konečně jsem knihu držela v rukou a směla ji koupit. Kryštofův Vzdušný zámek jsem darovala svému mladšímu synovi k narozeninám. Přiznám se, že jsem se na knihu okamžitě vrhla a s velikou chutí si ji přečetla, ještě dřív, než obě mé děti.

Od té doby je příběh ze snů mezi námi. Žije v naší rodině v podobě zvláštní sounáležitosti, kterou mezi mnou a mými dospívajícími syny vytvořil. Jsem za to křehké a neviditelné lanko tak ráda!

Osmělila jsem se a panu Ladislavu Karpianusovi, autorovi kouzelné knihy, jsem napsala děkovný dopis. A protože jsem zatoužila pana spisovatele poznat ještě trochu důkladněji, požádala jsem ho o rozhovor do naší Rodiny21. Ochotně souhlasil. Tím mi vlastně splnil veliký sen, o němž se mi snad nikdy nesnilo…

Ladislav Karpianus, Kryštofův Vzdušný zámek
Nejen o knížce…

Představme si Kryštofův Vzdušný zámek a spisovatele Ladislava Karpianuse:

Vzpomenete si, kdy Vás napadlo napsat Kryštofův Vzdušný zámek?

To vlastně ani nejde zapomenout. Bylo to první a zatím vlastně poslední nečekané políbení múzy. Ostatní knihy už píšu s rozmyslem, ale u Kryštofova Vzdušného zámku to bylo něco zcela jiného. Jednoho dne jsem prostě usnul a ve snu se mi zdálo, že si tvořím svou vlastní zem. Když se nad tím zamyslíte, je to vlastně banální nápad, ale já se probudil, začal jsem přemýšlet, co to skýtá za možnosti a všechny nápady, které ten prvotní sen spustil, jsem si pečlivě zapisoval ještě další tři hodiny na papír. Ještě dodnes si pamatuji, jak jsem se ráno bál, aby poznámky byly dobré a abych je vůbec přečetl.

Kryštofův Vzdušný zámek servíruje pod pokličkou zábavy a dobrodružna i spoustu životní moudrosti a hlubokých témat vybízejících k přemýšlení. Pro jaké čtenáře jste tuto knihu psal?

U Kryštofova Vzdušného zámku je napsáno, že je doporučen pro děti od 10 let… Pokud by to záleželo na mně, doporučil bych ho spíše pro děti starší 12 let, ale Kryštofův Vzdušný zámek je psaný záměrně tak, aby oslovil i dospělé. Což bylo samozřejmě problém u nakladatelství, která chtějí většinou knihy s jasným cílovým čtenářem. Stejně tak jsem se potýkal s názory, že pro děti je kniha moc těžká, což si vůbec nemyslím. Naopak, myslím si, že většina rodičů své děti neskutečně podceňuje. Dnes toho ti malí zvládnou skutečně hodně. Když se k nim budete chovat jako k dospělým, dáte jim tím najevo, že jsou na stejné úrovni jako vy a oni začnou naslouchat.

Jak hodně se do Vaší knihy promítá Vaše dětství?

Poměrně dost, ono se vždycky říká, že první autorská kniha je velice osobní. I mně se rozvedli v dětství rodiče a já tak byl nucen čelit deziluzi z toho, jak jsou mí rodiče perfektní. Zažil jsem i šikanu na základní škole. Zpětně jsem za to ale velice rád, vždyť bych jinak neměl o čem psát! Na druhou stranu si ale uvědomuji, že jsem díky tomu všemu velice rychle dospěl, možná proto si díky psaní dětských knih vracím tajně do dětství, abych si vybral svůj dluh.

Z Vaší knihy je cítit velmi hluboký vztah k mamince, skutečně jste k sobě měli blíž i v čase dospívání?

Ano, měli. Dodnes ji obdivuji za to, jak mě vychovala i přesto, že na mě se sestrou neměla tolik času po tom, co se naši rodiče rozvedli a to ani nemluvím o finančních podmínkách, které v té době nebyly v naší tříčlenné rodině nijak valné. Náš vztah byl založený vždy na kamarádství a důvěře. Když mi dovolila v šestnácti jít do hospody nebo si dát panáka s kamarády, paradoxně jsem si téhle důvěry vážil natolik, že jsem se snažil nedělat blbosti, abych ji nezklamal (což se asi nepovedlo vždycky, ale troufám si tvrdit, že to fungovalo rozhodně lépe, než otcova nepřirozená a proto uměle vynucovaná autorita). Hrozně rád bych si přál, aby se mi jednoho dne povedlo vychovat děti stejně tak, jako matka vychovala mě.

Stavíte si ještě dnes vzdušné zámky nebo jsou uzavřeny ve Vašem dětském světě fantazie (ve Vaší knize)?

Rád sním, a proto píšu. Je to únik z reality, na stránkách všechno funguje podle vás, v tu chvíli se můžete alespoň na chvíli cítit jako něco víc, jako pravý stvořitel. Neznám nic opojnějšího. Proto se vlastně ani nedivím, proč „na počátku bylo slovo“… V reálném světě se ale snažím být střízlivý. Vzdušné zámky vás můžou těšit, občas ale můžou sloužit jen jako důkladně propracovaný sebeklam.

Skvěle si dovedu představit Kryštofův Vzdušný zámek v podobě animovaného příběhu, vlastně se v mé fantazii odehrával vždy, když jsem se s Kryštofem ocitla v říši snů. Bránil byste se animovanému ztvárnění?

Já se ve skutečnosti nebráním jakémukoliv zpracování Kryštofova Vzdušného zámku, tedy ani tomu animovanému. Dokážu si ho představit i jako hraný film, ale ten by byl velice náročný na efekty, v mezích rozpočtů české kinematografie tedy asi nenatočitelný. Do nedávna jsem si myslel, že jediným zpracováním, kde by Kryštofův Vzdušný zámek nefungoval, je divadlo. Na křtu ale převedla má přítelkyně, režisérka Tereza Ludvíková, tři části z knihy do třech krátkých scének a dětem se velice líbily a žadonily, že chtějí ještě víc! Uvažuji tedy nad divadelním zpracováním na motivy knihy.

Jaké knihy jste četl Vy, když jste byl v Kryštofově věku?

Já četl hodně fantasy literaturu, ke které se z nostalgie rád občas vrátím i dnes, především když si chci odpočinout. Fantasy literatury je ale hodně a nutno přiznat, velká není moc kvalitní. Ale takový Sapkowski, Tolkien nebo Jordan byli autoři mého mládí. Pak jsem kolem šesté třídy přesedlal na hru Dračí doupě, kde jsem pro kamarády vymýšlel jako Pán jeskyně různé příběhy… To byl asi můj první velký kontakt s vyprávěním a od té doby mě to nepustilo…

Jaké knihy čtete dnes?

Toho je hodně. Občas si přečtu rád nějakou tu klasiku, které už ale nečtu ani v nejmenším tolik, jako když jsem chodil na Literární akademii profesora Škvoreckého. Poslední dobou mám hodně rád novodobé zahraniční autory jako je McEwan, Robinsonová, McCarthy nebo Rushdie.

Jak jste se našli s tak úžasným ilustrátorem, jakým je Peter Uchnár?

Mě hrozněoslovily jeho ilustrace na Veletrhu knihy v Praze před dvěma lety. Když jsem některé jeho obrázky viděl, bylo mi hned jasné, že se ke Kryštofovu Vzdušnému zámku úžasně hodí. Volal jsem tedy ihned své redaktorce Karolině Medkové, která slíbila, že se ho pokusí oslovit, ale upozornila mě na to, ať moc nedoufám, protože Peter Uchnár patří do ilustrátorské elity. Nakonec se mu ale kniha líbila, a tak svolil. Jen se kvůli tomu muselo posunout vydání knihy tuším z března až na červen, kdy je většina lidí na dovolené a bývá tedy zpravidla i menší prodejnost knih. Raději jsem ale upřednostnil kvalitu a doufám, že si lidé cestu k této knize přesto najdou, i když třeba až po nějakém čase.

Jaké je Vaše zaměstnání a kde se mohli čtenáři (diváci) s Vaší tvorbou setkat?

Pracoval jsem jako scenárista pro ČT, kde jsme připravili komediální dětský seriál Mazalové, který by měl být na televizních obrazovkách někdy příštím rokem. Jako placový scenárista funguji ještě také na Comebacku. Ted před Vánocemi se bude opět hrát i moje vánoční divadelní hra s názvem Tadeášovy Vánoce a pravidelně se reprízuje v Divadle na prádle sitcom na divadle s názvem Let č. 321, který jsem napsal ještě se svým kamarádem Michalem Jaklem.

Začátkem příštího roku by Vám měla vyjít kniha pro dospělé ProDělej! Nastíníte, o čem bude?

Čtenáři mohou být trochu překvapeni, ProDělej! bude totiž oproti Kryštofovu Vzdušnému zámku mnohem drsnější. Je to částečně tím, že děj je vyprávěn skrze vnitřní monolog dvou hlavních hrdinů. V první části, která se odehrává v Mariánských Lázních, je to kreativní Filip, ve druhé, kde se protagonisté nacházejí v Praze, je to maličko povrchní Alexander. Kniha je o absurdní hře na rozhazování peněz, kterou si z nudy mezi sebou vymyslí a která příběh dovede do nečekaného konce. Kniha je velice vnitřně spjata s hudebními motivy a troufám si tvrdit, že díky vnitřním monologům často vzniká zajímavý rozdíl mezi tím, co si postavy myslí a co skutečně dávají najevo.

Jaké jsou Vaše současné sny? Jak hodně se liší od těch dětských?

Dětské sny jsou často nereálné, už nechci být kosmonautem nebo elfem, raději sním o tom, čeho bych skutečně mohl dosáhnout nebo co bych si mohl splnit. Nedávno jsem si koupil klavír a začal na něj hrát, z čehož mám obrovskou radost. Vydání knihy je také takovým obrovským splněným snem. Když držím Kryštofův Vzdušný zámek občas v ruce, říkám si, jaké mám obrovské štěstí, že si moji knihu může přečíst i někdo jiný, než mé nejbližší okolí…

Mnohokrát děkuji za zajímavý rozhovor, přeji spoustu pracovních i osobních úspěchů a splnění všech snů. Těším se na další setkání s Vaší tvorbou.

Možná jsem někoho inspirovala tipem na vánoční dárek. Pokud o knize přemýšlíte, neváhejte, nebudete zklamaní. Svět snů, ve kterém můžete stvořit, cokoliv se vám zamane, čeká jen na vás!

 

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na