Litomyšlí se opět po roce téměř celý měsíc linula hudba. Všech osmadvacet programů jsem opravdu nezvládla. Do města jsem na festival jela jen na týden a navštívila čtyři hudební představení a nyní pojďte nahlédnout pod jejich taktovku. První bylo i taneční, druhé rockové, třetí dětské a čtvrté jubilejní.
Písně tance a lásky. Hudebně – taneční projekt, který byl objednán přímo pro litomyšlský festival, se skládal ze dvou částí, obě dirigoval Roman Válek. První část Carl Orff: Catulli Carmina – scénické hry pro sóla, sbor, 4 klavíry a bicí nástroje na texty římského básníka G. V. Catulla. Tato první část mě zaskočila, možná i proto, že to bylo první představení a já čekala klasiku. Nejsem hudebně nijak konzervativní, ale přesto jsem se trochu ošívala. Hudební a taneční část se propojovala, na plátno byl ještě promítán text (například: ňadro – ňadro – ňadro). Velice se mi líbilo, že jsem – díky pěknému místu – viděla každému sboristovi i hudebníkovi do obličeje i pod ruce. To bylo velice zajímavé, pozorovat, jak se kdo tváří, jak natěšeně čeká na „svou chvilku“, jak mladší ke starším většinou s úctou vzhlíželi. Druhá část představení: Igor Stravinskij: Svatby. Už jsem věděla, o co zhruba půjde. Také publikum se nadechlo a většina po skončení hudebního díla komentovala tyto výjevy ze svatebních příprav i obřadu s větším nadšením, než předešlé dění. Rozhodně to byl hodně nezvyklý zážitek.
Koncert na přání – Bohemian Rhapsody. Na tento večer, kde byly na programu písně rockových skupin Queen, Deep Purple, Rolling Stones a U2, jsem se opravdu těšila. Filharmonie Hradec Králové s bubeníkem Františkem Hönigem hrála pod dirigentskou taktovkou Friedemanna Riehleho opravdu „našlapaně“, senzační. Nějak jsem nečetla předem podrobně program, a proto mě trochu překvapila děvčata, která dorazila a zpívala každou písničku. Čekala jsem samostatnou hudbu, tak mi nějakou dobu trvalo, než jsem si na tento lehce rušivý element zvykla. Ovšem jakmile zpívala samostatně Monika Spalasová, nebo ji vokály doplňovaly Tereza Hálová, Markéta Poulíčková a Monika Šramlová, to pak znělo všechno vážně skvěle. Kazila to lehce už jen technika, kdy některé mikrofony nebyly zcela dobře ozvučené. Jinak moc příjemná záležitost, obě představení se závěrečnými ovacemi ve stoje.
Uhlíř/Svěrák: Miniopery. Na dětské představení jsem samozřejmě vzala i dětského diváka, který se dobře bavil. Dospělí občas i o něco víc, protože vtipné hříčky s českým jazykem, to je prostě klasika, kterou pan Zdeněk Svěrák umí opravdu dokonale. Do toho hudba Jaroslava Uhlíře, která je natolik chytlavá, že jsem si broukala melodie ještě spoustu dní po představení. Dětská opera Praha nazkoušela tyto čtyři jednoaktové miniopery pro děti a mládež: Šípková Růženka, Budulínek, O dvanácti měsíčkách, Karkulka. Toto představení probíhalo oproti třem ostatním uvnitř, konkrétně ve Smetanově domě. Na vystoupení se přišli podívat i autoři, kteří byli staršími účinkujícími mezi jednotlivými operkami mile zpovídáni. Doporučuji návštěvu na domovské scéně, pobaví se děti i dospělí.
Dagmar Pecková: Na cestě. Potřetí jsem se na zámecké nádvoří také těšila a nebyla jsem ani trochu zklamána. Přední česká mezzosopranistka slavila galakoncertem jubileum třiceti let umělecké kariéry. Paní Peckovou v dobré náladě doprovázela Komorní filharmonie Pardubice pod vedením dirigenta Vojtěcha Spurného. V první části „Poznání a síla písně“ zazněly např. skladby G. Mahlera, R. Strausse či A. Dvoříka a v druhé části „Jak šla kariéra“ pak díla W. A. Mozarta, P. I. Čajkovského či závěrečná My Fair Lady F. Loeweho. Dvouhodinový koncert končil ohromným aplausem opět ve stoje se žádostí o přídavek. Dagmar Pecková dodala se smíchem, „že nic jiného už neumí“, ale přesto pár kousků ještě přidala.
Jeden ročník začal a další se hned začal chystat. Na 54. ročník Smetanovy Litomyšle se můžete těšit, bude zahájen koncertem České filharmonie dne 14. června a potrvá do 8. července 2012. Sledovat podrobnosti o ročnících minulých i zprávy o tom chystaném můžete na http://festival.smetanovalitomysl.cz.