Tančím, tedy jsem

Autor

Tanečnici Soňu Machovou jsem poznala asi před třemi lety, kdy jsme se se synkem přihlásili do jejího kurzu. Opravdu. A nebylo to, že já bych tančila a Filípka někdo hlídal. Tančili jsme společně. Jednalo se o kurz Orientální tanec maminek s miminky. A bylo to moc zábavné. Ačkoliv se ze mě tanečnice nestala (jen jsem pochopila své taneční meze), Soňa mě zaujala a její kariéru sleduji i nadále. Jsem ráda, že moji žádost „Smím prosit?“ přijala. Tanec je záležitost intimní, proto si již od prvního setkání tykáme.

Jak začal tvůj taneční život a kdo tě k tanci přivedl?
Tancuji prakticky od malička. Prošla jsem si různé taneční styly od klasického tance, přes latinsko-americké tance, kterým jsem se také chvíli aktivně věnovala, dále tance historické nebo třeba i flamenco. Nakonec jsem zakotvila u tanců orientálních. Ani přesně nedokážu říct, kdo mi k tanci přivedl. Pokaždé to byl totiž někdo jiný. K orientu mi přivedla kamarádka z práce. V té době jsem se na to dívala tak trošku přes prsty, protože jsem měla radši tance párové či skupinové a připadalo mi to jenom jako nějaké vrtění a natřásání. Bylo to někdy v roce 2002. Jenže po půli roce jsem na to změnila názor a přes to, že moje kamarádka „odpadla“, já se tomu začala věnovat víc a víc. Ve své podstatě za to vděčím velmi dobré lektorce Antee, která mi ukázala, že to vlastně není jenom vrcení zadečkem a kroucení zápěstím (úsměv).

Čím jsi chtěla být jako malá?
Já ani nevím, ono se to dost měnilo. Jednou jsem chtěla být inženýr jako můj tatínek, podruhé doktorka, potřetí herečka, počtvrté tanečnice… Abych byla upřímná, tak to nevím vlastně dodnes (smích). Tak trochu si plním všechny ty sny, ale postupně: ekonomku už mám, dělám v marketingu, jsem v posledním ročníku Tradiční Čínské Medicíny (TCM), hraji ve skupině historického a scénického šermu Vespera. No a občas si taky hraju na tanečnici (úsměv).

Na co se v orientálním tanci specializuješ?
Věnuji se asi nejvíc klasice – klasickému Raqs Sharqi, z které se dál odvíjí všechny další styly. Mám ráda i různé fusion styly, tureckou karshilamu, tango arabe a samozřejmě také folklorní styly jako je třeba Raqs Assaya, Khaleegy, Ghawazee a další. To je právě to, co se mi na tom tanci líbí: je rozmanitý, pestrý, jak ve své historii, klasických či folklorních stylech, tak v novinkách a různých tanečních fúzích. V tuhle chvíli se už ani nebojím experimentovat a zkoušet nové kombinace a variace.

Založila jsi svoje taneční studio, jak jsi tam spokojená?
Než jsem vlastní studio založila, vyučovala jsem několik let pod hlavičkou jiných organizací. Pod vedením někoho jiného, jsem ale logicky nemohla uplatňovat své představy na sto procent. To mě také nakonec přivedlo k rozhodnutí jít vlastní cestou. Studio jsem založila před rokem – v lednu 2010. Já jsem hledala nějaké menší, útulné prostory, kde bych mohla tancovat, učit, ale také třeba časem i praktikovat TCM. Zvažovala jsem to poměrně dlouho, ale nakonec jsem se do toho vrhla rovnýma nohama a za dva měsíce bylo studio na světě (úsměv)! Prošla jsem si pár nabídek, inzerátů, a když jsem si vybrala místečko, tak už to šlo rychle. Koberec, zrcadla, závěsy, botník a pár drobností a bylo to. Hodně mi s tím pomohl i manžel, a to nejen fyzicky, ale i psychicky (úsměv). Jsem tam spokojená a doufám, že holky na kurzech také. Ale je pravda, že to je velký závazek a řehole.

Jaké kurzy studio nabízí, a které z nich patří k nejoblíbenějším?
Ve studiu v tuto chvíli učíme tři. Já se věnuji orientu, arabsko-španělskému flamencu a flirt orientu. Kačka Galeb Havelková vede kurzy tribal fusion a Martinka Kuttelwascherová vede kurz orientu a nově také Zumbu. Asi největší zájem byl nyní v lednu o flirt orient, což je to takový uvolněnější a svůdnější styl orientu, arabsko-španělské flamenco a právě Zumbu. Zumba je taková „energetická“ bomba (úsměv). Kdo má rád aerobic, ale chybí mu u něj tanec a ladnost, tak to najde právě v tomhle stylu. Ve své podstatě každý taneční styl má něco do sebe. Myslím, že nejdůležitější je, jaká parta se na hodině vytvoří, protože to není jen o tanci, ale také o pohodě a partě správných lidí, kteří se rádi jednou za týden sejdou a na chvilku hodí všední starosti za hlavu.

Jsi také členkou historického šermu.
Členkou skupiny Vespera jsem prakticky od založení této skupiny, kterou založil v roce 2004 můj manžel David a společně s partou pár kamarádů jsme se do toho vrhli. Většina z nás (teda hlavně kluci) se učili již léta před tím šerm ve Spolku Evropských Bojových Umění a chtěli tyto svoje zkušenosti ukázat také veřejnosti v podobě zajímavých šermířských exhibic. K tomu se přidal historický tanec, orient, ohnivá show a mohly vznikat scénky jak denní, tak večerní. V tuhle chvíli například připravujeme denní představení na motivy Tří mušketýrů, které by v létě mělo mít premiéru. Hodně nám s přípravou pomáhá také herec Mirek Večerka, který nám pomáhá hlavně s režií a herectvím.

 

Máš malou dcerku, jakpak se tváří na tanec, bude po mamince?
Beruška bude tanečnice po mamince a já věřím, že bude mnohem lepší než její maminka. Tancovala už v prenatálním období (smích). Měla jsem štěstí na velmi pohodové těhotenství a prakticky celé jsem ho protančila. Beruška má moc ráda hudbu, a když doma tancuju, tak se samozřejmě vždycky přidá. Má dobré napodobovací schopnosti, takže stejně jako já hází vlasy, dělá otočky a nikdy se nezapomene poklonit (smích). Zatím s ní doma spíš cvičím, ale až bude větší, tak se mnou určitě bude tancovat. Už se moc těším na naši první společnou choreografii!

K jakému tanci bys přirovnala rodinu v 21.století?
No asi ke kvapíku! To snad ani nemusím říkat proč? (smích)

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů tanečních i životních!

Více (nejen) o kurzech na http://www.sonamachova.cz

P.S.
Soňa Machová také vystupuje s velice (i mezinárodně!) úspěšným tanečním uskupením Cekirdek, na které se jí pro Vás vyptám někdy příště.

Úvodní foto: pixabay.cz

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na