Na mnoho zajímavého se mohou těšit návštěvníci Národní galerie Praha i v roce 2023. A co na nás chystá? Třeba Mánesa, akvarel a Benátky. Ale nejen to. Chcete vědět víc? Tak pojďme na to. Je to jako kaleidoskop!
„V rámci sezony 2023 jsme se rozhodli pro novátorské pohledy na osobnosti jako Mánes či Brandl, ale také pro nekonvenční způsoby práce s návštěvníky. Přirovnávám to ke kaleidoskopu, který dává statickým věcem zcela novou podobu,“ charakterizuje letošní dramaturgický plán generální ředitelka Národní galerie Praha Alicja Knast.
Národní galerie Praha představuje výstavní plán na rok 2023, projekty zaměřené na rozvoj publika a významné mezinárodní aktivity. Hlavním tématem tohoto roku bude prezentace českého umění, a to i v zahraničí. Kromě očekáváných titulů Josef Mánes: Člověk – umělec – legenda a Petr Brandl: Příběh bohéma uvede NGP výstavu Akvarel mezi Prahou a Vídní nebo novou stálou expozici ve Veletržním paláci s názvem 1939–2021: Konec černobílé doby. Představí také mezinárodní projekty, které připravila pro české předsednictví v Radě EU v Bruselu – Květinová unie a Milena Dopitová: Even Odd. Jako komisař české reprezentace se zúčastní 18. bienále architektury v Benátkách 2023 s projektem The Laboratory of No-More Precarious Future. A v neposlední řadě si připomene sto let od velkorysého státního nákupu sbírky francouzského umění.
A protože zajímavých výstav bude mnoho, představíme Vám je postupně, jak budou „na dohled“ (pro nedočkavé doporučíme mrknout na WEB NG Praha) Právě dnes, desátého února, zahajuje první letošní výstava Květinová unie.
KVĚTINOVÁ UNIE
10/2 – 7/5 2023
Veletržní palác – Malá dvorana
Kurátor: Michal Novotný
Devět mladých českých umělců a designerů vyzdobilo při příležitosti loňského předsednictví České republiky dvě budovy Rady Evropské unie v Bruselu. Skupina se rozhodla svou prací vyjádřit hodnoty, které pro ni Evropská unie zosobňuje. Spíše než prezentaci České republiky se věnovala myšlence evropanství. Společnou kampaň i individuální intervence spojuje představa společenství květů vyrůstajících z jedné země, podtrhující zároveň ekologickou problematiku.
Všechna díla projektu byla vytvořena na míru a dle specifik administrativních a reprezentativních budov Evropské rady. Nejedná se ani tolik o výstavu jako o vstup výtvarného umění do politického a symbolického prostoru. Ten zaplnily ručně tkané tapiserie vytvořené z textilního odpadu, zčásti nový a zčásti upcyklovaný nábytek kultovní české značky TON, přeměněný do tvarů a podob oživlé prorůstající flóry, krátké filmy a videa, ale i 12 koberců, jež jsou alegorickým pojetím oficiální vlajky EU.
Projekt ukazuje, že ekologické nemusí nutně znamenat méně atraktivní. Imperativ udržitelnosti se propsal do všech úrovní výstavy, nejen do obsahu, ale i do výroby. Vnesení často rukodělných forem do reprezentativního prostoru budov Evropské rady také upozornilo na snahu o překonání uznávaných hranic mezi výtvarným a užitým uměním.
V březnu na viděnou s Josefem Mánesem!