Tomáš Klus: O vrchnosti a povrchnosti

Autor

Řekla jsem si, že jak jinak (vz)dát hold dnešnímu 50. Mezinárodnímu dni divadla, než oslovit pro rozhovor někoho z divadelních prken. A proč nezajít dál a neoslovit někoho, kdo nejen hraje, ale i hraje a zpívá a v současné době dokonce krouží po naší zemi s Divadelní túrou 2012 k albu Racek. A hravé byly i odpovědi na mé otázky, protože šestadvacetiletý Tomáš Klus je nejen herec, ale také slovíčkoherec.

Letošní Divadelní túra Tomáše Kluse zamířila na „prkna, co znamenají svět“ proto, že zde osobně představuje svoji desku (vydal opravdu nejen CD, ale i LP) Racek. Ta je názvem a částečně i obsahem inspirována stejnojmennou hrou Antona Pavloviče Čechova, ve které hrál Tomáš Klus postavu Borise Trigorina a jak vidno, postava nějakou dobu zůstala v něm a posléze šla i hudebně ven.

Podívejme se na divadelní prkna, kde Vás nyní můžeme vidět? Objevuje se něco natolik inspirativního, jako byl Racek?

Hraju v Ypsilonce ve hře Deadline. Inspirací je nespočet, jen slova mi schází.

Do Prahy z Třince původně přišel Tomáš Klus za sportem. Od plavání a atletiky se dostal k Modernímu pětiboji, v roce 2002 dokonce získal zlatou medaili na dorosteneckém mistrovství Evropy v soutěži družstev. V Praze ho však brzy z cesty na profesionální sportovní dráhu odlákalo umění a kulturní svět. Představení hudební, textové, myšlenkové, ale i pohybové je k vidění v klipu Přičichnutí alergikovo (CD Hlavní uzávěr splínu, 2009).

Jak jste na tom s pohybem a fyzičkou nyní, po několika letech od ukončení vrcholové sportovní kariéry?

Píšu tyto odpovědi s pravidelnými pauzami na vydýchání..

V aktuálním videoklipu Sibyla (CD Racek, 2011) se přesto ještě celkem naběhá a možná to zvládl i díky střihům, mezi kterými se vydýchal, nicméně jistá fyzička je stále znát.

Popravdě jsem poprvé Tomáše Kluse zaznamenala díky kytaře, na kterou se při vystupování doprovázel. Zářil na ní totiž podpis paní Hany Hegerové. Začínající zpěvák byl hrajícím hostem na jejích narozeninových koncertech v roce 2008.

Jaké vztahy máte k paní Hegerové a ke kytarám?

Paní Hegerové si vážím, kytary využívám.

Tomáš Klus je Krylomilem, což lze vyčíst a vyslechnout nejen z rozhovorů, ale také (hlavně) z jeho hudby. Ozývá se politicky, povzbuzuje k účasti ve volbách, k přemýšlení o tom, co můžeme pro náš stát, potažmo pro náš život, udělat.

Který verš, část textu písně či myšlenku Karla Kryla byste vybral jako motto k „vytesání do kamene“?

Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou
Ti kteří kradli po léta, teď dvojnásobně kradou
( strašně rádi zapomínáme, popřípadě přehlížíme pravdu )

Na obrazovkách televizí se Tomáš Klus objevil například v seriálu Hop nebo trop či ve filmech Šejdrem a Rytmus v patách. Filmu se věnoval i hudebně, a to spoluprací na snímku Anglické jahody. Herecky se zatím zřejmě nejvíc zviditelnil ve velice podařené pohádce Tajemství staré bambitky (2011), ve které představoval roztoMilého prince Jakuba, přestrojujícího se za kuchtíka. Děj pohádky byl politicky dost aktuální. V pohádce však přišel i šťastný konec.

Co by podle Vás pomohlo ke šťastnému konci, respektive začátku v naší reálné zemi?

Naše země právě už tak moc reálná není, poněvadž sami nemáme ponětí, co je skutečné. Měníme činy ve slova tak často, že je stěží dopátrat se pravé podstaty toho, proč a na co si vlastně stěžujeme. A zde vidím chybu, jejíž odstranění by bylo oním touženým šťastným koncem (začátkem) – komunikace. Mezi námi a politiky, aneb i politikou samotnou a námi, vznikla taková propast, že z ní na jednu stranu vane chlad arogance a na druhou slabý vánek nesouhlasu, který ovšem z kořenů nevyvrátí ani řádně prohnilý kmen.

Vy byste byl v nepohádkové zemi lepší kuchtík, nebo vládce?

Obě tyto činnosti by způsobily, že bych někoho otrávil. Takže babo raď.

Hudebně od první desky Cesta do záhu(d)by vystupuje s Jiřím Kučerovským. Tento čtyřiatřicetiletý kytarista má i svou kapelu Animé, nicméně většinu času aktuálně tráví tato dvojice právě spolu. A vypadají harmonicky. Prý se nehádají. Jsou vtipní. Jak při koncertování, tak při improvizovaném vystupování se výborně doplňují, slovně i hudebně.

Co Vás s Jiřím Kučerovským spojuje a v čem jste odlišní?

Máme stejné lásky, ale jiný vkus. Tím se, myslím, doplňujeme.

Indie je plná emocí, prostředí i lidé zde jsou natolik specifičtí, že bohatě inspirují poutníky. A citlivé poetické duše zvlášť. Vznikla zde spousta hudebních nápadů muzikantů z různých koutů světa. Když se tedy do této země vydali v lednu tohoto roku i Tomáš Klus s Jiřím Kučerovským, neminuly pracovně – nepracovní otázky ze všech stran (i z té naší) ani je.

S jakými poCity jste se vrátili z Indie? Už vzniklo nějaké hudební dílo ovlivněné?

Tamním múzám nelze odolat. Ale zdejším uším jsou příliš cizí, proto ony vzniknuvší písně budeme zpívat jen při listování fotoalby..

Udělala jsem pokus o otočení rozhovoru k decentní povrchnosti… Marně. K potěše duše.

Všimla jsem si na Vás několikera párů nevšedních bot. Máte rád neokoukanou obuv?

Mám rád boty, které dají vyniknout mým patám, neb pak směřuje pozornost rovnou k mé hlavě, je-li tam, neboť kdo má patu, musí mít i hlavu.. Ulehčuji tak práci všem, kteří jsou svolní k tvorbě předsudků na základech vizáže a snažím se s nimi mluvit, neboť myslím, že tak lze poznat člověka mnohem důkladněji.

Jaký máte vztah, představu, pocit z aktuálního „vzhledu“ dnešní české rodiny?

S rodinou se to včil má tak, že se moc nemá, páč ji nikdo moc nechce, poněvadž lidi „nemaj na hlouposti čas“ a ženou se, ženou kamsi do škatulí, ve kterých jsou jenom oni a Oni a nikdo jiný, protože individualita je věc, která se cení nejvíc a úspěch je být přízemním samotářem v nejhořejším patře prosklené budovy, a to je celé to dnešní štěstí spěšné doby. Já jsem ctitelem početnosti, co se přírustků týká, neboť mi imponuje něha, kterou v lidech, ať už jsou jakýmikoli balvany, budí. Dle mého by se měli lidi zase začít brát a mít se rádi, neboť rodina je dar Hospodina, kterému dělá radost když mají lidi radost – od sousloví Mít rád, což lze tou nejčistší formou právě v rámci rodinného kruhu. Tečka.

Děkuji za Váš čas i hlas!

Tomáš Klus obdržel za poslední roky mnohá ocenění, kromě vyprodaných divadelních koncertů (pro ty, kdo jsou bez lístků: v létě se Tomáš Klus bude objevovat na festivalech – já se těším například na Okoř (Festival Okoř – 18.8. 2012, http://www.festivalokor.cz), další místa sledujte na níže uvedeném webu) a dnes neuvěřitelného počtu zakoupených CD jsou to i hmatatelné „vavříny“. Začal Czechtalentem 2007 a pokračuje v Andělech (Objev 2008, Zpěvák 2009 a 2011, deska roku a navíc nejprodávanější 2011), cenou TV Óčka, cenou OSA – Nejúspěšnější mladý autor populární hudby, Žebříkem a v roce 2011 stříbrným Českým slavíkem. A kdybyste měli pocit, že se ještě nepustil do literárního světa, tak vězte, že vydal zpěvník Já, písničkáŘ.

Zdroj fotografií a mnohem jich více (i informací) najdete na www.tomasklus.cza/nebo FB profilu.

A na závěr, dne 27. března světem (nejen) divadelním mělo by znít POSELSTVÍ K MEZINÁRODNÍMU DNI DIVADLA 2012

Je pro mne ctí, že mě Mezinárodní divadelní ústav při UNESCO vybral, abych formuloval poselství k 50. výročí ustavení Mezinárodního dne divadla. Se svými stručnými poznámkami se obracím na své kolegy od divadla, což jsou lidé jako já a mí kamarádi.

Přeji vám, aby byla vaše práce strhující a originální, aby byla hlubokomyslná, jímavá, vedoucí k zamyšlení a aby byla zcela jedinečná. Přeji vám, aby nás přiměla zamyslet se nad otázkou, co znamená být člověkem a upřímně vám přeji, aby tato reflexe vycházela ze srdce, aby byla nezaujatá a milostiplná. Přeji vám, abyste dokázali překonat protivenství osudu, cenzuru, chudobu a nihilismus, což nepochybně řadu z vás čeká. Nechť jste obdařeni nadáním, nechť jste nestranní, abyste nás dokázali poučit o tlukotu lidského srdce v celé jeho složitosti a to ve vší pokoře a s dostatečnou zvídavostí, aby se to stalo vaším celoživotním posláním. Doufám, že ti nejlepší z vás – budou to totiž pouze ti nejlepší z vás a jenom ve vzácných a prchavých okamžicích – dokážou zformulovat tu nejzákladnější ze všech otázek: „Jak žijeme?“.
Bůh vám žehnej!

John Malkovich
(překlad Dagmar Steinová)

P.S. V roce 1994 byl o sepsání Poselství k Mezinárodnímu dni divadel požádán pan Václav Havel.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na