V českém znění…

Autor

Herečka, pantomimička, režisérka, dabérka Eliška Skarkeová. To je jen několik profesí, do kterých se tato mladá žena s chutí pouští. Vyrůstala v umělecké rodině, takže směr do stejné branže byl téměř odmalička jasný. Vyptávala jsem se především na dabing, ale došlo i na další otázky, pracovní i rodinné. Seznámily jsme se na pozici učitelka – žačka, kdy jsem ji jazykově připravovala na práci v zahraničí. Musím nás obě pochválit, protože naše společné snažení bylo úspěšné. V kontaktu jsme dodnes – již ne studijně, ale přátelsky.

Jaký jsi měla genetický předpoklad, že se budeš věnovat umělecké sféře?

Už jako malá jsem toužila být herečkou, jelikož jsem měla vlohy po maminčiných předcích. Babička byla členka baletu v Národním divadle, děda koncertní mistr na housle ve Smetanově divadle, prababička operní pěvkyně a z tatínkovy strany Johann von Paukner skladatel chrámové hudby. Takže pravděpodobnost, že jedna z nás tří sester se k divadelnímu umění zvrhne, byla zřejmá. Obě mé sestry se daly též na dráhu umění, ale dostaly vlohy ze strany tatínka, který je sochař stejně jako jeho předci, například Matěj Cvček, který byl dvorním malířem Rudolfa II. Starší sestra Markéta je umělecká keramička a mladší Štěpánka je umělecká šperkařka a uznávaná věštkyně a kartářka. Moje maminka byla dlouhá léta vlásenkářka a maskérka v Pražských divadlech a pracovala i pro mnoho zahraničních filmů.

Jak jsi se dostala dostala k herectví a dabingu?

Když jednou v Divadle Jiřího Wolkera, kde maminka dlouhá léta pracovala, sháněli do dětské zpívající role malou holčičku, vzpomněli si si, že na dětské Mikulášské zábavě jakási nosatá blondýnka zpívala andělovi písničku. A vypátrali, že jsem to byla já. V 9 letech jsem tedy stála poprvé na prknech, co znamenají svět a zatím jsem z nich neslezla. Moje herecká škola byla Konzervatoř Jaroslava Ježka, kde jsem vystudovala na oddělení tanec a pantomima, na této škole jsem udělala absolutorium. V době mých studií se v Čechách točilo mnoho zahraničních produkcí, takže jsem měla možnost hrát v sedmi filmech a dvou reklamách. Pantomima mě však doslova pohltila a procestovala jsem s ní půl světa a později jsem zakotvila v řeckých Athénách. Zde jsem dostala nabídku režírovat v divadle Coronet pohádky. Když jsem se pak vrátila zpět do Čech, začala jsem pantomimu vyučovat a byla mi také nabídnuta pohybová spolupráce v divadle na Fidlovačce. Společně s panem Tomášem Töpferem jsme vymýšleli černodivadelní efekty pro jeho představení „Lucerna“. V té době jsem již ale byla ve čtvrtém měsíci vytouženého těhotenství, na které jsem čekala dobrých deset let! V této době jsem se proto začala intenzivněji věnovat dabingu, namlouvání rolí a později úpravě dialogů pro dabing.

Jak takové dabování vlastně probíhá?

Tato práce je velice zajímavá. Natáčení probíhá v uzavřeném studiu, kde sedíte u mikrofonu se sluchátky na uších a koukáte na obraz, kde běží číselné kódy. Ve scénáři si najdete věty svých postav, u kterých jsou napsané kódy, kdy vaše postava začíná mluvit a vy si na obrazovce svůj kód hlídáte, a pak začnete mluvit text. Samozřejmě vás pan režisér, který sedí za oknem, koriguje a radí, kde máte zvolnit a jaký máte mít výraz. Není lehké vše najednou zesynchronizovat, ale praxí si člověk zvykne a naučí se to.

Jaké typy postav nejčastěji dabuješ?

Můj repertoár postav je různý. Od křehkých romantických dívek po drsné děvy nevalných mravů. K těm prvním mám ale blíže. Těch rolí je mnoho, menších i větších. V poslední době jsem točila například detektivní seriál s režisérem Vladimírem Žďánským „Policejní odznak“ , který byl vysílaný na AXN, kde jsem si zahrála Maru. Krásná byla také spolupráce s panem Zdeňkem Štěpánem, který mě obsadil do zajímavé role v seriálu „Tudorovci“.

Jaká je tvoje vysněná role?

Na svou vysněnou roli v dabingu, ale hlavně na jevišti a filmu teprve čekám. Moje krásná-vysněná role je teď také práce v rodinné nadaci Zvonek v Chýni u Prahy, která se věnuje dětským domovům, domovům pro seniory a opuštěným zvířátkům. A hlavní a životní rolí je výchova mé dvouleté dcerky Anežky.

Vypadá to, že půjde také v rodinných uměleckých stopách?

Dcerka se již začíná pěvecky a tanečně projevovat, takže nejspíše půjde ve šlépějích své maminky. A já ji v tom, co bude chtít v životě dělat, budu plně podporovat.

Moc děkuji za rozhovor, přeji ať se daří rodinně i pracovně!

Úvodní foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na