Rozhodnutí o adopci, výběr počtu panenek, jejich jmen a vzhledu. To všechno byla naše společná, jednadvacítková práce. Instrukce byly předány a panenky, respektive panenka a panáček, byly tvořeny. Autorka nám (nejen) o jejich výrobě poskytla rozhovor a předala hotový páreček. Dovolte, abych Vám je v tomto článku všechny tři představila. Přivítejte nyní naše nové adop-panenky: Václava a Vendulku a seznamte se s jejich výtvarnicí paní Anežku Hřebejkovou.
Panenky z rukou Anežky Hřebejkové má doma spousta známých osobností. Je to například Václav Havel, Hana Hegerová, Michal Horáček, Bolek Polívka nebo Michal Viewegh. A nyní i my patříme do tohoto krásného společenství. Také Český výbor pro UNICEF si je vědom toho, jakou dobrovolnici v ní má, a tak paní Anežce Hřebejkové udělil již dva čestné certifikáty a dokonce letos uspořádal výstavu s jejími panenkami. Školy ji zvou na popovídání, televize Prima s ní nedávno natočila reportáž do VIP zpráv. Také já jsem si dovolila ji při předávání panenek vyzpovídat.
Jak dlouho tak vzniká jedna panenka?
To se vzhledem ke stylu mé práce nedá moc snadno spočítat. Pracuji postupně, dělám jednotlivé kroky coby manufakturu. Například tři hodiny stříhám tvary panenek. Poté jenom vyšívám obličeje.
Odkdy se této bohulibé zálibě věnuješ?
Už to je sedm let. V roce 2002, když mi zemřel manžel, jsem začala dělat oblečky na barbínky. To trvalo dva roky, pak v roce 2004 jsem si v časopisu Výběr přečetla o projektu Panenka a chytlo mě to. Byl to můj koníček a ještě na dobrou věc! A od té doby šiju a šiju!
Počítám, že to vychází průměrně na 14 panenek měsíčně. To je neuvěřitelné. Panenek totiž vzniklo již na 1200, budou i další?
Myslela jsem, že panenka číslo 1000 bude poslední. Ale jak vidno, jedu dál. Zájem stále trvá, zásoby mám, síly také. Už mám nastřiháno zase na další, nedávno jsem dostala novou velkou zásilku krásných barevných látek. Blíží se Mikuláš, takže je aktuálně velký zájem o čerty…
Ano, začátek byl s klasickými panenkami, ale dnes je to již jinak.
K panenkám jsem na přání začala dělat i panáčky. Protože je chtělo mnoho lidí i pro své syny, vnuky, prostě pro kluky. Pak se přidali i takové speciality jako právě čerti, nebo vodníci, kominíčci, námořníci, černoušci a další. Ale stále přetrvává zájem o panenky v krojích, ty patří mezi stálice v oblíbenosti.
Jak reaguje okolí na tuto činnost?
Spousta lidí mi pomáhá. Jak rodina, tak známí, ale i neznámí lidé. Žiju na stejném místě celých 80 let, takže všichni ví, kam mi můžou nosit například materiál. Stává se, že přijdu domů a na klice mi visí taška s různými věcmi na tvoření panenek a ani nevím, od koho to je. Ale mám už i stále pomocníky, například jedna paní se mi nabídla s pomocí a šije mi občas podle vzoru tělíčka panenek. Nebo mi někdo ušije oblečky, nebo něco uháčkuje. I Váš, tedy Václavův, cylindr je od jedné z dobrovolných pomocnic.
Moc děkujeme nejen za rozhovor, ale hlavně za panenky a přejeme jenom to nejlepší a i nadále spoustu energie!
Panenky jsou již několikátým rokem součástí benefičních aukcí, kde jsou vydraženy pro UNICEF i za několik desítek tisíc korun.
Na závěr mi ještě dovolte vysvětlit ono možná trochu na první pohled nevhodné tykání s autorkou panenek. Nejedná se o neúctu, ani o drzost. Naopak jsem měla to štěstí, že tato činorodá žena je se mnou pokrevně spřízněna. Nicméně i přesto musím smutně podotknout, že její zručnost a šikovnost v tomto směru jsem opravdu nepodědila. Tak, třeba to půjde ještě o jednu generaci a tyto geny bude mít v sobě třeba naše Růženka.
Cesta Václava a Vendulky
Cesta našeho adop-párečku začíná u mne, u TRZ. Budu se o ně starat, přichystala jsem jim bydlení, zajistím jim nějakou zábavu. Za měsíc Vás budu informovat o podrobnostech. Další maminkou, která poté převezme péči do svých rukou bude RETINA. A pak budou naši cestovatelé putovat dále a dále, už teď se na to moc těší!
Je tu druhý rok našich adopčních počinů. Rozhodli jsme se, že po našem zvířecím kamarádovi, pomůžeme zase lidem. Konkrétně, že se zapojíme do projektu UNICEFu a adoptujeme panenky, díky kterým budou naočkovány děti v rozvojových zemích proti šesti smrtelným chorobám. 1 panenka = 1 dítě.
Tak tedy jsme tady a jsme vaši. Jmenujeme se Vašík a Vendulka, prý jste nám tahle krásná jména vybrali vy. Během roku budeme cestovat po rodinách našich adopmaminek, takže se moc těšíme, až nahlédneme do vašich domovů a pomuchlíte nás.
A teď něco o nás:
jméno a příjmení: Vendulka Jednadvacítková
narozena: během srpna 2011
pohlaví: myslím, že ženské
výška: 37 cm
barva očí / vlasů: modrooká copatá blondýnka
jméno a příjmení: Václav Jednadvacítek
narozen: taktéž v srpnu 2011
pohlaví: dle jména i toho, jak se cítím, jsem chlap
výška: 40 cm
barva očí / vlasů: černooký černopokrývkohlavový
Naše adopmamky:
alenka35
babuška
bea
berča
hana.moualla
jedle
joli
Lakynka
Retina
sasanka
Satine
trz
Všechny články, které souvisejí s touto adopcí, najdete pod štítkem PANENKY UNICEF (nahoře pod nadpisem)