Afrika v knihách i na vlastní kůži

Cestovatelku a spisovatelku Hanu Hindrákovou na Jednadvacítce sledujeme a podporujeme a čteme již dlouho. Nyní přinášíme povídání o dobrovolnictví v Africe a o knihách s africkou tématikou.

Při jaké příležitosti ses s (africkým) dobrovolnictvím setkala poprvé?
Když jsem studovala vysokou školu, zaujal mě na nástěnce na chodbě leták na kurz Dobrovolníci na pomoc Africe. V té době jsem ráda cestovala a pomáhala a tohle mi přišlo jako optimální spojení mých dvou zájmů. A musím říct, že Afrika mě už od mala lákala a moc jsem si přála se tam podívat. Ne do Egypta nebo Tuniska, ale do „pravé“ subsaharské Afriky. A tak jsem se přihlásila a absolvovala měsíční kurz zakončený víkendovým seminářem. Potom jsem pomáhala s projekty v České republice a po roce jsem vyjela jako dobrovolník do Afriky, konkrétně do Keni. Keňa to byla z důvodu, že tam dělala projekty ona nezisková organizace. Pokud by je dělala v Kongu, nejspíš bych teď jezdila do Konga.

Co tě na Africe nejvíce zaujalo – v pozitivním i negativním smyslu?
Líbí se mi tam jejich chaos, vůně, hodně sluníčka a vřelí lidé. Ale má to samozřejmě i své negativní stránky. Lidé jsou sice vřelí, ale může to být i tím, že jste běloch. A v Keni se běloch rovná bankomat. Takže není výjimkou, že jdete po ulici a lidé vás oslovují s různými žádostmi – o peníze, o triko, o mobil, o foťák, případně o zaplacení letenky do Evropy. A to dokáže člověka opravdu velmi otrávit.

Afrika tě také inspirovala k psaní knih…
Ano, Afrika mě stále velmi inspiruje. Je to nevyčerpatelná studnice silných příběhů.

Jako první jsem napsala knihu Karibu Keňa, která vypráví příběh Sáry Ječmínkové. Ta se po velkém zklamání v osobním životě rozhodně pro životní změnu – přijme práci delegátky v Keni. Jenže tam se objeví někdo, kdo jí nový život nepřeje a ohrožuje ji prostřednictvím voodoo. V této knize najdou čtenáři nejvíc mých vlastních zážitků.

Druhá kniha, Děti nikoho, je inspirovaná příběhem mého kamaráda Davida. Když mu bylo osm let, osiřel, octl se na ulici a začal fetovat lepidlo, což je nejdostupnější droga v Keni. Malá lahvička stojí pět šilinků, což je v přepočtu asi koruna. Většinou když děti začnou fetovat lepidlo, nemají šanci se z toho dostat, protože jim to nenávratně poškodí mozek. Davidovi se to ale prostřednictvím jedné neziskové organizace podařilo a teď žije vcelku spokojený život. Je sice chudý, ale není na ulici. Když se s ním bavíte, nikdy byste neřekli, čím vším si prošel, protože život na ulici je nepředstavitelně tvrdí.

Dobrovolnice byla mou třetí knihou. Jedná se sice o fikci, ale názor hlavní hrdinky na dobrovolnictví kopíruje ten můj. Kniha vypráví příběh Amélie, která se rozhodne vyrazit jako dobrovolník do Keni. Jenže při dobrovolnické činnosti se dostane na stopu únosům dětí a jednou se probudí v zakrváceném oblečení v chýši šamana v severní Keni a vůbec nic si nepamatuje. Co se týče únosů dětí, čerpala jsem z reality, ačkoliv bych byla raději, kdyby se také jednalo o fikci.

Jako čtvrtou jsem napsala Očarovanou, která vypráví příběh dvou sester, z nichž jedna je spisovatelka a odletí do Keni čerpat inspiraci pro svůj nový román. Po nějaké době se však přestane sestře do Čech ozývat a ta se snaží zjistit, co se s její sestrou stalo. Nakonec vyráží do Keni na vlastní pěst, aby zjistila pravdu. Hlavními tématy knihy jsou čarodějnictví a závislost na alkoholu.

Prozatím posledním románem z afrického prostředí je Smrtící byznys, vyprávějící příběh Ellen, která odletí do Ugandy, aby pomáhala na tamní klinice. Časem zjišťuje, že děti, u nichž byla malárie zaléčena včas, stejně umírají. A začne po tom pátrat a dostává se do ohrožení života. Hlavním tématem knihy je alarmující problematika falešných léků, které se dovážejí z Číny. Podle odhadů je v rozvojových zemích 30 – 60 % léků falešných. V lepším případě obsahují místo účinné látky mouku, cukr, v horším případě obsahují zlomek účinné látky a při jejich užívání může vzniknout rezistence na pravý lék. V nejhorších případech v nich byly nalezeny věci jako jed na krysy, nemrznoucí kapalina, rtuť, leštidlo na parkety a jiné chemikálie. Na knize jsem spolupracovala mimo jiné se Státním ústavem pro kontrolu léčiv.

Příští rok by měl vyjít román Nezlomný, což bude skutečný příběh dítěte ulice, tentokrát 98 % podle reality.

Děkuji za rozhovor a přeji, ať se Ti i nadále daří cestovat, psát i pomáhat.

Rozhovor vytvořen ve spolupráci s webem Dobrovolnik.cz
http://www.hindrakova.cz
http://www.darkysmyslenkou.cz