Devět srdcí a jedna deka

Autor

A již je vše v pohybu! Peníze ve výši 2.800 Kč doputovaly na účet Splněného dětského přání a opačným směrem doputovala srdíčka pro každou adopmamku a před námi devět životních příběhů. Dnes si popovídáme s Martinou Šmejkalovou, probereme hlouběji, jak to chodí při tvoření i psaní, ukážeme si pár fotek… A nakonec? Nakonec bude i deka. A na začátek: tohle jsou naposledy pospolu Ta Srdíčka, která putovala všem finančně zapojeným Jednadvacítkám. RoztoMilá!

Splněné dětské přání založily v únoru 2012 Martina a Kristýna Šmejkalovy. Jejich posláním je propojovat svět handicapovaných a zdravých lidí prostřednictvím jedinečných zážitků. A jak? Odpovídá v rozhovoru Martina Šmejkalová:

Pozitivně motivujeme rodinu, obzvláště pak děti, k dalšímu rozvoji. Seznamujeme je s novými lidmi, budujeme přátelství a snažíme se o jejich znovu začlenění do společnosti. Zdravým lidem naopak ukazujeme, že žádný handicap není překážkou a jejich svět je plný mylných předsudků.

Oslovují vás pro spolupráci – pomoc – adopci spíše jednotlivci nebo i skupiny, firmy?

Rodiče, kteří mají handicapované či jakkoli nemocné děti nás žádají čas od času o financování zájezdu k moři, koupi auta apod. Vzhledem k tomu, že nejsme nadace (nepřerozdělujeme finanční prostředky), ale pouze malá nezisková organizace, která takové možnosti nemá, snažíme se jim poskytnout alespoň informace. Rodinám pomáhá tak, že je seznamujeme s dalšími lidmi, kteří mají stejné problémy, a jejich ratolestem plníme kulturní přání. Mohou se tak seznámit se svými oblíbenými umělci, vidět různá představení atd. Co se týká firem, ty nás oslovují rády k různým spolupracím, naše činnost se jim velmi líbí. Horší je to však se sháněním sponzorů – v této oblasti se nám bohužel zatím nedaří. Firmy buď nemají finance, nebo chtějí podporovat neziskovku, která existuje dlouho a je mediálně známá.

Kolik zájemců máte ze strany druhé, tj. rodin s handicapovanými dětmi, jak moc stíháte poptávku pokrýt?

Rodiče nám posílají své žádosti, jaké by mělo jejich dítě přání, nebo co by si přálo prožít. Často se stává, že se jedná o přání matky než dítěte. Nemáme to nastavené tak, že plníme konkrétní přání na požádání. Bereme si z dopisů inspiraci a snažíme se realizovat kulturní přání dle našich možností. Velký úspěch mají naše rodinná přání. Většina rodičů, kteří se starají o handicapované či nemocné děti, nemá dostatek finančních prostředků na to, aby mohli společně vyrazit za kulturou. Ve spolupráci s organizátory různých akcí bereme vždy 1 – 3 rodiny za zábavou. Navštívily s námi například lední revue, semifinálový večer televizní soutěže Hlas Česko Slovenska, či třeba muzikál Sněhová královna.

S obdarovanými děláte rozhovory, navazujete s nimi vztahy, je jich spousta, sledujete většinu z nich i nadále, jste v kontaktu?

První rozhovory jsem začala psát asi před dvěma lety. Zpočátku bylo hodně těžké získat důvěru maminek, protože nás nikdo neznal. Postupem času, po vydání mnoha příběhů, se situace velice zlepšila. Některé z nich se vryjí hluboko do srdce a do paměti. Zcela otevřeně se přiznávám, že často nad jejich přípravou pláču. Příprava jednoho příběhu je velice náročná práce. Trvá zhruba jeden měsíc, než dojde ke konečné úpravě a vydání. Tím to ale zdaleka nekončí. Navazujeme nová přátelství, sledujeme jejich osudy dál a často dochází i na osobní setkání. Je příjemné, když vám rodiče zavolají, že mají cestu do Prahy a přejí si nás osobně poznat. Poslední setkání bylo teď v listopadu s Dorotkou. Příběh o této statečné holčičce, která bojuje s rakovinou, jsem psala vloni a dostala od nás k Vánocům panenku.

O které z výrobků, které tvoříte, je největší zájem? A které vás baví nejvíc tvořit?

V současné době nejvíce frčí tašky. Jsou elegantní, praktické, vhodné jako dárek k narozeninám i k Vánocům. Velice mě baví šít látkové panenky. Sama je navrhuji, každá je originál a dostává unikátní jméno. Tvoření je hodně časově náročné (až 8 hodin práce), ale mám jedinečnou možnost uplatnit vlastní fantazii. Když potom vidím fotky spokojených dětí s hračkou, mám velkou radost. Nejraději šiju panáčky Mazlíky, kteří jsou nejvíce žádaní. Veškerý výtěžek z prodeje putuje na účet neziskové organizace.

Pro naše „adopmamky“ jste vytvořila srdíčka pro štěstí, jak dlouho vám trvá jedno vytvořit? Máte k výrobě pomocníky, nebo je to všechno jen na vás?

Výroba jednoho srdíčka trvá asi hodinu. V nabídce jsou klasická, s naším logem, vánoční, nebo voňavá levandulová. Všechno šiju většinou sama ve svém volném čase, protože chodím do práce jako normální lidi. Občas je velice náročné vše zvládnout a v tom případě přichází na řadu naše pomocnice Evička, která nám čas od času dobrovolně pomáhá.

Který hendikep se objevuje u vašich „klientů“ nejčastěji, které postižení je „nejobvyklejší“? Známe Lucku a Lydku z jejich příběhu, kterým bylo 18 (letos 19), jak se pohybuje věk obdarovaných dětí, je nějaký věk – věková kategorie „nejčastější“?

V současné době se asi nejvíce objevuje rakovina, dětská mozková obrna a autismus. Všechny nemoci jsou pro rodiče velice psychicky náročné, rozdělují se do různých kategorií a projevují se odlišně. Věk našich obdarovaných nemocných dětí je asi od jednoho roku do 18 let. Píšu jejich příběhy, které pomáhají ostatním maminkám v jejich těžkém boji. Náš cíl je propojit svět zdravých a handicapovaných, ale hlavně zlepšit informovanost naší společnosti. Ta se bohužel stále nachází na bodě mrazu. Přesně z toho důvodu mají rodiče handicapovaných pořádně těžký život. Rozhovor je většinou taková velká osobní zpověď. Maminka má možnost se ze svého trápení vypovídat a dítě od nás dostává panenku na památku. Hračky jsou sponzorovány od dobrovolných dárců, kteří mají možnost společně s námi rozzářit oči nemocným dětem. Životní příběhy najdete na našich webových stránkách.

Děkujeme za rozhovor, za srdíčka, za spolupráci a hlavně za Vaši práci!

A od prosince se již těš(í)me na jednotlivé příběhy…
Kontakty: http://www.splnene-prani.cz, www.facebook.com/splnene-prani

Zpráva od koordinátorky projektu „Deka“

Jsem moc ráda, že se nás – odvážných švadlenek – sešlo právě devět. Můžeme tak ušít deku z 9 čtverců, což je ideální počet. Organizace proběhne následovně. Rozdělila jsem Vás do třech skupin po třech. A to proto, že je potřeba ušít tři pruhy, které já pak sešiji k sobě a dílko dokončím. Protože vím, že některé máte se strojovým šitím problém, ušetřím Vás toho a budete „startovačky“, tzn. že jen ustřihnete čtverec a pošlete ho dál. Příjemce k němu přišije svůj čtverec a pošle třetímu v řadě a ten po přišití svého čtverce pošle celý pruh mně. Líbilo by se mi, kdyby ale každá z Vás, i když neumíte moc šít, dala do toho trochu sebe. Třeba tím, že na čtverec přišijete (nebo přižehlíte) nějakou aplikaci, přišijete na něj zajímavý knoflík/y, namalujete na něj obrázek fixou na textil apod. Když ne, tak ne, ale myslím, že by to bylo fajn. Látky volte pestré, jednobarevné, jak chcete, vždyť je to patchwork. Látku před stříháním lehce vyperte. Entlovat nemusíte.

Čtverec bude mít velikost 30×30 cm.

Skupiny:

  • Berča, Alenka35, Jedle
  • Sasanka, Mačka, Nicolett
  • Trz, Sati, Joli

Trefila jsem se? Souhlasíte? Dotazy ráda zodpovím. Joli

(Pište do komentářů pod článkem, díky Ti, Joli…)

Fotografie:
č. 1 u trz před odjezdem směr pošta
č. 2 od Martiny Šmejkalové
č. 3 od Martiny Šmejkalové
č. 4 ilustrativní patchwork-deka je RaFanů od trz, kterým ji vytvořila šikovná kamarádka 🙂

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na