Panenky Unicef u berči

Autor

Ahoj mamky,
teda přesněji adop-mamky. Tak máme další návštěvu úspěšně za sebou….ale od začátku.

První setkání s berčou bylo celkem fajn, i když byla v práci, našla si chvilku a popovídala si s adop-mamkou Satine a jejím skoromanžou. A taky nám ukázala, co a kde pracuje. Když už jsme tam byli, tak kdo by toho nevyužil, že?! Krásně to tam vonělo. Kdo to neví, berča pracuje v truhlárně. Ale ten rachot co tam byl (pily, frézy, hoblovka…)! No báli jsme se, co vám budeme povídat.

Tak jsme zase rychle skočili do naší cestovní krabice a nechali se odnést někam, kde to tak nerámusí. Byla to jídelna (tam jsme se i vyfotili). Potom nás chtěla berča blejsknout u píchaček. Toho jsme se báli, jsme vůbec netušili co to je, ale to slovo nahánělo úplnou hrůzu. Ale po pravdě nic tak strašného to není, jenže to neklaplo. Už jsme na píchačkách seděli, když v tom šli z dílny takové dvě divné ženské, berča říkala, že to jsou zlé tety a rychle nás zase schovala do krabice, ještě o nich říkala cosi jako….ale to se sem nehodí.

Když bylo 14.45 hod šli jsme s berčou z práce domů. Cestou jsme vyzvedli Denisku ze školky, chtěli jsme na ní z krabice bafnout, ale berča říkala, že by Denča děsně jančila radostí, tak ať si to překvápko necháme domů. Usoudili jsme, že to byl dobrý nápad, hned potom co jsme zažili doma…..

Deniska nás nenechala vůbec vydechnout a rozkoukat se v novém domově, pořád nás mačkala, pusinkovala a tahala, mamka jí pořád okřikovala ať na nás dává pozor. Pár nocí jsme s Deniskou i spinkali, má pěknou postýlku. Taky jsme občas zahlédli našeho bráchu Matěje, ale ten se k nám moc neměl, jen jsme se pozdravili, koukal na nás divně i adop-taťka koukal divně, tak jsme si jich moc nevšímali, nebudeme se přece vnucovat…..

Na měsíc jsme vyfasovali fajn kočárek a pravidelně s ním vyráželi na procházky i s pejskem, to vám je prcek, on je snad menší než my.

Taky nás Deniska naučila lézt po stromech. A když jsme toho měli plné „kecky“, tak jsme se vyvalili na trávu a jen tak odpočívali.

 

Po dobu naší návštěvy měla Deniska narozeniny, bylo jí 5 let, dostala spoustu dárků a oblečení, všechno nám to ukázala a předvedla, taky dostala dorty, jeden na oslavu a druhý dostala přesně v den svých narozenin.

A pomalu, ale rychle se nám blížil konec návštěvy. S berčou jsme se dohodli, že do další rodiny pojedeme 22.6., byl to pátek, a my jsme jeli vlakem do Brna za sasankou a jejíma klukama. Jela s námi i Deniska, tu si na nádraží vyzvedla babička a jela na prázdniny. Setkání se sasankou bylo moc fajn, posedělo se u kafíčka, popovídalo se a trochu se i podrbalo…. A my už se moc těšíme na to, jak budeme vegetit u sasanky.

Jo a ještě něco, jak berča řekla, tak udělala, na cestu jsme dostali každý jedno lízátko.

Teď už se s vámi loučíme a zase za měsíc na shledanou!

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na