Panenky Unicef u Hanky

Večer po odjezdu mojí dvojičky k mým rodičům (odkud pocestují poštou za další adoptivní maminkou), začal pekelně. „Je 28mého, kde je článek?!“ Napadlo mne jen: „A sakryš.“ Stojíce na zastávce kousek od Pražského hradu, jsem škytla únavou. První den na kurzu výuky češtiny jsem se ponořila do vod bilingvismu a zapomenula na celičký svět. Moje milé děti, nebojte se, zabalila jsem vás s láskou a s tou vás také předávám (ikdyž netradiční cestou) další adopmamce – babušce. A jak jsme si to společně užili?

V druhé polovině července jste k nám přicestovali s mamkou sasankou. Bylo to krásné setkání. Měla jsem z vás radost a náš Amirek také. Kluci si pěkně pohráli a vy jste se začali rozkoukávat. První večer jste všichni tři usnuli v mojí posteli, už na mne nezbylo místo. Šla jsem spát do postele s autíčky… Druhý den jsem vypravila Amirka do školky a pozvala vás dva na společnou snídani.

Nic jste neříkali, jen smutně koukali… Možná se vám stýskalo po sasance. Vzpomínáte, jak jsem si vás posadila na židli a pak celé hodiny psala… Nedivím se, že jste malinko zlobili. Ale to je přirozeně moje chyba. Pořídit si dítě a pak se věnovat jen práci…

Třetí den po vašem příjezdu, se nám přestalo dařit. Spála, streptokok a noční dramata s dítětem plačícím pro bolest hlavy. Moc mne mrzelo, že jsem vás dva musela zavřít na 3 týdny do „izolace“. Bylo to pro vaše zdraví. Ale občas se ty pohledy nedaly vydržet. Na kontrolní testy jsme čekali s napětím, a ačkoliv jsme se nijak nelitovali a užívali si v rámci možností domácí péči, přeci jen pocit smutku z vašeho domácího vězení zůstal. Občas jsem vám nabídla lízátko a pohlazení, ale oči zářící touhou po cestování, jsem rozsvítit, nemohla. Konečně byly testy negativní a nálada v rodině stoupla. Zatančili jsme si, povykládali a… A pak jsem už začala hledat další adopmamku, první pokus nevyšel, druhý ano, ale to už jste začali spěchat za dalšími dobrodružstvími. Chvilku to vypadalo, že se se mnou svezete do Prahy, ale Satinka rozhodla jinak.

Vím, že byste rádi se mnou, ale šup zpátky do krabice, vy jedete jinam…

Musela jsem vás dlouho přemlouvat, abyste si z toho kufru zase vystoupili. A pak jsem vás stejně našla v druhé tašce. To loučení bolelo i mne, měla jsem pocit, že to celé nějak rychle uteklo.

Nezlobte a pojďte z té tašky ven

Nýtek opravil můj táta a jako dárek jsem vám, moje milé děti, přibalila malinkého kamaráda. Chtěla jsem Vám dát další peřinku, ale pak jsem si to rozmyslela. Plyšový medvídek vám třeba pomůže během dalších nekonečných nocí pomáhat ke klidným snům. A tak vám děkuji, díky vám jsem našla další dílek do skládačky. A tak se definitivně loučím s vámi, mojí dočasnou rodinou, stejně jako s ostatními zde.

Šťastnou cestu za babuškou!

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na