Problémy vnímám jako výzvy

Autor

Za námi pololetní vysvědčení a mnoho rodičů si láme hlavu, co s tím dítětem dělat. Učení buď nejde, nebo ho nebaví. Rodič pomoct nemůže, na soukromé doučování nejsou peníze… Řešení nabízí v rámci sociálního programu Člověk v tísni. Učí a učí, jak (se) učit. Více v rozhovoru prozradí Marek Pelech.

Pracovník programu podpora vzdělávání Marek Pelech z kladenské pobočky Člověka v tísni pracuje s dobrovolníky, kteří doučují potřebné děti, ale také (a řekla bych „hlavně“) s jejich rodiči. Tento sociální program má totiž za úkol pomáhat znevýhodněným lidem a to nejen finančně nebo zprostředkování služeb, ale i uschopněním klientů, aby svou situaci dokázali zvládnout.

Jakou cestou jste se dostal k práci v kladenském Člověku v tísni?

Do sociální sféry jsem se dostal oklikou. Vystudoval jsem Teologickou fakultu JU a opustil ji s kvalifikací středoškolského učitele. A pár let jsem učil na jednom gymnáziu. Pak jsem ze školství odešel, ale pořád mě to táhlo zpátky za katedru… A k tomu jsem měl skvělou možnost hned po gymnáziu odejít do Španělska, kde jsem při studiu také dobrovolničil v nízkoprahovém klubu. A teď, v Člověku v tísni, se mi podařilo konečně propojit mou učitelskou vášeň s pomocí potřebným.

Zapojujete se tedy i Vy do aktivního doučování?

To je složité, já bych hlavně měl propojovat dobrovolníky a klienty… a doučovat až na posledním místě. Každopádně i já doučuji. A to v jedné úžasné rodině 2 úžasné kluky, druháka a páťáka. V zásadě jsem vyhrál první cenu v loterii, protože je to vzorová Rodina – maminka a tatínek spolupracují, maminka se účastní doučování. Kluci válčí s češtinou, ale zatím je to neotrávilo natolik, aby školu začali vnímat jako nutné zlo. Ale protože jsem hlavně propojovač, už sebe i kluky připravuji na příchod dobrovolníka.

Jakým způsobem získáváte klienty?

Cesty ke klientům jsou různé. Vždy to ale musí být rodič, který nás kontaktuje. Služba doučování totiž potřebuje aktivitu rodiny. Našimi klienty jsou rodiče – při doučování se snažíme pracovat i s nimi, tedy učíme je “učit” se svými dětmi. A funguje to. Samozřejmě, že spolupracujeme i se školami, kde výchovní poradci, třídní učitelé mohou předat kontakt na nás rodičům, kteří nás pak mohou kontaktovat. To samé i Orgán sociálně-právní ochrany dětí. My službu nabízíme, nevnucujeme a je na rodičích a dětech, jestli ji využijí.

V čem vidíte největší problém ve Vaší činnosti?

Určitě nějaké jsou – málo dobrovolníků, nedůvěra některých učitelů, že by se žák mohl zlepšit, nedůslednost rodičů… Ale spíš to vnímám jako výzvy. Tedy, není naším cílem z propadajícího žáka vykovat premianta, ale ukázat dětem, že učit se může být zábava, že se zvládnou sami připravit do školy, celkově jim dodat sebedůvěru. A nejen jim, ale i rodičům.

Jaký je na Kladně o tento druh pomoci zájem?

Zájem je vzrůstající. Rodiče a děti si mezi sebou řeknou, co funguje. A naše služba funguje.

Co Vám osobně tato práce dává?

Smysl. Je to vlastně luxus, páchat dobro jako hlavní náplň práce.

Práce v sociální sféře je náročná. Jak vypadá Váš volný čas?

Jsem hrdý otec 3 dětí. Takže “volný čas” , no…. Vlastně ne, rád trávím svůj volný čas s dětmi a manželkou, je to úžasné – vidět kluky růst, blbnout s nimi, číst jim pohádky, vyměňovat plínky… No a jinak si strašně rád čtu. Hlavně tlusté historické nebo psychologické romány. A přitom si rád zapálím dýmku. A také rád vařím a rád chodím na dlouhé procházky… a poslouchám rád hudbu…

Děkuji za rozhovor a přeji, ať se Vám daří!

Zájemci o spolupráci mohou zkontaktovat pracovníky Člověka v tísni ZDE.

Dobrovolníků není nikdy dost!

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na