Alexandra Hejlová: Chybí mi „normálnost“

Autor

Rozhovor po 10 letech. Všichni za sebou máme nenormální rok. Jak takový rok prožívá žena z umělecké sféry, která je zvyklá denně pracovat s lidmi, jak zvládá sociální odloučení, jak tráví čas, co jí chybí a na co se těší? Výtvarnice Alexandra Hejlová a její „kovidový“ rok.

Před deseti lety bylo vše hodně jinak, ale jak moc, to sami si to můžete připomenout v jednadvacítkovém rozhovoru s výtvarnicí Sandrou z dubna 2011:

Alexandra Hejlová o práci, relaxaci a o rodině

Je jaro 2021, čím se v posledním roce zabýváte? 

Poslední rok je zřejmě náročný pro nás všechny! Velmi zátěžový rok po všech stránkách. Když budu mluvit za sebe, tak z profesního hlediska  jsem opravdu uzavřena ze všech stran a nemá to prozatím konce, protože kultura bude  zřejmě jedna z posledních, která se uvolní. Rovněž mé Dětské kulturní centrum v Praze na Letné, které mám již 8 let, a které je také rok již zavřené – jen s pár krátkými chvilkami možného otevření,  tam děti v předškolním věku učím malovat, kreslit, pracovat s hlínou, také můj muž, hudebník Jindřich Kraus jednou týdně dělá hudební výchovu dětem atd., v současné době bojuje o další svou existenci, zda přežije, zda ještě někdy vůbec otevřu.

Přesunula jste se na internet, jako většina světa?

Ano, během toho roku musím říct, že si lidé ke mně našli pomalu cestu na sociálních sítích. Od  konce minulého roku se pomalu učíme přes maily, messengery a whatsappy dojednávat zakázky. Takže pracuji dál, dokonce tím, že jsme doma uzavřeni, tak jsem měla čas vymýšlet nové originální produkty, což se podařilo – například háčkované kabelky, ty se ženám zalíbily, spousty různých dekorací  do bytu. Tento a už i minulý  rok jsem vymyslela háčkované Vánoce a po háčkovaném úspěchu mne zákaznice navedly na háčkované Velikonoce, takže měla jsem a mám i čas na svůj tvůrčí vývoj a rozvoj, pokud to tak mohu říct.

Jste zvyklá na společnost, jak zvládáte sociální odloučení?

Máte pravdu: společnost, akce, to je součástí naší profese, to je zcela neoddiskutovatelné – úplně se nám tím změnil styl a tempo našeho života – tedy samozřejmě profesního. Ale jinak musím přiznat, že si teď víc doma užíváme jeden druhého a až se vrátíme zpět do „snad“ normálnějšího života poCovidového, určitě se budu víc snažit udržet si volné víkendy, více zvolnit. Každopádně si už udržím, alespoň ten 6-8 hodinový spánek, který mi už dlouhodobě chyběl (spala jsem třeba jen 4-5 hodin a už jsem někdy doslova padala).

Takže Vaše tělo, ale jistě i rodina má radost…

Vidím, jak mi dcera Sandra  roste před očima, tak si jí chci užít dokud to jde, než mi vyletí z hnízda! Já už stejně v posledních pár letech chodila jen na skutečně důležité akce, na kterých jsem musela být, vybírala jsem si, nechci, aby to znělo arogantně, ale rodina byla vždy pro mě na prvním místě a tak jsem opravdu odcházela na  nezbytně nutné akce  – tedy mé výstavy a vernisáže, akce mého muže a také jsem pravidelně navštěvovala 2x do měsíce domy seniorů a měli jsme společné výtvarné dílny – to byla nádherná práce, to bych udělala zas.

Čím si spravujete náladu a jak se udržujete v kondici? 

Momentálně mi udělá obrovskou radost, že si teď na jaře zasadím nové rostlinky, odzimuji terasu, to už jsem udělala a začalo sněžit.  Sednu si s kafíčkem na zahradu na sluníčko, které k svému životu potřebuji. Také se odreaguji při nějakém dobrém filmu, nejlépe starý černobílý film s Oldřichem Novým, Burianem, Adinou Mandlovou a nebo při francouzských filmech s mým milovaným Luisem de Funèsem. Hlavně si také s dcerou a mužem hrajeme různé hry, teď je momentálně v oblibě klasika – Město, Země…

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na