Než se letos rozhodnete vzít si dovolenou, měli byste vědět, že novela zákoníku práce přinesla od 1. ledna v této oblasti mnohé změny. Jaké jsou ty nejdůležitější? Mění se výpočet dovolené, pravidla jejího krácení i samotné podmínky vzniku práva na dovolenou.
Novela zákoníku práce zrušila dovolenou za odpracované dny a nově přísluší všem zaměstnancům dovolená za kalendářní rok nebo její poměrná část, případně i dodatková dovolená. Do konce roku 2020 měl zaměstnanec právo na dovolenou za kalendářní rok či její poměrnou část pouze za předpokladu, že splnil podmínku odpracování alespoň 60 dnů v daném roce. V případě nesplnění této podmínky měl právo na dovolenou za odpracované dny. „V praxi kvůli tomu vznikala nespravedlnost, kdy zaměstnanec, který odpracoval zmíněných 60 dnů a jehož pracovní poměr u zaměstnavatele trval celý kalendářní rok, měl právo na dovolenou za kalendářní rok. V případě, že by stejný zaměstnanec odpracoval pouze 59 dnů, byť by jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval celý kalendářní rok, měl by právo na dovolenou za odpracované dny, tedy pouze v rozsahu několika dnů,“ vysvětluje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.
Vedle zrušení dovolené za odpracované dny nahrazuje novela zákona podmínku výkonu práce v rozsahu 60 dní v kalendářním roce výkonem práce po dobu alespoň čtyř týdnů v rozsahu stanovené nebo kratší týdenní pracovní doby.
Do konce roku 2020 byla dovolená poskytována ve dnech, nově je tomu v hodinách. V hodinách mohou zaměstnanci rovněž svou dovolenou i čerpat, avšak s omezením na nejméně půlden dovolené. Navíc je to možné pouze se souhlasem zaměstnance nebo na jeho žádost. To neplatí, pokud čerpá zbývající část dovolené, která je kratší než polovina směny.
Pokud zaměstnanec pracuje u zaměstnavatele celý rok, náleží mu nejméně čtyři týdny dovolené. „V případě týdenní pracovní doby v rozsahu 40 hod, kdy zaměstnanec pracuje osm hodin denně pět dní v týdnu a má nárok na dovolenou v rozsahu čtyř týdnů, může čerpat 160 hodin dovolené. Takový zaměstnanec bude čerpat celodenní dovolenou v rozsahu osmi hodin,“ popisuje Eduarda Hekšová. A dodává: „Naopak u zaměstnance, který odpracuje opět 40 hodin týdně, avšak každý den v jiném rozsahu, je den dovolené počítán v rozsahu tolika hodin, které měl v tento den skutečně odpracovat.“
Zaměstnanci, který nepracuje u zaměstnavatele po celý rok, ale již u něj odpracoval čtyři týdny, přísluší poměrná část dovolené. Ta se stanoví jako podíl 1/52 z celkové dovolené za každý celý odpracovaný týden.
Novela zákoníku práce rovněž zmírňuje postih neomluvených zameškaných směn. Do 31. prosince 2020 bylo možné zaměstnanci, který měl neomluvenou absenci, zkrátit dovolenou o jeden až tři dny. V současné době je to pouze o počet neomluveně zameškaných hodin.
Na základě písemné žádosti lze převést dovolenou, na kterou zaměstnanci vzniklo právo v daném kalendářním roce, do dalšího roku. Je to však možné pouze u té části dovolené, která přesahuje zákonnou minimální délku čtyř týdnů.
„Překážky v práci nově nejsou důvodem pro krácení dovolené, ale započítají se v omezeném rozsahu při splnění zákonných podmínek pro účely dovolené jako výkon práce. Jedná se například o rodičovskou dovolenou, karanténu či dočasnou pracovní neschopnost, která nevznikla v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání,“ upozorňuje Eduarda Hekšová.
Novela zákoníku práce umožňuje zaměstnanci na jeho žádost čerpat dovolenou i ve svátek, a to za předpokladu, že by v tento den pracoval.
I nadále platí, že na termínu dovolené se sice můžete se svým zaměstnavatelem dohodnout, avšak podle zákoníku práce je to právě on, kdo má rozhodující slovo. Z tohoto pravidla platí jedna výjimka, kterou je dovolená bezprostředně navazující na skončení mateřské dovolené. Nezapomeňte se proto se svým zaměstnavatelem domluvit na termínu dovolené s dostatečným předstihem.
Zdroj: dTest