Povolání? Truhlář

Autor

V dnešním článku bych vám ráda představila povolání truhláře. Osobně znám jen jednoho, je jím Zdeněk. Ještě před nedávnem jsme k němu do dílny chodili celkem pravidelně. Spoustu let nám nechával stranou pytle hoblin, abychom měli podestýlku pro naše drobné hlodavce.

Zdeněk je muž ve středních letech, z mého pohledu k té své voňavé dílničce snad přirostlý. Málokdy ho vídáme jinak, než ve volném triku, montérkách a rukavicích. Vzpomínám si, teď se snad náš známý neurazí, že právě na Zdeňkovi jsem před časem svým dětem demonstrovala příklad typického workoholika. Člověk žijící jen svou prací, kolikrát tak pohlcený činností, kterou dělá, že pravidelně zapomíná, kolik je hodin, kde měl být a kdy ho kdo někde čeká. Tohle mi o sobě tento pracovitý truhlář nedávno vyprávěl.

Pokud byste se mnou navštívili Zdeňkovu dílnu, kromě vůně dřeva a laku byste se zajisté kochali pohledem. K zahlédnutí jsou zde všelijaké hoblíky, pilky, brusky, různé pilníky, svěráky.  Ale co jsme s dětmi nejvíce obdivovali, to jsou Zdeňkovy výrobky. Skříňky, židličky, stoly, poličky. Jednou pracoval na úžasné poschoďové knihovně, nikdy jsem podobný výtvor neviděla. Taková nádhera! Tehdy jsme se byli na truhlářovu práci dívat snad ob den.

Nedalo mi to a požádala jsem svého známého o rozhovor do Rodiny21. Ochotně souhlasil, ovšem nepředstavujte si, že se mnou diskutoval někde na kávě v útulné restauraci. Otázky Zdeněk zodpovídal při práci ve své dílně, dokonce mě tu a tam přerušil s prosbou, abych mu přidržela kus dřeva nebo podala nářadí.

Jak se nám povídalo? No, posuďte sami:

Zdeňku, o jakém povolání jsi snil jako malý?

„Jako úplně malý kluk jsem toužil stát se pilotem. Představoval jsem si, že mám své letadlo a cestuji po světě v té pilotské uniformě. Obojí se mi moc líbilo, to cestování i ta představa elegantní uniformy.  Později jsem uvažoval nad povoláním policisty a vojáka. Vlastně samé uniformy (smích)! Nakonec vyhrály montérky a truhlařina…“

Jak ses dostal ke své práci?

„ Na konci základky jsem už cítil, že mě to táhne ke dřevu. Zúčastnil jsem se několika soutěží, kde jsem se i celkem dobře umístil. Tedy jsem si dal přihlášku na učební obor truhlář. Ta škola mě bavila a utvrdila mne v názoru, že by mi tohle zaměstnání mohlo jít.“

Co tě na truhlařině baví?

„Vůně, kreativita, napětí, jestli se mi výrobek podaří podle plánu. Učím se trpělivosti, napravování chyb. Baví mě klid, který mám při práci. Baví mě poznávání nových věcí a způsobů práce. Asi mě na mém zaměstnání baví úplně všechno, neměnil bych s nikým na světě. Ani s pilotem!“

Co tě na ní štve?

„Stává se, že za mnou přicházejí lidé s představou, jaký výrobek by si ode mne přáli. Občas to bývají prakticky neproveditelné věci. Jsem prudší nátury a někdy nezvládám být diplomat a s takovými zákazníky neumím dlouze diskutovat. Někdy musím volat na pomoc manželku, aby s nimi jejich sny důkladně rozebrala a vysvětlila, kolik dokážu a co vyrobit prostě nejde (v mojí dílně).“

Chceš ve své profesi setrvat nebo se hodláš časem posunout někam jinam?

„V tomhle mám jasno. Přál bych si dělat truhlařinu tak dlouho, jak jen to půjde.

Kdysi jsem pracoval ve velké firmě a tam mne to příliš neuspokojovalo. To byla úplně jiná truhlařina. Tehdy jsem přemýšlel o změně, dokonce jsem zvažoval zcela změnit obor. Pak přišel nápad zřídit si vlastní dílnu. Manželka mi vede účetnictví a pomáhá. Postavil jsem se na vlastní nohy a dělám práci, která mě baví.“

Poděkovala jsem Zdeňkovi za rozhovor a rozloučila jsem se. Nebudu ho dál zdržovat při jeho náročné práci.

Myslím, že k němu truhlařina senzačně pasuje. Je to mohutný muž, tak trochu samotář. Pečlivý, ochotný a pracovitý. Po okolí je velmi oblíbený, protože pracuje precizně a zakázky vyřizuje rychle.

A takhle by mohl dnešní článek skončit. Přiblížila jsem vám další povolání a jeho představitele.  Ovšem povídání v tuto chvíli nekončí. Mám pro vás ještě jedno krátké interview!

S prosbou o rozhovor jsem oslovila teprve patnáctiletého mladíka Tomáše. Po prázdninách jde do devítky. Vím, že má k truhlařině hodně blízko.  Prozradila nám to o něm v jednom ze svých komentářů Bea.

Tomáš totiž patří do Beiny báječné smečky.  Mě velice těší, že s mojí žádostí o pár slov Tomáš obratem souhlasil. Abych chlapce dlouho nezdržovala, náš rozhovor proběhl v rychlosti a stručně.

Tome, jak dlouho zvažuješ věnovat se v budoucnu truhlařině?

„O povolání truhláře uvažuji asi dva roky. Baví mě práce se dřevem a zvlášť teď, co jsme na baráku, mám možnost mít zde i svou dílničku.“

Proč truhlářem? Co se ti na této práci líbí?

„Dřevo. Krásně voní, je příjemné a je to přírodní materiál, ze kterého se u nás vždycky stavěly domy, dělal nábytek atd.“

Jaké jsou tvé zájmy? Stíháš kromě své dílničky i jiné koníčky?

„Ano. Ze zájmů je to sport, jízda na kole nebo bruslích, fotbal, ping pong, plavání.“

Chtěl bys mít v budoucnu svoji soukromou truhlářskou dílnu nebo sníš o tom, že bys pracoval v nějaké firmě?
„Ještě jsem o tom nepřemýšlel, ale je to hodně lákavé. Uvidíme.“

Moje druhé poděkování za rozhovor patří Tomášovi. Působí na mne, jako chlapec, který bere své dospívání a volbu budoucího povolání velmi zodpovědně. Přeji mu, aby si vybral takovou cestu, jenž by ho bavila. Jestli zůstane u nápadu, stát se truhlářem nebo své plány změní, záleží už jen na něm. Hodně štěstí!

Foto: pixabay.com

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *