Rodičovská dovolená jako výzva

Známe to asi všechny, v době, kdy se dozvíme o svém těhotenství, zahalí celý svět okolo mlha. Vznášíme se na obláčku štěstí z potomka (ať už je plánovaný, neplánovaný nebo vymodlený). Najednou se na nás hrne záplava informací typu porodní plán nebo nabídky kočárků a tak otázka o tom, co potom (tedy po mateřské/rodičovské dovolené), se odsouvá kamsi na poslední místa zájmu. Bohužel v naší společnosti, mají maminky (nebo i těch několik odvážných otců, před kterými smekám) málokdy jistotu, že se vrátí do firmy, odkud odcházejí. Nemusí to být jen vina zaměstnavatele (ikdyž ruku na srdce, kdo z dnešních zaměstnavatelů opravdu hledí na potřeby rodičů), problém může nastat a nastává v očekáváních maminek. Najednou nelze pracovat na směny, nelze zavírat oči před problémy, které na pracovišti před odchodem na mateřskou narostly do obřích rozměrů, a které jsme nevyřešily. Sociální deprivaci z neuspokojivých vztahů na pracovišti nahradí deprese ze samoty (tzv. efekt čtyř mlčících zdí) 3 a je na problém zaděláno.

Péče o dítě je jedním z nejkrásnějších, ale také nejnáročnějších období. Nedostatek spánku, poporodní změny těla a nemoci dítěte, odloučení od koníčků a přátel, tomu všemu čelíme. Každá máme jiné dítě, jedna je nešťastná, protože musí každodenně cvičit „vojtovku“, jiná se ani nezastaví, jak se snaží uchránit svoje divoké dítě před různými nárazy a úrazy. Přesto se vyplatí se občas zastavit a popřemýšlet. Ten prostor máme. A pokud zvládneme organizaci času a „pomocníků“, získáme odstup od své minulosti a klíč k budoucnosti. Co děláme a co chceme dělat, jsou dvě rozdílné věci. Složenky se platit musí, málokdo má tolik peněz, aby nemusel řešit a strategicky přesunovat domácí fondy sem a tam (a pro období péče o malé dítě to platí dvojnásob, třeba když se počtvrté rozbije kočárek a s reklamacemi moc úspěšní nejste, protože reklamační technik znovu a znovu argumentuje třeba nadměrným zatěžováním výrobku).

Škoda, že volbu délky rodičovské dovolené, děláme v době, kdy jsme ještě plné předchozích „dojmů“ za zaměstnání. Těžko se rozhodovat pro 2, 3 či 4 roky, když bychom měly zvážit i budoucí vlivy (nedostatek školek, peněz či zhoršený zdravotní stav člena rodiny). Kéž bychom uměly odhadnout neviditelné nitky vztahů ve firmách, ze kterých odcházíme (všechny ty skleněné stropy a vlastní nesplněné aspirace). Ve srovnání s jinými zeměmi, mají české maminky benevolentní režim. Nemluvím o výši rodičovského příspěvku, nýbrž o délce. Těch několik let je opravdu nadstandart. (např. ženy v Turecku dostanou plný plat 3 měsíce po porodu, do šesti měsíců věku dítěte mohou mít neplacené volno). Je jisté, že nedostatek státních školek (a jeslí) je jedním ze základních důvodů, proč se české ženy nehrnou zpět do práce. Dalším důvodem je fakt, že první léta zapojení dítěte do kolektivu přináší častá onemocnění jednoho (nebo i více) členů rodiny. Prodlužováním věku odchodu do důchodu (a evropským trendem invidividualismu) nastává logistický problém. Kdo zůstane s nemocným dítětem?

Institut vzájemné rodičovské výpomoci za úplatu se zatím neuchytil a firemní školky jsou spíše přáním, než realitou. Je zřejmé, že managery ve firmách otázka genderových rozdílů netrápí (jsou to většinou muži, kteří mají svůj domácí servis zajištěn svojí partnerkou/manželkou). Myšlenka podniku jako živého organismu nebo kontinuálního vzdělávání (např. GiTy, Olga Girstlová), by měla být postavena na piedestal (z těch „mother friendly firem si vybavuji také např. IBM, kde se snaží udržovat s maminkami kontakty a umožnit jim práci „z domu“). „Podle vedoucích pracovníků a headhunterů je však největší překážkou na cestě žen do vrcholných funkcí nedostatek praktických zkušeností s hlavní činností firmy“. 4 A neplatí to pro jakoukoliv pozici? Ženy mají (i dnes) obtížnější vstup na trh práce. Jsou více ohroženy chudobou a jejich platy nedosahují úrovně stejně vzdělaných mužů. Jako absolventky vysvětlují, že nechtějí hned otěhotnět, jako maminky pracují v jiném tempu a hustotě (což je přirozené) a pak následuje obvykle další těhotenství a pak asi už jen klimakterium (kdy už jsou zase přiliš staré, aby v očích 25tiletých mladých flexibilních a dynamických managerů obstály). Je zřejmé, že žena, která dokáže skloubit chod rodiny s více či méně přítomným manželem, obstojí dobře i ve zpětném zapojení do pracovního procesu. Stačí k tomu málo. Pochopení okolí a pár pomocných rukou. Stačí se prý do sebe zamilovat! 2

Málokterá žena má ten luxus, že zvládá šťastnou trojici vyrovnané osobnosti (práce, rodina, volný čas). Vždycky se najde nějaký důvod, abychom se přednostně věnovaly jen jedné oblasti nebo dvěma a ta zbývající zaostává a trpí. České ženy často zanedbávají vlastní rozvoj. Myslí na ostatní, ale zapomínají žít, slůvko až se používá příliš často (až dítě začne chodit, až přestane plakat u babičky, až si zvykne ve školce, až…). Jenže když máte dítě, už je všechno napořád. Láska a starosti. Už jen pro vlastní radost, bychom měly myslet více na „vyvažování“ systému. Není úplně pravda, že zharmonizovaná matka má i harmonické okolí. Jen říkám, že ten, kdo žije opravdově a dle svých pravidel, žije v současnosti a ne ve vzdušných zámcích. A většinou se pak může lépe postavit k různým problémům, které přicházejí. „Období krize je pro mnoho lidí vynikající přležitostí, jak zmobilizovat síly a začít s podnikáním“.1 Nejde jen o krizi ekonomik, lze to pochopit jako i procházku svým osobním „peklem“. Období, kdy cítíte potřebu změny, ale zatím nevíte, kam a proč směřujete.

Naštěstí pro nás, maminky „na rozcestí“, vznikla řada organizací podporovaných z Evropského sociálního fondu, které nabízejí cílové skupině „ohrožených“ žen svoje služby. Obvykle se tyto služby týkají kariérního poradenství a sladění role matky a pracovnice, můžeme tedy nalézt řadu vzdělávacích programů pro ženy pečující o dítě do 4 let, ženy nezaměstnané a ženy starší 50ti let, které hledají další uplatnění (např. po ztrátě zaměstnání, kde pracovaly několik let). Můžeme tak využít bezplatných služeb koučů nebo mentorů, kteří pomohou vytvořit jakousi krátkodobou osobní strategii. Možností je v dnešní době řada, ve všech regionech ČR. Může se stát, že z nejisté dvacetileté maminky, se stane po rodičovské dovolené třicetiletá šťastná žena…

Během rodičovské dovolené také můžete cítit potřebu zahájit vlastní podnikání. Nezanedbejte přípravu podnikatelského plánu a zvažte zda je Váš nápad opravdu natolik jedinečný, že přežije první těžké roky v „novém“ oboru. Svého času poskytovalo sdružení Moravská asociace manažerek a podnikatelek konzultace těm, které chtěly začít podnikat. Pokud chcete zjistit více, jděte na http://www.podnikatelky.eu/). Další informace o výši plateb pojistného na důchodové, nemocenské a zdravotní pojištění, můžete nalézt v magazínu Rodinka – léta 2010 (programu Rodinné pasy), na str. 16 – Jak rozjet podnikání na mateřské.

Dělat práci, která člověka baví, je luxus. Investice do vzdělání a vlastní budoucnosti nepřináší rychlé výsledky. Báječné nápady bohužel nepadají do klína jako zralá granátová jablka. Zpěvačka Shakira založila nadaci Pies Descalzos (Bosé nohy), Oprah Winfrey má svoji „andělskou síť“, tyhle ženy obdivuji, stejně jako činnost ředitele „Středoasijského institutu“, Grega Mortensona (více o něm najdete v knize Tři šálky čaje). Co mají všichni tři společného? Uvědomili si, že jen a pouze vzdělání může odstranit negativní společenské jevy. Na summitu tisíciletí v sídle Organizace spojených národů byl jedním z hlavních bodů úkol zajistit všem dětem možnost dokončit základní školu. 5 Proto my, co máme šanci na vzdělání vyšší a celoživotní, toho máme využívat. Mimochodem, nadace Vodafone, nabízí projekt Rok jinak. Zkuste popřemýšlet právě o neziskové sféře jako další možné variantě…

Nesrovnávejme se s druhými, všichni máme svoje problémy a vnímáme různé věci odlišně. Co je pro jednu problém, pro druhou je „malina“. Moje kamarádky jsou velmi rozdílné, jedna peče krásné dorty, jedna umí ušít patchworkovou deku, další umí prodávat parfémy, jiná poctivě trénuje na kole a umí donutit svoje pubertální děti nadchnout pro aktivní výlety. Žádná z nich nemá bezproblémový život. Tahle pestrost je báječná. Najednou cítím úlevu, nemusím umět všechno, v něčem budu vynikající, v něčem dobrá a je pravděpodobné, že v něčem propadnu. Vždycky se ale můžu postavit problému čelem a zkoušku opakovat. Jednou ze zkoušek je právě to, do jaké míry rozpoznáme naše soukromé výzvy. Nebojte se požádat o pomoc a udělat změnu. Na cestě za sny se nenechte rozladit úředními postupy, berte je jen jako nutné zlo a zkoušku ohněm. Hodně štěstí!

Budu ráda, když se podělíte o svoje pocity, zkušenosti a případně navrhnete, které další téma v souvislosti se zaměstnaností žen, vás zajímá.

Příklady projektů pro maminky:

AGAPO (www.agapo.cz), „50+ vzdělání je šance“ (www.akluby.cz), Rodina i práce (AUDICA, s.r.o., Brno, Bašty 6), „Aktivní rodina“ (http://www.aktivni-rodina.cz/). Další informace vám mohou podat např. i rodinná centra, tzv. Family Pointy (http://www.familypoint.cz/). Projekt Home-start Česká republika,kam se můžete zapojit jako dobrovolník nebo klient, je založen na principu vzájemné rodičovské podpory rodičem cizím (více na http://www.hostcz.org/). Velmi zajímavé projekty nabízí Institut pro ženy, s jehož ředitelkou jsme nedávno přinesli rozhovor na našem webu.

Další zajímavé odkazy:
Nadace Grega Mortensona: https://www.ikat.org/
Nadace Oprah Winfrey: http://www.oprah.com/angel_network.html
Nadace Vodafone: http://www.rokjinak.cz/
Pies Descalzos: http://www.fundacionpiesdescalzos.com/joomla/

Citované zdroje:
1) FILIPOVÁ, Hana; PANCZAKOVÁ, Zuzana: Nejlepší čas rozjet firmu: HNED! IN: Ekonom, č. 12, 2010, str. 14.
2) KRACÍKOVÁ, Sandra: Zamilujte se“ Do sebe…, IN: Marianne, září 2010, str. 63.
3) PATOČKA, Otakar: Pracuji doma. IN: Psychologie Dnes, prosinec 2007, str. 50.
4) SN: Pár sukní navíc nic nespraví. IN: Ekonom, č. 11, 2010, str. 45.
5) SN: Sí, se puede. IN: The Economist – Svět 2010, 2009, str. 54.

Úvodní foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na