Víno vzniká ve vinici

Autor

Je asi zbytečné psát o tom, jak dlouhou má víno historii. Je známým faktem, že je jedním z nejdéle popíjeným mokem a dodnes mám v živé paměti, jak nás ve škole zaplavovali čtením o Karlu IV. a Buškovi z Velhartic. Proč tomu tak je? Proč má stále tento nápoj takovou oblibu? A proč někomu stojí za to, podstupovat tu dřinu, aby mohl jiným zprostředkovat příjemné večery a hovory nad sklenkou?

Hledala jsem, kdo by mi to tajemství alespoň poodkryl a našla jsem vinaře, technologa a majitele společnosti Vinařství Kovacs s.r.o. Ing. Miroslava Kovácse, který mi ochotně poskytl rozhovor. Z jeho odpovědí jsem pochopila, že to není jen práce, je to životní filosofie a láska nejen k vínu, ale k celému kraji, kde víno vzniká.

Jak dlouhou má vaše společnost historii?

Vinařství Kovacs s.r.o. vzniklo v roce 1997. Já jsem však s vínem pracoval coby fyzická osoba od roku 1994. Společnost Vinařství Kovacs s.r.o. tedy navazovala na moji předchozí činnost.

Já osobně se uvádím jako zástupce třetí vinařské generace v našem vinařském rodu. Můj děda Štěpán Stávek, coby první generace, sice nenesl jméno Kovács, ale v podstatě on učil dělat víno mého tátu. Můj otec totiž nepocházel z vinařské rodiny, ale do vinařské rodiny se přiženil a děda si jej vzal do učení.

Jak jste se dostal k vínu a vinařství Vy?

Již jako dítě jsem se pohyboval díky dědovi a tátovi po vinici a ve vinném sklepě. Bral jsem to jako přirozené a samozřejmé komunikovat s vinicí a vínem. Tak jsem si asi vybudoval ten prvotní, důležitý a rozhodující vztah k tomuto krásnému oboru.

Když už jsem byl ve věku, kdy jsem mohl začít víno ochutnávat, jsem se shlédl ve folklóru a to v jeho jadrné podobě. Takže nejenom tance na hodových zábavách či krojových plesech, ale hlavně návštěvy vinných sklepů s mými kamarády. Degustovalo se, ochutnávalo a koštovalo se víno, jak to jen šlo. U toho se samozřejmě zpívalo. No a to mě utvrdilo, že vinařství je to, co je mojí láskou, zálibou, koníčkem a hlavně výzvou. Výzvou k tomu, jak udělat to nejlepší a nejchutnější víno.

Na jaké vaše víno jste obzvlášť pyšný? Co je takový Váš favorit?

Největší radost mám z vín, která jsem věnoval mým dětem. S manželkou Jarmilou máme syna Miroslava a dceru Amálii. Víny, která jsme dětem s manželkou věnovali, jsme chtěli vystihnout jejich povahu, roztomilost, radost ze života. Takže Cuvée Miroslav, nesoucí jméno po mém synovi Mirďovi, je kombinací odrůd Sauvignon a Ryzlink rýnský. Je svěží díky lechtivé kyselince, jemně zakulacený zbytkovým cukrem, protože i syn je ještě ve věku, kdy se s ním mazlíme. No a Cuvée Amálie, nesoucí jméno po naší dceři Amálce, je kombinací odrůd Irsai Oliver a Muškát moravský. Je to krásné, mazlivé, slaďounké víno k pomazlení, tak jako naše malá dceruška Amálka.

Hodně radosti nám dělá náš krásný Sauvignon z viniční tratě Na štrekách v obci Nový Přerov. Získává nejen ocenění u našich zákazníků, ale i na významných světových soutěžích. Poslední vavřín sklidil Sauvignon, ročník 2009, výběr z bobulí na mezinárodní soutěži Sauvignon Forum 2011. Soutěže se zúčastnilo 18 zemí a náš Sauvignon vyhrál v přímé části soutěže kategorii polosladkých vín. Zabodovali jsme na této soutěži jako jediné vinařství z České republiky.

Co všechno víno potřebuje, aby se stalo opravdu kvalitním?

Víno vzniká ve vinici. To jedna veliká pravda, kterou si uvědomuji stále více. Musíme se starat dobře o půdu, aby byla živá. Keři vinné révy musíme umožnit, aby hluboko zakořenil. Teprve pak může z půdy přebírat minerály a její výraz se tak dostává do vína. To je díky tomu originální a nenapodobitelné. Keř musí být vitální, plný života a síly. Musí mít dostatek listové plochy, která umožní hroznům dozrát. Velmi důležitá je volba odrůdy pro danou lokalitu a typ mikroklimatu. Jak vidíte, je toho mnoho, co ovlivní kvalitu vína. A to jsem se vůbec nezmínil o šetrných a citlivých technologiích ve vinných sklepích. Je to taková pěkná a náročná skládačka. Když se sestavuje, tak potřebuje někoho, kdo dodá svoji zkušenost, rozvahu, cit a lásku k vínu.

Myslím, že neudělám chybu, když zmíním jedno francouzské rčení „Odrůda je matkou vína, půda otcem a ročník osudem.“

Dokáží se tuzemská vína vyrovnat těm zahraničním?

Zcela nepochybně. Potvrzují to významné úspěchy našich moravských a českých vín na velmi významných mezinárodních soutěžích. Uspívají bílá a růžová vína, od kterých se to již očekává. Příjemné je, že začínají bodovat i červená vína.

Jednoznačnou konkurenceschopnost vůči zahraničním vínům stvrzuje náš český zákazník. Rozhodně nepodceňujme jeho chutě a znalost. Je více a více zkušený a znalý, za což jsem velmi rád. Český zákazník kupuje především moravská a česká vína. Kdyby mu nechutnala, tak si koupí zahraniční. Má je přeci k dispozici stejně tak, jako ty naše. Na stejných pultech ve vinotékách a prodejnách vín.

V čem lidé nejčastěji chybují při podávání a pití vín? Je nějaký prohřešek, ze kterého Vám takzvaně „vstávají vlasy hrůzou na hlavě“?

Skupina zákazníků, se kterou komunikuje moje vinařství, je již velmi znalá. Takže vlasy na hlavě mně hrůzou nevstávají. Jsou zvídaví, rádi navštíví i naše vinice, aby se dozvěděli více o původu vína. To je velmi důležité.

Snažím se každého upozornit na to, že pakliže se má víno podávat, tak je potřeba, aby bylo uklidněné a slehlé. Aby to nebylo tak, že víno v šest hodin večer koupím ve vinotéce, během cesty domů jej v nákupní tašce krásně roztřesu a v sedm hodin otevírám. To je pak ten zážitek poloviční. Víno, které mám rád a které chci svým přátelům podávat, musím po nákupu nejprve uložit doma ve sklepě či v ledničce na víno, nechat pár týdnů uklidnit a až pak servírovat. Otevřeme láhev, necháme prodýchat alespoň půl hodinky, ano i bílé víno, v některém případě červené víno dekantujeme, aby se více provzdušnilo. Věřte tomu, že takto připravené víno vám nabídne mnohem krásnější prožitek. Doporučuji rovněž vycházet z doporučení vinaře v rámci nachlazení vína, aby nebylo ani příliš teplé, ani studené. Důležité je rovněž zapřemýšlet o správných sklenicích na víno.

Zatím není příliš běžné zabývat se kombinací vína a jídla. Je to však krásná výzva pro ty, kterýmžto je víno koníčkem a zprostředkovatelem krásných zážitku.

Věříte tomu, že „ve víně je pravda“?

Ano, ve víně je pravda. Když sedíme s kamarády u vína a daří se nám jej ochutnávat hodně poctivě, někdy i několik hodin, tak to byste se pak jó hodně divili, co všechno se dozvíme.

To byl jeden úhel pohledu. Když se nad tím zamýšlím trochu vážněji, tak dospívám k názoru, že víno velmi reflektuje přístup vinohradníka i vinaře. Když jej ochutnám, tak se ukáže, zda vinař svojí vinicí žije, zda jí věnuje potřebnou péči, zda ve vinném sklepě kolem vína stále pobíhá a přemýšlí, co udělat lépe či šetrněji. Když víno ochutnám, tak vycítím, zda se vinař k vínu dostane, jen když se mu to hodí anebo když má čas. To vše se ve víně projeví a víno po ochutnání říká o vinaři pravdu, o jeho citu, poctivosti, přístupu a preciznosti.

Co byste popřál českému vinařství do budoucna?

Jen to dobré, jen samé dobré ročníky. Vinici hodně slunce, potřebnou vláhu a pracovitého vinohradníka. Vinaři jednak dobrý nos a chuť, aby se mu dobře rozhodovalo o vývoji a směřování vína, na druhé straně pak soudné, znalé a věrné zákazníky, aby mu měl kdo víno vypít.

Moravskému a českému vinařství přeji samozřejmě zasloužené uznání jak u nás v České republice, tak v zahraničí.

Jednou mi popřál můj přítel, herec, pan Miroslav Táborský, svým zvoláním: „Smrt špačkům “. I já bez dovolení použiji toto přání pro všechny vinaře a přidávám k tomu, nejen okřídleným špačkům.

Děkuji moc za příjemný rozhovor a protože mě po Vašem přání nenapadá nic, co víc Vám popřát, tak tedy „Smrt špačkům!“

A pokud vás náš rozhovor zaujal a chcete okusit kouzlo vína a vinařství na vlastní kůži, pak tedy vzhůru do sklepů. O Vinařství Kovacs se víc dozvíte na stránkách http://www.vinarstvi-kovacs.cz/

Použité fotografie: zdroj Vinařství Kovacs

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na