Jarní očista

Autor

Pár dní zpátky pod vedením našeho místního ekocentra se u nás vyráběli ptačí krmítka, která se pak společně vyvěšovali po okolí, sbírali se odpadky (a že se jich našlo) a v neposlední řadě moc povedená akce sázení stromků, které jsme se také zúčastnili. Akci si nejvíce užil syn, který byl nadšený, že jsme si sami vykopali jámu, zasadili stromek, zalili a ještě si ho označili svými jmény. Chodí ho hrdě ukazovat prarodičům při procházce a já sám jsem rád, že jsem ho vedl tak bohulibým směrem. Odměnou mu pak bylo opékání špekáčků a hřejivý pocit u srdíčka.

V sobotu jsme se také připojili k oslavám Dne Země. Na městě byl připravený program hlavně pro děti. Městské děti se mohly svést na koníkovi, pohladit si kůzlátko, prohlédnout si užovku, výra velkého, labuť, poštolku, ježka, různý hmyz tváří v tvář a zasoutěžit si s ekocentrem, či si díky němu prohloubit znalosti o přírodě. Jelikož se tento den slaví mezinárodně, věřím, že jste jej taky zaznamenali a třeba se také připojili k oslavám, nebo jen byli vykázáni s dětmi z domu, aby si něco užily a žena mohla v klidu uvařit a náhodně narazili na bezva akci.

Ale Den Země na mě letos měl dopad větší, než kdo doma čekal. Najednou mě popadla myšlenka, že když už se nám podařilo tak hezky okolí vyplenit od haldy odpadků, oživit novou zelení…., že taková očista by byla výborná i u nás doma. A na to jaký jsem flegmatik a pohodář, co vyloženě nenávidí úklidové dny, sám nemohu pochopit, kde se ve mně vzala ta touha jaksi se vymanit z chaosu a vyhodit vše, co je již dávno nepotřebné. Je zřejmě dobré, když už vás taková múza políbí, na nic nečekat a chopit se jí, protože jindy už zase možná nebudete tak odhodlaní a se spoustou věcí se prostě nebudete schopni rozloučit. Možná na mě také zapůsobila jedna reportáž snad v televizním pořadu Víkend, kde jsem se poprvé setkal s nějakou asiatkou, odbornicí na pořádek. Napsala knihu, jak si doma vše pečlivě uspořádat. Námi vštěpované komínky ve skříni zavrhla a doporučuje skládat trička do úhledných balíčků pěkně do řady jeden za druhým, trička jsou tak přehledněji uskladněná a hlavně se komínek nikdy nezbortí. Pravda tohle se mi zdá nepříliš úsporné. Ale zase s ohledem na to, co všechno vyhodíte. Doporučovala projít byt kousek po kousku a odstranit vše nepotřebné. Od zbytečných dekorací, knih, oblečení, hraček…ponechat si jen to potřebné nebo to čeho se nechceme vzdát kvůli vzpomínkám nebo k nim máme citový vztah.

No nejde tu jen o úklid skříní, mě prostě popadla mánie zbavit se všeho, na co jsem rok, dva nesáhl, je to tedy nepotřebné a musí to jít pryč a byl jsem nekompromisní. Bohužel jen ke svým věcem, ostatní členy rodiny se mi do očistné kůry domu nepodařilo vtáhnout. Ještě čekají na polibek múzy, ale mně se neskutečně ulevilo. On se k tomu člověk vždy většinou hrozně dlouho přemlouvá, dokopává, ale až k tomu dojde, většinou nikdy nelituje a je připraven se pak potěšit a koupit něco nového, takže další syslení, a tudíž věčný koloběh. Ale bez něj to nejde, protože jinak bychom dopadli tak jako v těch amerických pořadech, které ukazují, kolik lidí je neschopno cokoliv vyhodit, a kam až to vede. Sám jsem pár takových dílů viděl a byl jsem v šoku.

Přeji všem krásné očistné dny, ať je spatřujete v čemkoliv.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na