Pivoňka

Autor

Je červen. Okolní svět se může honosit spoustou květů, kvítků, ale i ještě nerozvitých poupátek. Je možná o trošku deštivěji, než jsme byli zvyklí za poslední čas. I když je to, hlavně pro přírodu velkým přínosem, znám jen málokoho, kdo si za deštivého, mokrého a vlezlého počasí vyjde jen tak na procházku a kochá se okolní přírodou.

I přesto, že v zahradě netrávím tolik času, kolik bych na ni trávila za slunečného počasí, obdivuji, jak mi zahrádka krásně rozkvétá a voní. Největší radost mi z letošních květin udělala pivoňka. Je krásná, bohatě rozvětvená se spoustou poupat i velkým počtem rozkvetených květů.

Pivoňky dělíme na: pivoňky křovité (dřevité). To jsou polokeře dorůstající výšky kolem dvou metrů. Na podzim se chovají jako ostatní opadavé keře a stromy a shazují své listy. A na pivoňky bylinné, které dorůstají asi jen čtvrtinové výšky předchozí a jsou vytrvalými květinami. Pivoňku bylinnou pěstuji již několik let na své zahrádce i já. Protože jí její minulé stanoviště, které se nacházelo těsně u hraničního plotu se sousedovou zahradou, přestalo vyhovovat a to, z  důvodu omezeného slunečního svitu, (soused si totiž na svojí parcele, těsně k plotu nasázel nově túje) bylo nutno ji najít nové, vhodnější stanoviště. Asi před třemi lety jsem jí přemístila na příjemné, slunečné místo s úrodnou půdou, ale pivoňka se ke květu moc neměla, či lépe řečeno, její počet jejích květů šel spočítat na prstech jedné ruky. Ale protože trpělivost růže přináší, tedy pardon, v tomto případě pivoňky, dočkala jsem se i já a letos by mi na spočítání jejich květů nestačili ani všechny prsty celé rodiny.

Nyní už vím, že výše zmíněné květinky potřebují půdu s dostatkem humusu, žádají si dostatek slunečního svitu, vyžadují a to hlavně v době květu i těsně před rozkvětem, vydatnou zálivku, zároveň však nesnáší trvalé zamokření půdy, z toho důvodu požadují propustnou hlínu.  Dalším plusem je, umístíme-li je na stanoviště chráněné před větrem, čímž zamezíme eventuálnímu polámání květů. Když vyhovíme jejím požadavkům, odvděčí se nám za to hromadou voňavých, velikých a velmi dekorativních květů, v barvách od bílé, přes různé odstíny růžové až po fialovou. Slyšela jsem, že nejkrásnější bývají rostliny přibližně šest až osm let staré.

Rozmnožuje dělením trsů, které provádíme na podzim, či eventuálně brzy z jara, ve stejném čase je vhodné i její přesazení. Nejlépe je pro ně vhodné vyhledat stanoviště, na kterém mohou zůstat delší dobu, protože časté přesazování jim, jak nyní vím i ze své vlastní zkušenosti, nesvědčí. Na zimu se nám bylinný typ pivoňky úplně ztratí, protože se na nejchladnější část roku zatahuje, jako například pažitka, do země, ale na jaře se může znova těšit na její nejprve trochu nesmělé, do červena zbarvené listy, které posléze přijmou obvyklou zelenou barvu.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na