Při vstupu do mateřské školy se dítě musí poměrně rychle vyrovnat s řadou naprosto nových a neznámých situací. Že to není jednoduché, je nasnadě. A protože co dítě, to individualita, to rozdílná výchozí situace z rodiny, probíhá adaptace u každého dítěte jiným způsobem a trvá různě dlouho. Je tedy obtížné určit, jak má celý proces přesně vypadat.
Je však možné se o to alespoň částečně pokusit.
Proces adaptace v mateřské škole je proces přizpůsobování se a zvykání na nové prostředí se všemi jeho komponentami. Znamená to, že dítě přichází z rodiny do mateřské školy a ocitá se ve společnosti zcela neznámých lidí, nových autorit, vrstevníků, že se musí přizpůsobit jinému režimu, určitým pravidlům vč. hygienických a stravovacích návyků, a že na něj působí zcela nové a dosud nepoznané podněty (vůně paní učitelky, hluk ve třídě, velká zahrada s nepoznanými zákoutími a další). Adaptace je ukončena, jakmile si dítě v mateřské škole úplně zvykne. I když člověk prochází v průběhu života tímto sociálním procesem mnohokrát, považuje se adaptační proces v mateřské škole za jeden z nejsložitějších.
V prvním týdnu se děti především snaží rozuzlit a uspořádat chaos, který je obklopuje, spíše pozorují a s ostatními se ještě nekontaktují. Nechtějme po nich víc! Ve druhém týdnu, kdy již znají prostory školky a ví, jak den ve školce probíhá, začnou napodobovat starší děti, začnou se prosazovat, upoutávat pozornost. Ve třetím týdnu si upevňují svoji pozici ve skupině ostatních, zajímají se o aktivity druhých a začnou se do nich zapojovat. Po čtyřech týdnech si většina dětí na školku zvykne. Už vědí, jak to tam chodí, spřátelily se s učitelkami, poznají ostatní děti. Dokážou odhadnout způsoby a pravidla chování ve školce a částečně je i samy použít.
Ačkoliv by si to určitě rodiče i paní učitelky přáli, ne u všech dětí proběhne období adaptace vždy bez problémů. A pokud se dítě necítí dobře, projevuje svou nechuť k mateřské škole různým způsobem. Tím nejčastějším je pláč a vztek, zvláště ráno, při předávání paní učitelce. Jiné děti si mohou stěžovat na bolení bříška a nevolnost a mohou se objevit i lehčí nemoci jako i např. zácpa, bolesti v krku, zánět středního ucha apod. Při pobytu ve školce mohou být děti agresivní, nebo naopak více unavené, lhostejné, apatické. Totéž se ale může přenést i do domácího prostředí.
Příčin zhoršeného zvládání adaptačního procesu pak může být opravdu mnoho. Nadměrná péče rodičů může způsobit, že dítě si není jisté samo sebou a nedokáže bez nich být, jindy je to žárlivost na mladšího sourozence, o kterého maminka doma pečuje, úzkostné dítě může mít pocit, že se ho rodiče zbavují a nemají ho dost rády. Chyba se může objevit i na straně školky, kdy si dítě „nesedne“ s paní učitelkou, má problémy s ostatními dětmi, zažilo nepříjemnou zkušenost apod.
Co mohou tedy udělat rodiče pro to, aby školka byla pro dítě zábavou, zážitkem a potěšením, nikoliv stresem?
Bezproblémovému zařazení do běžného režimu mateřské školy pomůže, pokud dítě zvládá základní sebeobsluhu, hygienu a pravidla (oblékání, svlékání, obouvání, používání záchodu, mytí rukou, pití z hrnečku, při jídle sezení u stolečku, chůzi na kratší vzdálenosti). Také to, že dítě netrávilo všechen čas jen s matkou, otcem, ale je zvyklé na širší okruh osob a vrstevníků např. z mateřského centra nebo dětského hřiště se může projevit jako výhoda.
Důležité je navázání dobré spolupráce a důvěry mateřské školy, resp. paní učitelky s rodiči. Je dobré, když učitelka ví o specifických zvláštnostech dítěte: jak ho doma oslovují, jaký je jeho temperament, s čím si nejraději hraje, jaké činnosti vyhledává, co rádo či nerado jí, zda je komunikativní, rychlé, pomalé, … Pokud dítě vidí, že paní učitelka je mamince partnerem, že se na sebe při rozhovorech usmívají, přestane i pro něj být „nepřítelem“.
Před odchodem do školky je potřeba, aby se rodiče naladily pozitivně, nedaly najevo jakékoliv negativní pocity a obavy z toho, jak dítě pobyt v MŠ zvládne. K dobré pohodě nepřispěje ani ranní spěch a nervozita z „nestíhání“.
Rodiče musí dát dítěti také najevo, že ve školce není za trest, nebo proto, že na něj nemají čas, ale proto, že zažije spoustu zábavy a potěšení. Mohou ho uklidnit jeho oblíbenou hračkou, kterou si smí do školky vzít.
Rodiče by zpočátku neměli na dítě naléhat, aby se účastnilo společných her, výtvarných a pracovních činností. Až bude čas, dítě si k nim cestu najde. Pak ale zasluhuje pochvalu a povídání si o všem, co se ve školce děje. Dítě potřebuje cítit sdílení jeho nadšení i starostí.
Pokud mají rodiče možnost, dítě s radostí uvítá, když si ho občas vezmou po obědě (nebo i každý den, dokud si samo neřekne, že chce spát), nebo třeba nechají určitý den v týdnu doma.
Slzy jsou v prvních dnech běžné a většinou zmizí společně s odchodem rodičů. Proto je zbytečné loučení protahovat. Situaci často komplikují právě rodiče. Pusinkování se, vyznávání lásky, několikeré vracení se, skákání pod oknem a nekonečné mávání zdravě sebevědomé dítě nepotřebuje.
Mnohé mateřské školy pak nabízí tzv. adaptační režim, jehož součástí je pobyt rodiče s dítětem ve třídě. Ne vždy se ale jedná o vhodné řešení. Mnohdy je lepší projít si školku s dítětem před jeho nástupem, aby dítě poznalo, co školka vlastně je a kam bude chodit, ale zbytek již nechat na učitelkách, důvěřovat jejich schopnostem a odbornosti.
Proces adaptace dítěte ve školce může být bezproblémový, ale také složitý a zdlouhavý. Může trvat dny, týdny i několik měsíců. Jak už bylo zmíněno v úvodu, každé dítě je jiné a není tedy možné srovnávat Andulku se sousedovic Pepíčkem. Jako rodič jistě nejlépe své dítě znáte a tušíte, jak asi novou situaci zvládne. Mějte proto pro své dítě hodně trpělivosti, pochopení a pozitivní podpory.