Distanční výuka na odborných školách bere žákům motivaci

Autor

Rostou obavy, zda se zvládnou řemeslem živit

Pro bezmála 89 tisíc žáků středních odborných škol byl hlavním důvodem ke studiu řemesla odborný výcvik. Během tohoto školního roku o něj ale téměř přišli – školní dílny zůstaly zavřené a šance pilovat řemeslo v praxi zmizela. Pro velkou část žáků tak odborná forma studia ztratila smysl.

Ředitelé odborných škol už dlouhou dobu volají po umožnění prezenční výuky odborného výcviku. Naučit se řemeslo na dálku je podle nich nemožné a varují před nástupem generace nekvalifikovaných řemeslníků. „Naučit se jakékoli řemeslo na dálku je nereálné. Zejména žáci prvních ročníků zpravidla nemají ani základy manipulace s nářadím, chybí jim povědomí o bezpečnosti práce, s některými pracovními postupy se setkávají vůbec poprvé, potřebují intenzivní dohled mistra a jeho vedení – to vše je nyní nemožné. Problémem je samozřejmě i vybavení nutné k praktické výuce – žáci obvykle nemají doma soustruh, svářečku, dílenské pracovní stoly a málokterý rodič si od žáka prvního ročníku nechá vymalovat obývák. Žáci jednoduše nemají vybavení ani možnosti na to, jak si řemeslo ‚osahat‘. V příštích letech je tak velmi reálné, že na trh práce nastoupí tisíce nedostatečně připravených řemeslníků. V tuto chvíli si navíc málokdo uvědomuje, že nekvalifikace řemeslníků může být naprosto reálně životu nebezpečná – mohou ohrozit sebe, ale i své zákazníky. Nechat si opravit brzdy na autě, nainstalovat plynový kotel nebo udělat elektroinstalaci od někoho, kdo se to učil jen podle instruktážního videa, je přinejmenším velmi riskantní,“ upozornil Miloslav Janeček, ředitel Střední odborné školy Jarov (SOŠJ).

Žáci odborných škol jen v letošním roce přišli o stovky hodin v dílnách, které jim v rozjetí profesního života budou zásadně chybět. Problém začíná být i motivace k pokračování studia řemesla. „Motivace ke studiu může být u řady žáků při distančním studiu narušena, u většiny žáků je totiž zásadním důvodem pro studium na naší škole možnost manuální práce. Vedle toho žáci potřebují mít sociální kontakty se svými vyučujícími i se spolužáky, učí se i z úspěchů, případně neúspěchů ostatních žáků.  Učí se pracovat v týmu, a to zejména při praxi. Všichni si dovedeme představit mnoho pracovních úkonů, které řemeslníci potřebují dělat minimálně ve dvou – a toto všechno nyní nejde,“ uvedl Miloslav Janeček.

Teoretickou část výuky zvládají prozatím žáci odborných škol dobře, u velké části z nich ale učitelé pozorují upadající zájem o studium. „Distanční výuka je sama o sobě velmi demotivující – žákům, ať už na jakémkoli typu škol – chybí osobní kontakt s vrstevníky, možnost osobních bezprostředních konzultací s učiteli i prostředí školy jako takové. U odborných škol je problém ještě dramatičtější, protože od absolventů učebních oborů se očekává, že se budou ve svém profesním životě zabývat spíše svými manuálními dovednostmi, které si nyní nemají jak osvojit. U spousty našich žáků pozorujeme narůstající obavy z toho, že nebudou schopni v budoucnu zvolené povolání vykonávat,“  vysvětlil Miloslav Janeček.

Právě žáci třetích ročníků, kteří by v letošním roce měli skládat závěrečnou zkoušku, doufají, že se alespoň pro ně dílny otevřou co nejdříve. Jejich obavy z podoby zkoušek, ale i vlastních schopností závěrečnou zkoušku složit rostou. „Naše škola od ledna 2021 postupně zavedla individuální konzultace, které jsou povoleny a organizujeme je v systému „jeden na jednoho“, tedy jeden žák a jeden učitel. Vše samozřejmě probíhá při přísném dodržování všech předepsaných hygienických opatření. Tyto konzultace pořádáme přednostně pro žáky závěrečných, tedy třetích ročníků,“ řekl Miloslav Janeček.

Z žáků odborných škol se nyní předčasně stávají zaměstnanci. V rámci odborného výcviku je totiž na některých školách jejich praxe domluvena se spolupracujícími firmami, režim práce žáků se ale musel kvůli aktuálním opatřením změnit.  „Na škole máme nyní přibližně 800 žáků učebních oborů. Z tohoto počtu asi 170 žáků převážně třetích, výjimečně druhých ročníků je na takzvaném individuálním odborném výcviku v různých firmách. Tento individuální odborný výcvik je řešen smlouvou mezi školou a firmou, máme vyčleněny mistry, kteří s firmami o výkonu žáka komunikují, jezdí na kontroly  a podobně. Oficiálně je tento individuální odborný výcvik v současné době také zrušen. Zároveň ale nic nebrání žákům a firmám v případě oboustranného zájmu uzavřít nějakou formu pracovního poměru. Tím pádem tito žáci pokračující ve své praxi nejsou a nemohou být nijak hodnoceni školou, ale mohou a jsou finančně hodnoceni svými zaměstnavateli,“ uzavřel Miloslav Janeček.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na