Etická výchova povinně do škol?

Autor

O etické výchově se mluví již několik let. Od září letošního roku byla na některých školách tato výchova zkušebně zavedena jako volitelný předmět. Ministr školství Josef Dobeš by chtěl časem tento předmět zařadit do všech škol jako povinnou. Je opravdu nezbytně nutné zavádět novou výchovu do škol nebo nám stačí stávající osnovy?

Co je etická výchova?

Etická výchova má za cíl vychovat jedince, kteří se budou umět pohybovat ve společnosti jiných lidí. Chce pomocí zážitků a konkrétních situací vypěstovat v žácích základní sociální dovednosti a takové chování, které povede k pomoci druhým, aniž by za to jedinec očekával hmotnou či jinou odměnu.

Pomocí hry a vytváření konkrétních situací, ve kterých se žák může ocitnout, by měla učit, jak se v těchto chvílích zachovat a co lze dělat. Následnou diskusí mezi učitelem a žáky by měli potom rozebírat, zda se zachoval správně, co mohl udělat jinak nebo lépe a v čem byla chyba.

Obsah tohoto vzdělávacího oboru tvoří následující témata:

  • Mezilidské vztahy a komunikace.
  • Důstojnost lidské osoby. Pozitivní hodnocení sebe.
  • Pozitivní hodnocení druhých.
  • Kreativita a iniciativa. Řešení problémů a úkolů. Přijetí vlastního a společného rozhodnutí.
  • Komunikace citů.
  • Interpersonální a sociální empatie.
  • Asertivita. Zvládnutí agresivity a soutěživosti. Sebeovládání. Řešení konfliktů.
  • Reálné a zobrazené vzory.
  • Prosociální chování v osobních vztazích. Pomoc, darování, dělení se, spolupráce, přátelství.
  • Prosociální chování ve veřejném životě. Solidarita a sociální problémy.

Je nutná povinná etická výchova?

Až potud jde jistě o věc prospěšnou a přínosnou. Je faktem, že k etice by měly být děti vedeny již odmala v rámci rodiny a začleňování do společnosti ostatních dětí. Vždyť co je taková bitva o kyblíček na dětském pískovišti? Praktická ukázka, jak postupovat v konkrétní situaci eticky a v zájmu sebe i ostatních. Co je zdravení, prosení a děkování? Základ ohleduplného chování k druhým, úcta k nim.

Ano, samozřejmě, může se namítnout, že rodina občas nefunguje a kde má potom člověk jinde nabýt etické znalosti a dovednosti než ve škole?! Já dosud žila v domnění, že celý systém vzdělávání je založen mimo jiné i na tom, že etika je promítána do všech stávajících předmětů. Nebo nás až dosud učili neeticky? Stačí se podívat na okruhy, ve kterých by měla být etika v nové podobě aplikována a já nenacházím nic, co bych nepochytila v ostatních předmětech.

  • Etické hodnoty
  • Sexuální zdraví
  • Rodinný život
  • Duchovní rozměr člověka
  • Ekonomické hodnoty
  • Ochrana přírody a životního prostředí

Etické hodnoty se učím celý život s tím, jak přicházejí jednotlivé situace. Rodiče mě naučili, že mám vždy pozdravit, poděkovat a poprosit, když něco chci. Když udělám něco, co se mi dvakrát nepovedlo, mám se omluvit a pokusit se to napravit. Naučili mě, že každý člověk má nějaké city, i blbec, a tak se mám snažit neubližovat nikomu ani slovy. Že mám hrát podle pravidel mě naučili i v hodinách tělocviku, v češtině a občanské nauce.

Sexuální zdraví je podle mě zahrnuto do sexuální výchovy, ve které jsou obsaženy i vztahy. Na intimní věci jsme my měli „Bravíčko“ a „Děvčátka, na slovíčko.“, dnes mají děti rodiče a školu. Myslím, že díky otevřenější náladě je daleko snazší zeptat se na věci, na které my se zeptat styděli.

Rodinný život, postavení v rodině, moje práva a povinnosti jsem také pochytávala odmala v praxi, stejně jako moje děti dnes zase v naší rodině. Vědí, že existují nějaká pravidla, která se musí dodržovat, aby byl v rodině klid, pohoda a dýchatelno. Že máme všichni určitá práva a povinnosti, to vidí přímo za chodu. Ve škole jsme to probírali už od Slabikáře, kdy „máma měla Emu“, přes český jazyk, občanskou výchovu až po rodinnou výchovu.

Duchovní rozměr člověka. Jak přicházeli do mého života noví lidé, přicházeli i jejich názory. Každý člověk má jiný postoj, jiný přístup k životu. Nedá se do pár hodin nacpat všechny světonázory a hlavně naše postoje k nim. Základy nám vštípili nejen rodiče, ale i ve škole v hodinách občanské nauky, dějepisu i literatuře a je jen na každém z nás, jak se s nimi v souladu s naší povahou popereme.

Ekonomické hodnoty zase přicházejí už v rodině „Aha, když nerozházím všechno kapesné za čokolády a jiné nesmysly, můžu si koupit daleko hodnotnější věc.“ Pak nastupují také média – noviny, televize. Když šest ekonomů řekne ve zprávách: „Neberte si úvěr na vánoční dárky.“, budu jim věřit spíš než reklamám „Vem si půjčku! Vem si půjčku!“ Ve škole jsou základy vztahu k penězům zahrnuty už do slovních úloh v matematice, do občanské nauky apod.

Ochrana přírody a životního prostředí je nám vštěpována také už odmala. „Nekopej do psa!“, „Neházej papírky na zem.“, „Nelámej větve!“… Navíc lásku k přírodě získáváme v hodinách prvouky, přírodovědy ale i vlastivědy. Jakmile pochopíme, jak věci fungují, jejich vzájemnou propojenost a co dá práci než vyroste strom nebo se narodí mládě, teprve pak si uvědomíme, že je potřeba si vážit každého života, každé věci.

Můj závěr

Nevidím jediný důvod, proč zavádět do škol nový předmět. Právě proto, že má být etika propojena s životem, musí být i výchova k ní propojena s každou jeho složkou. Navíc každý člověk je jiný a ať zavedeme hodin etiky kolik budeme chtít, vždy bude někdo, kdo se prostě neeticky chovat bude, to nevymýtí žádná nauka. Děti spíš potřebují vědět, že se mají na koho obrátit, když si nevědí v určité situaci rady než další předmět.

Když se rozhlédnu, přijde mi, že mladí mají díky své nezkaženosti víc vychování než mnozí dospělí. A tak by mi přišlo logičtější zavést etickou výchovu spíš dospělým. To oni svým příkladem mladé kazí.

Jaký je váš názor na zavedení etické výchovy povinně do škol? Jste pro nebo proti? Proč?

Použité zdroje: http://www.msmt.cz/ a http://rvp.cz/

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *