Kreslení je pro většinu dětí oblíbenou činností. Kresba je pro dítě hrou, zábavou, prostředkem k uplatnění fantazie a tvořivosti. Kresbou dítě vyjadřuje své zážitky, pocity, prožívání každodenních nebo naopak mimořádných situací.
Myslím, že většina rodičů zná situaci, kdy dítě počmárá nově vymalovanou zeď a je na to patřičně hrdé. Nezlobte se, naopak, radujte se. Vaše dítě se vyvíjí přesně tak, jak má. Ve své počáteční fázi je kresba formou hry, která se rozvíjí na základě podnětnosti prostředí a genetických dispozic zcela spontánně a to již kolem prvního roku života. Dítě tak projevuje radost z pohybu, z toho, že pohyb jeho rukou zanechává stopu. Nechte ho malovat měkkými křídami a nebo třeba jen velkým kulatým štětcem namočeným do vody. Ideálním „plátnem“ jsou právě zdi, vrata, chodník apod.
Do 4.roku života hovoříme o přípravném období cíleného čmárání, které se vyvíjí od impulsivního čmárání celou paží (pohyb kyvadla) až k umění „dělat klubíčka“ a krátké čáry. Ve 3 letech by mělo dítě být schopno opsat kruh a teprve koncem čtvrtého roku umí dítě záměrnou kresbou vystihnout elementární podobu objektu.
Ve 4- 5 letech života mluvíme o stádiu linií či prvotního obrysu. Děti nejraději kreslí lidské figury (hlavonožce), květiny, domečky, sluníčka, auta. Posun je také v tom, že dítě si nejprve uvědomí, co bude malovat a teprve pak se o to pokusí. V kresbě se objevuje tzv. transparence – předškolák zakresluje do objektu to, co o něm ví a ne to, co vidí. Např. do domečku vidíme „přes zeď“. Čtyřleté dítě umí nakreslit křížek, pětileté čtverec.
V 5 – 7 letech následuje fáze lineárního náčrtu. Pokrok nastává v kresbě postavy, objevuje se totiž již dvojdimenzionální obrys. Dívky se věnují detailům, chlapci zase lépe vystihnou tělesné proporce a už rozpoznáme kdo je na obrázku maminka a kdo tatínek (děti rozlišují pohlaví). Běžné jsou také obrázky zvířat s lidskými obličeji,čili antropomorfní výjevy. A pozor! Předškolák přesto, že intenzivně vnímá barvu, v kresbě ji málo uplatňuje. Není tedy neobvyklé, že sahá stále po černé pastelce. Šestileté dítě zvládne trojúhelník.
O 7 -10 roce života hovoříme jako o období realistické kresby, kdy se upřesňují proporce předmětů a figur, přechází se z en face k profilu, nebo se objevují tzv. ortoskopické obrázky – část postavy je ze předu, část z boku. Barevnost až překvapuje nespoutaností. Ovšem na úkor fantazie přibývá snaha o kopírování skutečnosti.
Kolem 10. roku už dítě vystihuje pohyb, přichází perspektiva a schopnost vyjádřit ve tváři určitou náladu – to je období naturalistické kresby.
Pokud se vám zdá, že váš „puberťák“ ztratil o kresbu zájem, je to proto, že dochází k rozporu mezi tím, co už dítě zná z anatomie těla a tím, že ještě není dostatečně zralé postavu zachytit. S poznáním vlastní kreslířské nemohoucnosti mizí motivace a zájem o výtvarnou výchovu. Zaměřte tedy jeho pozornost raději na krajinu, architekturu apod.
Nezapadá-li, maminky, vaše dítě do shora uvedené teorie, nic to neznamená. Schopnosti dětí jsou individuální, stejně jako dítě samo. Ze své zkušenosti učitelky v mateřské škole ale vím, že někdy stačí jen trochu pomoci, ukázat, předvést, motivovat písničkou, říkadlem, pohádkou a výtvarný projev dítěte se rychle lepší.
Přináším pár drobných rad, o kterých jistě víte, ale které je dobré čas od času připomenout:
- Pro kreslení zvolte nejprve velké plochy, např. již zmiňované zdi, vrata, chodník, tabule, velké archy balicího papíru apod. Postupně zmenšujte. Je dobré začínat na plochách svislých, přecházet na šikmé a skončit na vodorovných. Dítě by mělo před vstupem do školy tedy zvládnout kreslení u stolečku na papír velikosti A4.
- Vaše děti budou nejraději kreslit s náčiním, jež zanechává širokou a výraznou stopu – křídy, uhle, voskovky, pastely, silné (nejlépe trojhranné) pastelky, fixy. Zbavte se pastelek, které píší slabě. Dítě na ně tlačí, rychle se unaví a může o kreslení záhy ztratit zájem.
- Již od počátku se snažte u dětí o správný úchop psacího náčiní. Výrazně tím usnadníte jeho pozdější školní snažení.
- Pracovní plochu i oblečení dítěte ochraňte před případným umazáním. Následné hubování může zkazit veškerou radost z hotové práce.
- Myslete i na dobré osvětlení a u školáčků také na správné sezení.
- Kreslete s dítětem společně, povídejte si nad vznikajícím dílem, nenásilně veďte, nekritizujte, ale naopak hodně chvalte.
- Vzpomeňte si na říkadla s kreslením typu „Šla babička do městečka, koupila tam dvě jablíčka,..“, děti je milují.
- Nemůžete-li si vzpomenout, poohlédněte se po publikacích s touto tématikou v knihkupectví, investice se vám vyplatí.
- Vyzdobte si obrázky byt, věnujte je svým nejbližším, to každého a ještě více dětského autora potěší.
Na závěr uvádím jeden z nezapomenutelných výroků mé vyučující (hledíc na mé dílo):
„Jste-li dospělí a uvízli jste se svým talentem na desátém roku, tedy asi v období realistické kresby, nezoufejte, nýbrž začněte si říkat Hlinomaz nebo Hüttnerová.“
Úvodní foto: pixabay.com