O smutku a truchlení

Autor

Ztráta blízké osoby se dotkne dříve nebo později každého člověka. Je to sice děsivé zjištění, ale je to tak. Nevyhneme se tomu a k životu to bohužel patří. Každý jsme jiný a každý prožíváme truchlení po svém, ale vždy je to pro nás bolestné a intenzivní. Jak zvládnout pocit smutku, jak se vyrovnat se skutečností, před kterou se utéct nedá?

Záleží na spoustě aspektů, které mohou náš smutek zvětšit a zintenzivnit:

  • jestliže rodičům zemřelo dítě
  • je-li smrt náhlá a neočekávaná
  • máte-li pocit viny
  • zesnulý vám byl velmi blízký
  • pokud dokážete jen stěží vyjadřovat své pocity
  • pokud jste ve fázi, kdy se ještě vyrovnáváte s předchozím úmrtím
  • pokud jste záviseli na zesnulém
  • pokud jste osamělí…

Truchlení

Truchlení je složitý proces, který má několik fází. Každá z těchto fází je u každého člověka jinak dlouhá a jinak hluboká. Těmito fázemi procházíme všichni. Obecně se dá říci, že truchlení trvá přibližně 1 rok, což však neznamená, že zapomeneme úplně. Možná se vám v prvních měsících může zdát, že už to lepší nebude a vaše bolest nikdy nepřestane, ale opravdu jen čas tyto rány léčí.

1. fáze – šok, otupělost, popírání
Ať byl zesnulý dlouhodobě nemocný a s jeho odchodem jste víceméně počítali nebo byla jeho smrt náhlá a neočekávaná, zpráva o jeho úmrtí vám přivodí šok. Váš mozek vám přestane racionálně fungovat a ocitnete se v jakémsi myšlenkovém vakuu. Zpětně si možná nebudete schopní vybavit, jaké činnosti jste vykonávali. Jste zmatení a dezorientovaní. Můžete intenzivně a bez ustání plakat nebo jen zírat před sebe bez náznaku jakékoliv emoce, což neznamená, že vámi vnitřně necloumají. Snažíte se tuto skutečnost popřít „Určitě jde o omyl, který se vysvětlí.“ „Spletli se a zemřel úplně někdo jiný.“ „Zranění (nemoc) nejsou tak vážná, že by mohl(a) zemřít.“… Tato fáze trvá cca týden a jisté procitnutí přichází společně s pohřbem.

2. fáze – touha po zesnulém, zlost
Hrozně moc si přejete ještě jednou zemřelého spatřit, obejmout, popovídat si s ním nebo se s ním ještě naposledy zasmát. Přemlouváte všechny možné i nemožné bohy i osud, aby vám tuto šanci ještě na malý moment dali.
S uvědoměním si toho, že toto vaše přání je nesplnitelné přichází zlost. Máte zlost na sebe, zda jste udělali dost, na ostatní lidi, které podezříváte, že něco zanedbali, na lékaře, na všechny, na celý svět. Máte neskutečnou chuť něco rozbít, zničit, křičet… Někdo má potřebu se zbavit všech věcí, které mu zesnulého připomínají, jiní se jimi naopak obklopí. Tato fáze trvá cca do jednoho měsíce.

3. fáze – zhroucení a zoufalství
Podlehnete pocitům zmaru a zbytečnosti veškerého konání. Bude vám připadat, že nic nemá smysl, když všechno stejně pohltí smrt. Možná budete zanedbávat své povinnosti, úklid, hygienu. Nebudete mít chuť k jídlu a budete trpět poruchami spánku. Nebudete se moct soustředit na běžné činnosti. Váš psychický stav se může odrazit i do toho fyzického – bolesti hlavy a žaludku, nevolnost, dušnost, bolest na hrudi či záchvaty paniky.

Budete přecitlivělí a často můžete propukat v pláč. Někteří lidé mají v této fázi často pocit, že zesnulý je přítomný – vidí ho, slyší či cítí. Může přijít i pocit, že společně s úmrtím blízké osoby jste ztratili i jisté postavení – postavení rodiče, potomka, manželky / manžela, sourozence apod. Prolíná se s předchozí fází a trvá cca do půl roku, přičemž po 3 měsících se intenzita těchto pocitů zmenšuje. Já si v této fázi často říkala větu „Mysli na živé.“, ta mi pomáhala fungovat a plnit věci, které byly potřeba.

4. fáze – přijetí a smíření
Postupně se smiřujete s faktem, že váš blízký zemřel. Život se vám vrací do normálních kolejí, opět začínáte plánovat a myslet na budoucnost. Už o něm můžete mluvit nebo se dívat na jeho fotografie bez pláče. Nastává fáze přijetí skutečnosti, která trvá cca do 1 roku.

Smutek a truchlení jsou zcela přirozenou reakcí na nepříjemné události, neměli bychom ho však podceňovat. Jakmile začnete pociťovat, že tyto emoce nezvládáte nebo se do nich začnete zaplétat, vyhledejte pomoc odborníka. Váš smutek totiž může přejít až do deprese. Nesnažte se tlumit své emoce a držet je v sobě, dejte jim průchod. Máte chuť plakat, plakejte. Máte chuť křičet, křičte. Při uzavírání do sebe můžete dopadnout jako přetlakovaný kotel, jednoho dne zkrátka vybouchnete. Stanete se destruktivními pro sebe nebo pro okolí.

Může vám také pomoci to, že nejste jediní, kdo tyhle pocity prožívá. Vzájemné sdílení myšlenek a emocí, může být přínosné. Zkuste třeba stránky společnosti Cesta domů http://www.umirani.cz/

Jak jste se vyrovnávali se ztrátou blízké osoby vy? Kdo vám byl v těchto chvílích největší oporou? Co vám pomáhalo?

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na