Táto, jak na to

Vezměte děti do práce, ukažte jim, co děláte a možná vás také inspirují… Zajímavá myšlenka projektu, který si klade za cíl, zvýšit angažovanost otců při výchově dětí, si zaslouží podporu i od našeho rodinného portálu. Ikdyž je informací na stránkách „Táto, jak na to, požehnaně“, chtěla jsem jejich autory konfrontovat se světem matek, kterému rozumím lépe, než světu otců. Výsledkem je dnešní článek na téma aktivní otcovství. Rozhovor mi poskytl editor stránek, psycholog a a ředitel Ligy otevřených mužů, v jedné osobě – pan Martin Jára. Kolik mužů ve vašem okolí (nebo přímo rodině), byste nazvali „aktivními“, pokud jde o vypiplávání drobečků?

Dobrý den, váš projekt na podporu aktivního otcovství je originální. Můžete nám sdělit, v čem spočívá úskalí aktivního otcovství? Co je na něm nejtěžší?

Aktivní otcovství v projektu definujeme jako pravidelnou péči o děti a domácí práce s tím spojené. Takže úskalí, do kterých se muž může dostat, jsou dvojího druhu: zaprvé, rodičovství nepřijme jako závazek, ale jako občasnou „výpomoc“ a zadruhé, ty poněkud otravné činnosti jako mytí nádobí, praní prádla a měření teploty při nemoci nechá radši na ženě. Ano, je to na muže velký nárok. Ve formátu půl na půl, tedy 50 % péče o dítě je na ženě a 50 % na muži, ve většině rodin nereálný. Ale o to tu nejde. Hlavní je dohoda, za co má odpovědnost on a za co ona, je jen na nich dvou. A ta je právě často dost těžká…

Sladění rodiny a práce bývá je spíše ženským „trápením“, ale jen dokud se nezačneme bavit o střídavé péči… Jaké jsou podle Vás nevýhody střídavé péče pro muže?

Chtěl bych oponovat, že sladění rodiny a práce je spíše ženský tématem. Pro táty je například velkou výzvou, jak si uhájit čas na děti. O tom mužském slaďování se ovšem moc nemluví ani nepíše a také není předmětem firemních politik. Ve firemní praxi se ale děje – dnešním trendem je flexibilní pracovní doba – u žen, ale i u mužů. Pokud jde o střídavou péči, pro muže, který nebyl zvyklý se přiměřeně zapojovat do péče o děti, to může být velká životní změna. Velká a také těžko představitelná. Znám několik mužů, kteří usilovali či usilují o střídavou péči, aniž si připouštějí, co prakticky obnáší. Tedy například redukci osobních i profesních aktivit a ambicí nebo mnohem širší paleta činností v domácnosti.

Otcovství a práce – to jsou dost často dva rozdílné světy. Jak se naučí muž tyto světy respektovat a nemíchat (např. zavřít laptop a doma se nevěnovat telefonování a čtení emailů po pracovní době)? Lze to vůbec aplikovat na muže, který je živitelem rodiny?

Ale jistě, i ten nejvytíženější manažer si přece má umět seřadit priority, zorganizovat čas a nastavit si určitá pravidla. Třeba že v tolik a tolik se vypíná pracovní mobil. Samozřejmě záleží na to, aby si muž – táta vzal za své drobné zvyky a rituály, Jako třeba četní pohádky na dobrou noc – to kdyby zavolal kdekdo, nemá nárok…

Proč si myslíte, že v 85% se o nemocné děti starají ženy? Nemluvím o kojencích… Je to tím, že muž nemá geneticky dané pečující geny nebo spíše jeho neochotou obětovat dění v zaměstnání?

Příčin je asi víc a rád bych zdůraznil dvě. Zaprvé, existuje předsudek, že žena je dítěti z principu blíž a lépe než muž vytuší jeho potřeby. Utvrzují nás v tom mimo jiné reklamy nebo zdravotnický personál… Přitom vím o několika mužích, kteří zvládnou návštěvu u lékaře ve větším klidu než matky…

Zadruhé, mnozí muži nemají dost informací ohledně náhrady mzdy při péči o dítě v nemoci, někteří je ani mít nechtějí. A v kombinaci s tím předsudkem příčinou radši zvolí variantu, že doma zůstane matka dítěte.

Jak lze muže přimět k zájmu o hodně malé dítě, od batolete po předškoláka?

Moc se mi nelíbí slovo „přimět“. Vyměnil bych je za „motivovat“. Nejde jen o slovíčko, ale o přístup: jsou totiž ženy, které na své muže tlačí, například v tom, aby je doprovázeli k porodu. Takový tlak se ale vymstí. Podle mne je nejlepší motivací osobní profit – radost z kontaktu s dítětem, u mužů i schopnost dítě něco naučit. Platí to i pro vytížení táty: někdy jim doporučuji, aby si vybrali jednu z těch mnoha činností, které malé dítě vyžaduje, a na tu se stali experty. Jeden táta mi pak hrdě řekl: U nás koupu já…

Žena se od malička stará o „vypiplání“ děťátka, nemoci, praktické zajištění potřeb do školky, nakupuje „rozvíjecí hračky“, atp. Čím to, že na muži zbyde ta zábavnější část (a kratší)? Tedy hra? Není to trochu nespravedlivé?

Existuje názor, údajně podepřený i výzkumně, že muži s dětmi více experimentují než matky. Myslím, si, že to je dáno právě i tím, že muži se dětmi tolik nepiplají. Má to své nevýhody, ale i výhody, jedna za všechny: děti si mohou vyzkoušet dva různé druhy péče. Z jiného pohledu: je to určitě sociálně nespravedlivé, že si muži vybírají zábavu a rutinu nechávají na matkách. Ale o tom je aktivní otcovství i projekt na jeho podporu.

Jste příznivcem „otcovské dovolené“, tak jako to mají ve Švédsku?

Máte na mysli dva měsíce pouze pro otce v rámci rodičovské dovolené? Nebo deset dní volna v souvislosti s narozením potomka? Jsem příznivcem obou variant. Nepochybuji totiž o tom, že prospívá dětem, matkám i samotným otcům… U nás bohužel návrh na týdenní otcovskou pro novopečené otce neprošel, z fiskálních důvodů. Ale věřím, že stát se k této formě podpory aktivního otcovství za pár let, až se stabilizuje ekonomická situace, vrátí. Už dnes ale otcovskou nabízejí některé firmy, zejména banky, jako benefit.

Jednou jsme byli na praxi na rozvodovém soudu a soudce nám říkal, že devět z deseti mužů raději podvádí, než aby na svoje děti platil. Je to sice už deset let, přesto mám ve svém okolí řadu maminek – samoživitelek. Žijí v dost úzkém finančním rozpočtu… Proč to tak je?

Moje zkušenost je, že určitá část mužů, kteří neplatí výživné, tak činí na revanš: mají vztek a mstí se, bohužel na dětech. Takže jsou za tím nezvládnuté emoce a možná i jistá osobní nezralost.

Co si myslíte, že má větší dopad na psychiku dítěte – rozvod se střídavou péčí (a častým střídáním toho, na co je dítě zvyklé) nebo soužití v rodině – „zůstanem spolu jen kvůli dětem“? Jakou hodnotu má podle Vás tradiční rodina (máma, táta, děti, prarodiče)?

Pokud vím, zatím u nás nebyl proveden žádný hodnověrný výzkum, jak střídavá péče ovlivňuje dítě. Zastánci i odpůrci tohoto řešení operují svými osobními nebo profesními zkušenostmi. Také chybí srovnání, na které se ptáte. Osobně se domnívám – a je to zase jen moje zkušenost – že i děti lépe snášejí jasnou, i kdyby těžkou situaci snáze než dlouholeté napětí a hádky. „Zůstaneme spolu kvůli dětem“ je také často alibi pro vlastní nerozhodnost. Tradiční, velká rodina je na ústupu, možná se to někomu nelíbí, ale je to tak. Byla zdrojem stability, i pro dítě. Ale zvykejme si na nové formy rodiny (a že jich jsou desítky) a hledejme stabilní prvky v nich.

Nedávno jsem psala o flexibilních pracovních úvazcích. Jak to vypadá u žen, to vím, ale jak těžké je pro muže najít takové místo?

Viděl bych to naopak: muži, kteří už nějaké místo mají, mohou zaměstnavatele požádat o určitou flexibilitu. Doufám, že jednou budou firmy programově myslet a na otce a nabízet jim výhody tohoto typu už při nástupu.

Děkujeme a přejeme hodně zajímavých článků na stránkách vašeho inspirativního projektu.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na