Tchánovci a mladí – boj nebo mír?

Autor

Vztahy mezi tchánovci a „mladými“ jsou někdy hladké, jindy poněkud komplikovanější a někdy dokonce přímo k nepřežití. Čím je to napětí způsobeno a proč to někde šlape jako dobře namazaný stroj a jinde skřípe? Rozhodla jsem se vyzpovídat dvě snachy a dvě tchyně a zeptat se jich na jejich rodinné vztahy. Mnou zpovídané dámy nemají mezi sebou žádné příbuzenské vztahy, vybírala jsem své kandidátky náhodně a z různých rodin.

Otázky pro snachy:
1. Jak vycházíš s tchánovci?
2. S kým je snažší domluva? S tchýní nebo s tchánem?
3. Co se ti na tchánovcích líbí a je něco, v čem tě naopak štvou?
4. Pokud mezi vámi vznikají spory, kvůli čemu nejčastěji?
5. Jak se snažíš sporům předcházet?
6. Je spousta rodin, kde jsou vztahy mezi tchánovci a mladými napjaté. V čem si myslíš, že ti lidé dělají největší chybu?

Snacha 1

1. S manželovými rodiči vycházím velice dobře. Možná je to tím, že se moc nevidíme a když už se vidíme není to na dlouho, takže nestačí dojít k nějakému sporu.

2. Těžko říct s kým je snazší domluva, řekla bych že se domluvím s oběma stejně dobře 😉 ( na každého se musí „jít“ trochu jinak :-D).

3. Co na nich obdivuji je to, jak se chovají ke svým vnoučátkům, jak s nimi dokážou skotačit a neberou ohledy na svá bolavá záda, nohy atd. Všechny své bolesti jednoduše hodí v tu chvíli za hlavu. A co mě štve? Asi to jak, děda ani tak ne spíš babička, pořád radí jak bysme měli a co bysme měli a jak ona by si to udělala….to mi opravdu vadí.

4. Musím říct, že jsme ještě žádný spor neměli, ale jak už jsem psala je to asi tím, že se moc nevidíme, protože od sebe bydlíme docela daleko. A když už se něco „rýsuje“, tak to prostě „překoušeme“.

5. Nemám žádný recept na předcházení sporům, je to hodně o toleranci ;-).

6. Myslím si, že největší chybu dělají mladí, když zůstanou bydlet s rodiči v jednom baráku, byť by měli svůj vlastní vchod. Podle mě to tam nemůže dělat dobrotu, každý má jiný názor na výchovu dětí, vedení domácnosti, výzdobu kolem baráku a co já vím co všechno ještě. A rodiče, protože už to všechno znají, budou radit (ve všem a troufám říct že pořád) a tam budou vznikat ty konflikty.

Ale samozřejmě je to všechno hlavně o toleranci ať z jedné, nebo z druhé strany.

Snacha 2

1. Nemáme mezi sebou žádný problém, dlouhou dobu by se náš stav dal nazvat stavem míru. Nedělají mi starosti a myslím, že ani já jim vrásky nepřidělávám.

2. Rozhodně s tchýní. Nebudete mi to možná věřit, ale za třináct let manželství jsem s panem tchánem nikdy nehovořila. Od začátku se komunikaci se mnou vyhýbal. Pokud nepočítám velice ojedinělé jednoslovné odpovědi na jednoduché otázky (Kde jsou děti? Přidáte si knedlík? apod.), tak jsme spolu vlastně nehovořili. Nejsem ten typ člověka, který by takové stavy mermomocí hrotil, myslím si od začátku, že nejsem tchánovi příjemná, proto beru to ignorování jako projev jeho nesympatií vůči mně. Na druhou stranu, nikdy mi na něm nezáleželo a dosud nezáleží, proto ho neřeším.

S tchýní se bavím pouze o dětech a o počasí. Ani s ní nemám vlastně žádné citové pouto. Ale s ní se dá alespoň trochu mluvit.

3. Líbí se mi, že nejsou hluční a arogantní.

Nelíbí se mi toho spousta. U nich doma se moc neuklízí. Jsou zvláštní, velmi chladní. Nepamatuji se, že by někdy moje děti pohladili, dali jim pusu, popřáli k svátku nebo narozeninám, šli s nimi na procházku nebo na kulturní představení. Že by nám někdy chtěli pomoci nebo požádali o pomoc nás. Nejezdí k nám na návštěvy, pokud přijedeme my k nim, nerušeně sledují televizní program, tchán většinou (myslím, že kvůli mně) odchází z místnosti a hledá si práci např. v garáži nebo venku. Oni nás od sebe přímo neodhání, přesto cítím, že pokud přijedeme na návštěvu, je ve vzduchu nevlídno. Myslím, že nás nemají rádi. Nikdy jsem si nevšimla jakéhokoli citového projevu k mému muži, jejich synovi. Jako kdybychom byli ti nejcizejší z cizích.

4. Spor mezi námi vznikl jen jeden. Před mnoha lety, někdy v počátcích mého manželství. I tehdy byli tchánovci studení a vůči nám rezervovaní. Když se dozvěděli, že uvažujeme o prodeji domu, ve kterém žijeme, vyjádřili velkou nelibost. Přitom oni mají své bydlení, my svoje, nikoho z nich se naše úvahy nedotýkaly. Ostře se tehdy ohradili. Tím se ještě prohloubila už tehdy veliká propast mezi nimi a námi. Asi na dva roky jsme se s nimi přestali stýkat. Oni k nám nejezdili normálně, my tenkrát přestali jezdit za nimi (byli jsme uražení).

Po dvou letech mně a manželovi napevno došlo, že pokud to neutneme, nepoznají prarodiče jednou svoje vnoučata. A vnoučata třeba jednou projdou kolem svého dědy, aniž by věděli, kdo to je. Vím, že mi bylo z téhle myšlenky divně. A manželovi také. Tedy jsme udělali první krok, hlavně kvůli dětem za nimi po té dlouhé odmlce přijeli. Žádný emotivní návrat. Jen to, že o sobě všichni od té doby čas od času víme. Děti vnímají babičku a dědu. To je asi moc dobře. Lepší, než kdyby je vůbec neměly.
Jiné spory se už nekonaly.

5. Obecně, jako sporům se všemi lidmi. Neprovokuji, spory nevyhledávám. Manželovým rodičům se spíš vyhýbám. Lepší, když je situace taková, než by byly hádky nebo nějaké přímé projevy nevůle.

6. Podle mě je nejhorší, když bydlí mladí s rodiči. Tohle zvládají jen velmi sehrané rodiny, tolerantní lidé, přizpůsobiví, kteří si chtějí rozumět. Stačí však jeden jediný, komu snacha, zeť, dcera nebo syn, tchán či tchýně nepadnou do oka a symbióza se hroutí jako domeček z karet. Vztahy jsou o lidech. O velké vůli vycházet spolu. Pokud někdo skutečně nechce, mohou se ostatní sebevíc snažit, to napětí už tam je a zůstane. Jinak mezigenerační napětí obecně svaluji na netoleranci, která panuje mezi lidmi. Kdo není tolerantní, není schopen žádného hezkého vztahu.Mezi partnery i mezi dětmi a rodiči.

Otázky pro tchyně:
1. Jsi tchyní snaše nebo zeťákovi?
2. Jaký máte vztah?
3. Co se ti na ní (něm) líbí a je něco, co tě naopak štve?
4. Pokud vznikají mezi vámi spory, kvůli čemu nejčastěji?
5. Jak se snažíš sporům předcházet?
6. Je spousta rodin, kde jsou vztahy mezi tchánovci a mladými hodně napjaté. V čem myslíš, že ti lidé dělají největší chybu?

Tchyně A

1. Snaše.

2. Řekla bych, že vcelku vyrovnaný. Jsme schopné spolu i samy dvě zajít na kafe a nenudíme se při tom, ale zase to nepřeháníme. Je to tak jednou za čtvrt roku. Jinak se vídáme tak jednou týdně. Snažím se být v kontaktu s vnoučkem, i mladé ráda vidím.

3. Líbí se mi, že to má srovnané v hlavě. Je opravdu zodpovědná a hezky se chová k synovi, vnukovi a koneckonců k celé naší rodině. A co se mi nelíbí? No není to ani tak, že by se mi to nelíbilo, spíš to nějak nechápu. Přijde mi, že někdy až přespříliš řeší, co malý jí. S tím jídlem už jsme si to vyříkaly. Je to její dítě, tak to respektuji ( i když někdy trpím 😀 ).

4. Vznikl jeden právě kvůli tomu jídlu, už jsme to vyřešily.

5. Mlčeti zlato 😉

6. Myslím, že tchánovci někdy moc mluví do věcí, které se jich netýkají. Musíme holt přijmout fakt, že už mají jiný život. A mladí zase dělají tu chybu, že spoustu věcí berou hned jako útok na sebe. Ne všechno vyzní tak, jak je to myšleno a vždy jde o toleranci a umění se v klidu domluvit.

Tchyně B

1. Jsem tchýní zeťákovi.

2. Máme velice dobrý vztah. Respektujeme se. On mě přijímá jako matku své manželky. Já jej přijímám jako otce mých vnoučat a hlavu rodiny své dcery.

3. Líbí se mi, jak se po všech stránkách o rodinu stará. Má zodpovědnou práci a přesto, když přijde domů, okamžitě si udělá čas na zábavu. Také se mi líbí, jak trpělivě děti cokoliv učí. Když jsou nemocné, leží s nimi v posteli. Není nic, co by mě na něm mohlo štvát.

4. Nemáme spory.

5. Nestrkám se do nich. Nesnažím se jim radit a vnucovat své názory. Některé činnosti dělají jinak, ale když jim vyhovuje jejich způsob, je to jejich věc. Vzhledem k tomu, že zeťák je velmi moudrý člověk, ani jim nic radit nemusím.

6.
Když si syn či dcera chodí své mamince stěžovat na svého muže či ženu, že to či ono udělali blbě, nebo řekli něco, co se jim nelíbilo a tak. Co je mezi mladými manželi mají řešit mladí manželé mezi sebou.
Když si rodiče myslí, že se neustále musí starat o své dítě a snaží se jim každodenně mluvit do jejich rozhodnutí a vnucovat jim své názory.
Když si mladí myslí, že rodiče by jim měli nějak podstrojovat. Vařit, kupovat věci, půjčovat peníze, vychovávat děti. Prostě to, co je jejich povinnost čekat od rodičů.
Když rodiče nerespektují to, že děti mají svou rodinu a myslí si, že děti jim musí dělat nějaké služby, kdykoliv si vzpomenou.
Mladí by měli být sami, umět se postarat o rodinu bez závislosti na rodičích.
Rodiče by měli vzít na vědomí, že mladí už si žijí svůj život a nevměšovat se.
Komunikovat spolu v lásce.
Mnohdy dochází ve vztazích k manipulaci či zneužívání z obou stran. Ale myslím si, že každá rodina musí najít individuální řešení konkrétního způsobu soužití.

A jaké jsou u vás mezigenerační vztahy v rodině?

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na