Začali jsme týden kulturně, a to krtečkovskou výstavou, doma pokračovali takovým akčnějším programem s několika netradičními aktivitami, užili si nefalšované lesní prázdniny a měsíc zakončili zcela letně – v bazénu. Byla toho spousta, rozhodně jsme se nenudili.
Poté, co jsme se minule rozloučili, měli jsme před sebou kulturní část prázdnin. U babičky a dědy jsme kromě běhání po hřištích a hraní si navštívili společně výstavu o Krtečkovi s různými úkoly a obrázky a tak. Taky jsme se pěkně zmalovali. No, docela sranda. Bráška pak ještě byl na Minioperkách od pánů Svěráka a Uhlíře, mě nevzali, což mě docela mrzí a prý že až příště. Aspoň mi Fífa půjčil nafukovací balón, co tam dostal.
Po návratu od prarodičů jsme měli docela aktivní týden. Začalo to hned dnem návratu, kdy jsme vyrazili na Den obce. Byl tam kouzelník a skákací hrady a spousta aut a motorek a na rybníku se pouštěli lodě, který spolu pak i bojovaly! Končí školní rok, tak jsme se šli podívat, jak vypadá loučení na škole, kde učí babička. Pak se byl rozloučit i brácha v dopolední školičce, protože po prázdninách už nastoupí do velké, opravdové školky. Neumím si představit, že se mnou nebude celý den! A další den jsme jeli do bytečku a předali ho novým majitelům. Já si ho moc nepamatuju, ale Filip říkal, že jsme tam oba žili od narození a že ho nebavilo chodit ty tři patra nahoru a dolů. Další den jsme vyrazili do Prahy, taťka byl doma, přestože byl pátek. To mě trochu mátlo, protože podle jeho účasti doma si hlídám přehled dní. Nejdřív jsme se zastavili u mamky v bývalé práci, a pak se jeli podívat na princeznu nevěstu a její svatbu. Ségře se tam zalíbilo focení, tak běhala za fotografem a hejkala na něj a pózovala. Mě to tolik nebavilo. Další den byl naprosto super pro všechny, jeli jsme totiž do ZOO! Setkali jsme se tam s tučňákem Václavem, jeli jsme s mamkou lanovkou (bála se mamka) a setkali se s rodinou bratránka od taťky, který k nám pak jeli i na hraní a spaní. To bylo bezva, protože mají dvě holky kamarádky.
Další týden už nebyl tak kulturní, byl spíše ouřední. A brácha pobýval u babičky. Mamka zamáčkla slzu v oku dojetím, že je už taky vesničanka, jako my tři – zbytek rodiny. To jsem moc nepochopila, vždyť tu už od začátku bydlíme všichni. Asi to bylo taky něco ouředního. Pak už došlo na sbalení věcí a hurá na prázdniny na dovolenou!
Vyrazili jsme do vysočinských lesů a celý týden jsme se tamodtud ani nehnuli. Udělali jsme velkou partu osmi dětí (najednou z nás bylo Osm v akci!) a byla to bezva užívačka. Navštěvovaly jsme lesní skřítky, jely jsme na loďce, byly na farmě, vyráběly lampiony, chodily na noční výpravy, sportovaly v desetiboji a zakončily karnevalem. Došlo i na kontakt se zvířaty – největší zážitek v nás zanechali neustále kolem klusající koně, obří vepři na farmě a v lese vosy (a jejich žihadla) a klíště.
Od návratu domů bývá ve dne hodně vedro a v noci hodně bouřlivo. Mamka vytáhla náš bazén, ve kterém jsme doma měly míčky, ven na zahradu a cachtáme se v něm. Je to dost sranda. A tak se koupeme a jezdíme na klouzačce a na všech našich vozidlech – vozím Ruru na koloběžce (její jízdu jsem na dovolené slušně natrénoval).
Ještě k sourozeneckému vzdělávání tohoto měsíce. Neměli jsme na sebe tolik času jako obvykle, proto jsme to pak usilovně doháněli v každé volné chvilce. Můj velký bratr mě například rozesmívá a učí grimasy, dělá různé obličeje, a když se některý hodně řehtám, spokojeně říká: „Tenhle výraz se ti líbí?“ A opakuje ho. Taky jsem pochopila výraz něco za něco, když jsem šla na klouzačku a abych nespadla, předala jsem bráškovi kus svačiny, aby mi to podržel. Byl ochotný, ale se slovy: „Tak já ti to pohlídám, ale kousek ti ujím.“ mi došlo, že je konec miminkovského hájení. Ale to nevadí. Je to pochopitelný. Vždyť už jsme zase oba o měsíc starší. A vy prý taky!
Hezké léto a ahoj zase za měsíc!
RaF