Znáte to, před vánoci je plno akcí. Ve školce, škole i družině. Většinu z nich s dětmi navštěvujeme, i když jsou některé ve všední den a v čase, který ač dobře dosažitelný (těsně po skončení školky i družiny) nese v sobě nebezpečí, že při psaní domácích úkolů nastane větší shon než obvykle a i večeře bude trošku „odbytá“. Nejinak tomu bylo i tyto vánoce. Akce „České vánoce“ se konala v mateřské školce, s tím, že tu měli nacvičenou svojí scénku žáčci (či spíše žákyně, žák zde vystupoval pouze jeden) první třídy. Můj původní záměr ignorovat z časových důvodů tuto akci hravě potlačila má starší dcerka Petra, která se ve škole do nácviku představení přihlásila.
Bylo rozhodnuto, zúčastníme se. A musím říct, že jsme v první chvíli nelitovali. Péťa přednesla svoji roli „hospodyně“ náramně, což jsem si ostatně jako každá maminka pěkně užívala. Po představení již byly připraveny tvořící dílničky. Holky zdobily perník, větvičky, tvořily svícínky, dělaly papírové stroměčky a u jedné maminky dělaly s marcipánu sněluláčky. Po absolvování všech dílniček následovalo malé přemlouvání z mé strany, abychom se pomalu ubíraly n cestu domů, protože holčičky by byly schopné tvořit až do půlnoci. Cesta proběhla v pohodě a i mé původní argumenty proti účasti se ukázaly být naprosto liché, protože paní učitelka v důsledku besídky nezadala domácí úkol a jako večeře byl plně dostačující čaj s lákavými právě ozdobenými vánočními perníčky, ke které si holky ještě rozdělují jednoho malého marcipánového sněhuláčka, kterého dělaly společně.
Čas utíkal a přišel Mikuláš. Ten přinesl dětem pěknou zábavu a mnoho sladkostí a my si užívali pěkný předvánoční čas.
Čas běžel i dále svojím tempem, práce, úkoly i vánoční pečení i telefonování. Crrr, crrr, crrr, po tomto zvuku zvedám telefon. Jednou rukou beru telefon, ale myšlenkami jsem ještě u přepisování nějakého dokumentu do PC, když po představení se nějaké pro mě neznámé osoby slyším: „Vaše dcera mohla sníst těsto, které mohlo být infikováno virem žloutenky typu A.“ Hlava se mi rozbuší a ruce roztřesou. „Hlavně nezmatkovat, “ říkám si v duchu. „To je určitě nějaký omyl. Jak by mohla, pro mě zcela neznámá osoba vědět co dělala moje dcera .“ Napadé mě spásné řešení, někdo si ze mě vystřelil. I když mě nenapadá vůbec nikdo, kdo by mohl udělat takto nevhodný vtip, poprosím paní v telefonu, by se mi ještě jednou představila. A do telefonu se ozve: „krajská hygienická stanice středočeského kraje…., “. No to již na vtip nevypadá, myslím si a paní pokračuje „na besídce v mateřské škole bylo marcipánové těsto, která dělala paní, jenž onemocněla Hepatitidou typu A. “ Přestávám věřit tomu, že mi volá nějaký šprýmař, ale stejně se mi to nezdá. Proč pořád mluví pouze o Péťě, kdežto mladší Lucku vůbec nezmiňuje, i když se také účastnila. Bohužel i na toto existuje vysvětlení, MŠ ještě nedodala seznam účastníků.
Následovaly krevní odběry, kterých se holky, zejména ta mladší hodně bály, zákazy školních kroužků, vánočních besídek….
Po telefonátu následovaly i dopisy s červeným pruhem. První dopis obsahoval rozhodnutí, které bohužel obsahovalo formální chyby, proto bylo obratem posláno opravné usnesení. Protože ani jeden z dopisů se nevztahoval k mým dcerám (nebylo uvedeno ani u jedné z dcer správné jméno) bylo mi přislíben dopis, který paní telefonicky nazvala oprava opravného usnesení. Tento dopis však nikdy nebyl doručen.
Další záhadou je rušeno zájmových kroužku a nepovinných předmětů. Plně chápu, že v zájmu hygienické stanice je zamezit kontakty lidí s osobami, které jsou pod zvýšeným lékařským dohledem, leč nechápu plošné zrušení aktivit dětí. V praxi to u nás vypadalo tak, že prvňáčci se po zrušení nepovinné angličtiny v plném počtu přestěhovali o patro níž do prostor družiny. Nevím jak ostatní, já jsem konkrétně tímto zákazem dostala dojem, že právě anglický jazyk je podezřelý z nákazy žloutenky typu A. Když jsem toto „podezření“ s velkou nadsázkou konzultovala s paní učitelkou angličtiny, obě jsme na toto opatření měly úplně stejný názor.
Naštěstí výsledky všech zúčastněných dětí se ukázaly negativní a my si můžeme v klidu oddechnout.