Prázdniny bez rodičů

Autor

Prázdniny. Pro děti úžasné slovo, které je spojeno se spoustou radosti a nových zážitků. Pro rodiče toto slůvko znamená občas rébus, jak zvládnou děti i práci, protože dovolená celé prázdniny bohužel nepokryje. Naštěstí jsou tu tábory a soustředění, kde mohou děti část volna trávit a ještě si osvojí spousty nových dovedností. Dalším kladem může být i to, že poznají nové kamarády.

Jak poznat ten správný tábor pro své dítě? To může být někdy zapeklitý oříšek. Osobně si myslím, že nejlepší záruka pěkného tábora jsou skvělé reference od dětí, které na něm již byly a chystají se s velkou radostí zase. A protože si to nejen myslím, ale i se podle toho řídím, přihlásila jsem premiérově prostřední dcerku na tábor, kde jezdí spousta dětí ze školy a líbí se jim tam. Jediným a doufám, že i posledním problémem bylo dcerku pro malou kapacitu menších dětí na tábor dostat.

U soustředění je to podle mého názoru a zkušenosti ještě jednoduší. Stačí, když dítě navštěvuje nějaký sportovní kroužek, ve kterém se děti mohou zdokonalovat právě v době letních prázdnin v podobě soustředění a vedou ho prima trenéři.

Na letní atletické soustředění jsme před dvěma lety přihlásili i syna. Nejprve jsme mu sbalili potřebné věci včetně dopisních papírů a předepsaných obálek s dopisními známkami. Protože vím ze zkušeností ze školy, že přes veškeré pokyny a rady, dokáže zapomenout kdekoli a cokoli. Jednou zapomněl ve škole šálu. Tak druhý den odcházel z domu s jinou, a když chtěl odcházet s oběma ze školy, jeho paní učitelka mu to nedovolila. Samozřejmě se to pak všechno vysvětlilo. Paní učitelka měla jen strach, aby nebral šálu jiným spolužákům. Z tělocvičny klidně odejde v botách na cvičení a venkovní boty tam nechá. Zapomene bundu v autobuse… Takových či podobných případů bych mohla uvést celou hromadu. Nechtěla jsem ho proto stresovat a vysvětlila, které věci by bylo důležité dovést zpátky. Měl si dávat pozor převážně na boty a šusťákovou bundu a tím, že poztrácí nějaké to tričko či ručník se nemá stresovat. S těmito instrukcemi syn odjel.

My s holkami jsme mu každý den posílali dopis nebo pohled. Netrpělivě jsme vyčkávali psaní od něj. Pomalu se blížil den jeho příjezdu a ani jedna mnou předepsaná obálka nezabloudila do naší schránky. No co, říkala jsem si, třeba dopis přijde až po jeho příjezdu. Hold jsem někdy neuvěřitelně naivní. Nastal den příjezdu. Vyzvedáváme ho na nádraží. Syn je opálený a spokojený. Bereme jeho poloprázdnou tašku a pomalu odcházíme k autu. Zažertuji, že mě nemusel brát tak za slovo a mohl dovést více věcí. Opraví mě: „Mně se to tam všechno nevešlo, tak jsem špinavé prádlo nechal zvlášť v látkové tašce“. Vracíme se tedy pro ni. Nebýt jedné nevinné otázky nechali bychom celou tašku se špinavým prádlem na nádraží. A proč nepsal? Neměl čas.

I loni si užíval soustředění. Věci si dokázal již lépe poskládat, a tak se mu vešli do cestovní tašky, jen na z jeho strany neexistují korespondenci, měl jinou výmluvu, ztratil propisku.

Na letošní léto má naplánované dokonce dvě soustředění. Jeden termín proběhl hned na začátku prázdnin a balili jsme věci v předvečer odjezdu. Bereme poctivě položku po položce a u poslední doporučené tiše zaúpím. Zapomněla jsem se stavit na poště pro dopisní známky. A to se mně ještě kolegyně v práci ptala, zda na poště něco nepotřebuji. Juknu na syna: „Stejně nám nebudeš psát viď?“ On se rozzáří jako sluníčko a odpoví: „Ale tentokrát to nebude moje vina!“ Zareaguji: „Ty jsi nám chtěl napsat? Tak v tom případě ti známky opatříme!“ Volám manželovi, který měl být večer poblíž Václaváku. Vysvětluji situaci a on na hlavní poště kupuje známky. Máme vše a syn druhý den ráno odjíždí za novým dobrodružstvím. Opětovně si krásně užil, ale i já se konečně dočkala. Ve schránce byla obálka. A v ní DOPIS. Sice až po jeho příjezdu, posílal poslední den, ale podle jeho slov psal hned na začátku

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na