Přeškrtnutý kočárek na dveřích obchodu, restaurace „jen pro dospělé“, řidič autobusu, který vás pošle pryč, protože už veze jeden kočárek. V mnoha případech se tyto situace dotýkají rodičů – jde tedy o citlivou oblast, kde se mohou prolínat práva podnikatelů a ochrana proti diskriminaci na základě pohlaví, která zahrnuje i rodičovství. Kde končí svoboda podnikání a oprávněnost zákazů a začíná diskriminace? Podle čeho poznat, kdy je podnikatel v právu – a kdy už ne?
Zákaz vstupu s kočárkem
Cedulka s přeškrtnutým kočárkem na dveřích samoobsluhy upoutá každého rodiče. Ne vždy ale znamená, že zákaz je oprávněný – platí jen tehdy, pokud existuje legitimní důvod a zákaz je přiměřený konkrétní situaci. Podnikatel má k takovému kroku právo pouze tehdy, pokud k němu existuje legitimní důvod a zákaz je přiměřený. „V menších obchodech bývá nejčastějším odůvodněním bezpečnost nakupujících a omezený prostor. Posouzení oprávněnosti zákazu však musí být vždy individuální – nelze tvrdit, že malá prodejna sama o sobě opravňuje k plošnému zákazu vstupu s kočárkem, zvlášť pokud lze v prostoru nakupovat bez větších obtíží,“ vysvětluje ředitelka spotřebitelské organizace dTest Eduarda Hekšová.
Takový zákaz může být považován za diskriminační, pokud lze namísto trvalého omezení vstup s kočárkem regulovat jen v konkrétních situacích, například při vyšším počtu zákazníků nebo současném pohybu jiné osoby s kočárkem či invalidním vozíkem. Stejně tak by byl problematický plošný zákaz vstupu s kočárkem, pokud by se dal uplatňovat pouze v části prodejny, kde je prostor skutečně omezený.
Podniky jenom pro dospělé
Některé podniky vítají jen dospělé. Ne každý zákaz vstupu dětí je však automaticky správný – i zde mají pravidla své meze. Podnikatel se sice může zaměřit na určitou klientelu a za určitých okolností vstup dětí omezit, nesmí ovšem jít o omezení svévolné, ponižující ani motivované nenávistí. Mělo by být také transparentní a předvídatelné – tedy jasně a srozumitelně předem oznámené, například na webu nebo v propagačních materiálech.
Rozhodující je také povaha poskytované služby. Jinak se bude posuzovat běžná restaurace a jinak například wellness hotel zaměřený na klid a relaxaci, do jehož konceptu podnikatel zjevně investoval. Hotel, který dlouhodobě a konzistentně nabízí tiché relaxační prostředí, může omezit vstup dětí snáze než restaurace, která pouze obecně tvrdí, že se zaměřuje na obchodní klientelu.
„Pouhé prohlášení, že děti mohou hosty rušit, přitom samo o sobě nestačí. Omezení musí vycházet z konkrétní specializace podniku a skutečné povahy nabízených služeb,“ upřesňuje Hekšová. Zároveň platí, že pokud by odmítnutí vstupu znamenalo faktickou nemožnost využít službu, například proto, že jde o jedinou restauraci v místě, je takové omezení problematické. V praxi tedy platí, že možnost omezit vstup dětí existuje, ale týká se jen jasně profilovaných podniků.
Kdy může řidič říct ne
Má řidič autobusu právo odmítnout přepravu cestujícího s dětským kočárkem? Ano, ale nikoli libovolně. O přepravě kočárku nemůže rozhodovat pouze na základě vlastního uvážení. Odmítnutí je možné pouze s ohledem na aktuální přepravní situaci, například pokud je vozidlo plně obsazeno nebo je vyhrazený prostor již využit jiným kočárkem, invalidním vozíkem slot qris či jízdním kolem.
„Odmítnutí přepravy by však již překračovalo meze řidičových pravomocí, pokud by se cestující s kočárkem do autobusu bez obtíží vešel a nijak neomezoval ostatní cestující,“ uzavírá za dTest Eduarda Hekšová.