Nordic Walking – s chutí vpřed

Autor

Nordic Walking neboli severská (hůlková) chůze zaznamenává v posledních letech veliký nárust popularity. Určitě jste už někdy potkali chodce ve sportovní image, odrážejícího se při každém kroku teleskopickými holemi. Možná váháte, zda se letos k aktivním chodcům připojit.

Co na tom, že vám není dvacet? Co na tom, že máte pár kilo navíc? Nevadí, že se nepyšníte dobrou fyzičku. Za severskou chůzí nemusíte cestovat do zemí věčného ledu. Dokonce nemusíte ani čerpat časově náročnou dovolenou. Nordic Walking můžete začít provozovat kdekoliv – ve městě, v přírodě, kdykoliv a jak dlouhou dobu se vám bude chtít.

Nordic Walking se zrodil skutečně na severu, ve Finsku. Brzy se odtud rozšířil do celé Evropy, dnes už i za hranice našeho světadílu. Tento typ chůze má technicky blízko k běhu na lyžích a snad se z tohoto sportu i vyvinul. Při severské chůzi se zapojí do činnosti mnohem více svalů, než při běžné chůzi, spálí se spousta kalorií.

Paní Aloisie objevila Nordic Walking před rokem. Kdo ji k tomuto sportu přivedl a co jí dal rok s „hůlkovou chůzí“? Komu by severskou chůzi (ne)doporučila? Odpovědi na moje otázky zodpovídá obdivuhodná dáma v následujícím rozhovoru:

Paní Aloisie, představte se našim čtenářům, jaký byl/je Váš vztah k pohybu?

Je mi 71 let a jsem dlouhá léta ve starobním důchodu. Celý život jsem se ráda hýbala, pobyb mi v přeneseném slova smyslu dával křídla (úsměv). Milovala jsem elegantní společenské tance, turistiku, plavání, po padesátce jsem začala jezdit na kole. Pracovala jsem jako úřednice, sedavé zaměstnání jsem potřebovala kompenzovat nějakým pohybem. Pohyb mě vždy povzbuzoval a dodnes velmi povzbuzuje psychicky.

Jak jste se dozvěděla o severské chůzi Nordic Walking?

Před pěti lety mi zemřel manžel. Špatně jsem se s jeho ztrátou vyrovnávala. Uzavřela jsem se do sebe a z domu jsem dlouhé měsíce téměř nevycházela. Nevím, jak to bylo možné, jídlu jsem nikdy moc neholdovala, ale najednou jsem přibrala skoro deset kilogramů. Ani tím jsem se příliš nezabývala. Je to více, než rok, co mne navštívila má o dva roky starší sestřenice s rodinou. Zdrželi se u mne něco přes týden. Vytáhli mě ven na vzduch, hodně jsme vyráželi do přírody. Sestřenice i její manžel a dokonce i dvě dospívající vnučky si brali na výšlapy teleskopické hole. Tak jsem se seznámila s chůzí Nordic Walking. Chodila jsem s nimi, hole jsem nejprve nedůvěřivě okukovala a později jsem si je chvílemi půjčila. Tak jsem poznala severskou chůzi, začala mě bavit.

Po týdnu Vaši příbuzní odjeli. Jak se vyvíjel Váš život dál?

Těch pár dnů se sestřenicí a její rodinou ve mně nastartovalo novou chuť do života a hlavně touhu po pohybu venku. Zjistila jsem, že čerstvý vzduch mi pomáhá zahánět špatné myšlenky. Vzpomněla jsem si na svoje dvě dobré kamarádky, bývalé spolupracovnice a začala jsem se s nimi zase navštěvovat. Při povídání u kávy došlo samozřejmě i na téma severská chůze. Protože jsem byla „hůlkovou chůzí“ nadšená, přilákala jsem zájem svých kamarádek i tímto směrem. Moje kamarádky jsou moderní seniorky a hodně si zakládají na tom, že „nepatří do starého železa“ (smích). Nordic Walking je zaujal a teleskopické hůlky jsme si nakonec všechny tři zakoupily. Loni na jaře jsme začaly vymýšlet první nenáročné trasy.

Kdo Vám s výběrem holí pomáhal?

Pomáhala mi moje sestřenice a její rodina. I když bydlíme každá na jiném konci republiky, jsme ve spojení přes skype. Sestřenice mi poradila, jaký typ a velikost hůlek používat (vybírají se podle výšky postavy) a přes jeden sportovní obchod mi hole objednala domů.

Jaké byly Vaše první výlety s holemi?

Byly hodně veselé. Jedna z kamarádek má protézu v koleni, druhá cukrovku a já jsem měla těch deset kilo navíc. Dovedete si představit trojici sedmdesátiletých bab, jak škobrtají se severskými holemi? (smích).

Nejdřív jsme se vydávaly jen po okolí, trasy okolo 2-3 km, raději polní cestou, abychom moc lidí nepotkaly. Trochu jsme se styděly. Když jsme sladily techniku chůze a byly si sebou jistější, odhodlaly jsme se i dál, 5-6km. Mnohokrát jsem díky holím předešla pádu v nerovném terénu. Hůlky jsou dobré pro stabilitu, jsou to prima pomocníci.

Jaké jsou Vaše letošní plány?

Chodit, chodit a zase chodit (úsměv). Ve městě si na hrot holí umístím gumové patky, takže se mi hůlky po asfaltu nesmekají, v přírodě zase více využiji špičaté zakončení. Letos chceme s Nordic Walking vyrazit na hory do Jeseníků. Moc se těšíme.

Co Vám Nordic Walking dává? Komu byste severskou chůzi (ne)doporučila?

Shodila jsem za ten rok čtyři z nadbytečných deseti kilogramů, zdůrazňuji, že bez jakýchkoliv diet, jen změnou životního stylu, pohybem. Pookřála jsem psychicky, což je pro mě to nejpodstatnější. Našla jsem své staré skvělé kamarádky. Zlepšila jsem si fyzičku. Chůzi Nordic Walking doporučuji všem! Hlavně seniorům a starším lidem bych chtěla vzkázat, aby se nezavírali doma. Na světě je hezky, neměli bychom na to zapomínat. Někdy je těžké přemoci sám sebe, ale když už se odhodláte, není těžké pokračovat.

Paní Aloisii děkuji za její odpovědi a do dalších let přeji hodně elánu a nejen sportovní energie.

Komu se do Nordic Walking nechce bez průpravy a rád by se techniku chůze naučil s odbornou pomocí, doporučuji zakoupení kurzu či lekce Nordic Walking. Více informací o severské chůzi a všem, co s ní souvisí, se dozvíte zde:

http://www.czech-nordicwalking.com/

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *