Rodinné bruslení

Autor

Je zimní měsíc. Vím to já, ví to kalendář, ví to spousta lidí, ale příroda nám zatím nenadělila přírodní sníh ani led. Jelikož k zimě zimní sporty prostě patří, navštěvujeme s rodinou krytou zimní plochu. Jsou, či spíše byly dny, kdy kryté kluziště nebylo moc využívané, jako třeba odpolední bruslení na Silvestra, ale bohužel existují i dny, kdy stejný nápad, jít si zabruslit, nedostává jen naše rodina, ale snad všichni, kdo vlastní brusle.

Ke stadionu docházíme v době, kdy se již asi pět minut bruslí, ale stále zde čeká několik lidí. I když se rychle dostáváme k okénku, kde si zaplatíme vstup, stejně ještě chvíli musíme čekat. Počet laviček ve vestibulu, které slouží k přezouvání se z běžné obuvi do bruslí, je zde pouze omezený a momentálně jsou všechny obsazeny. Za chvíli se i tady uvolní a my měníme bezpečnou, běžnou obuv, za brusle.

Jdeme na led. Syn v nových bruslích, které našel pod stromečkem bruslí skvěle. Krouží jedno kolečko za druhým a bravurně se proplétá mezi bruslícími. Starší dcerka je z nás jediná, která má brusle pouze na tkaničky. Jelikož zprvu bruslí hodně prkenně, tkaničky za chvíli maličko povolujeme. Již bruslí o malinko lépe, ale stejně se mi zdá, že loni dokázala bruslit uvolněněji a rychleji. Možná je její strnulost způsobuje i strach z pádu. Nedávno si na ledu ošklivě natloukla a od té doby vyžaduje vždy mou či manželovu ruku. Nejmladší dcerka se letos hodně zlepšila. I když většinou bruslíme společně, občas si troufne a přejede celý ovál sama.

Dnes je na ledu opravdu živo. Je zde nespočet bruslících dětí, ze kterých mnohé, jak je patrno z jejich jízdy, stojí na bruslích poprvé v životě, vidíme zde celé houfy honících se dospívajících, ale bruslení vyhledává i spousta dospělých lidí. Jezdíme. Manžel si nevzal brusle, prý ho hodně tlačí, a tak jezdím s oběma děvčaty zároveň. „Kolena, ukaž mi kolena, říkám co chvíli starší dceři. „Já mám kolena“ odpovídá mi Petra, ale stále bruslí trochu toporně. Zvláště svojí levou nohu skoro neohýbá. Mladší poslouchá pokyny a dnes jí jde jízda na bruslích snad lépe, než té starší. Nechci nikomu tento sport zošklivit, a proto se za chvíli nesoustředím jen na vlastní rodinu, ale rozhlížím se po bruslícím davu.

Je krásné pozorovat tatínky a maminky, jak pomáhají svým ratolestím při prvních „krůčkách“ na bruslích. Jsem ráda, že úplné začátky máme již za sebou a i s dětmi si dokážu dobře zabruslit. Pozoruji děti, které se mezi sebou honí. Proplétají se mezi ostatními a hrají klidně na babu. I přesto, že trochu překážejí a strkají do ostatních, nikdo je neokřikuje, snad proto, že z nich vyzařuje spousta pozitivní energie a dobré nálady. Možná jim tak trochu závidím. Loni jsem taky takhle blbla se synem, jenže od té doby, co mi spadl těsně pod brusle a já měla co dělat, abych zastavila, se bojím. Nestojí mi to za to.

Malé děti využívají plastové hrazdy, o které se opírají. Plastové úchytky, které se zde také půjčují, využívají dospělí a vozí na nich své děti. Jeden pán má v každé ruce jednu plastovou úchytku a u každé dokonce dvě děti. Tlačí čtyři děti zároveň. Respekt. To bych tedy nedala. Ale je fakt, že zmíněný pán nebruslí nikterak rychle. Jedno kolečko, druhé již znatelně pomalejším tempem a teprve za čas třetí a to „jen“ s dvěma dětmi.

Jedeme dál. Některé kolečka kroužím s oběma děvčátky, někdy vypomůže manžel a s jednou či druhou prochází podél mantinelů, někdy holčičky zkoušejí úplně sami. Kroužíme a proplétáme se mezi lidmi. Občas zahlédnu synka, prohodíme spolu slůvko a zase pokračuje ve své rychlo jízdě. Jé, tady ta paní tu byla i minule, myslím si, poznám ji podle kulichu. Minule ho měla stejný s dcerkou a dnes má její dcera na hlavě helmu, ostatně jako většina bruslících dětí včetně těch mých. Jezdíme až do závěrečného hvizdu. A s prostřední dcerkou i chvíli po něm. Nechce se nám totiž čekat fronta, která se utvořila na přezouvání. To je ale šrumec.

P. S. tento článek jsem psala těsně předtím, než začaly mrazy a napadl sníh. Možná mi mocná paní Zima chtěla ukázat, že nadílka sněhu je něco tak snadného, že to dokáže okamžitě, že sněhová nadílka je možná skoro z minuty na minutu. Možná, že až Vy budete číst tyto řádky, zimní královně již dojdou síly a bude zase skoro jarní počasí. Uvidíme. Necháme se překvapit.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na