Moji užiteční pomocníci

Autor

Nejedná se o žádného atleta asijského původu. Říká se jim stojaté kachny, kolmé kachny, někdy taky tučňákovité. Správně se tento druh jmenuje indický běžec. Už víte, o kom je řeč?

Přikrmování vodní řasou – jmenuje se okřehek

Poprvé jsem je zahlédla v Opavě na drobnochovu. Ale to už bylo opravdu dávno. Jak to teď počítám, tak to bylo asi před dvaceti léty. Tehdy ještě nebyly vůbec známé a populární, jako v dnešní době. A co mě na nich tak zaujalo? Když zrovna sedí, není na nich nic pozoruhodného. Ale když stojí nebo běží! Ten jejich postoj je fakt jedinečný, nevídaný. Když jsou nervózní, chodí, jakoby spolkly pravítko. Běžci jsou to skvělí, a téměř nelétají. Pokud nepovažujeme za let, že se vznesou jen asi půl metru nad zem a popolítnou pár metrů. A to jen v krajní nouzi. O moc raději běhají.

V dnešní době už jsou známější. Chová je dost lidí, kvůli jejich schopnosti požírat odporné plzáky španělské, co nám likvidují úrodu na zahrádce. Já sama už je chovám pět let. Jejich chov není náročný, a i odchov mláďat je snadný. Jak se kdysi tvrdilo, že nemají vyvinutý pud sezení na vejcích, ani pud vodění mláďat, tak to vůbec není pravda. Kachny snesou vejce do hnízda a normálně vysedí mladé. Jejich sezení na vejcích trvá 28 dní. Pak se o mláďata i vzorně starají.

Protože tento druh snáší opravdu hodně vajec, a první z nich nemusí být oplodněné, tak je sbíráme. Až později je kachně necháme k vysezení. Moje kachna letos začala snášet už koncem ledna, protože byla poblázněná asi z té teplé zimy, co byla. A zasednout jsem ji nechala teprve nedávno. Ať je už teplo, až se mláďata vylíhnou. Vajíčka se můžou využívat v kuchyni, podobně jako slepičí, ale raději tam, kde je delší tepelné zpracování. Tzn. do buchet, do knedlíků, na obalování řízků, na zapékání apod. Taky do nudlí, pokud si je ještě někdo dělá domácí. Nepoužíváme na vaření, protože by se měla vařit asi 20 minut.

Hádanka: Kolik běžců je na fotce? V divokém zbarvení

Ty první kachny, co jsem viděla na drobnochovu, měly divoké zbarvení, ale v dnešní době byly vyšlechtěny různé barevné rázy. Existují celé bílé i celé černé, hnědé, již zmiňované zbarvení divokých kachen, a mohou být i různě strakaté. Opravdu výběr zbarvení je velký.

Jsou velmi čilé, aktivní a neustále lustrují trávu v zahradě a shánějí si potravu. Prohledávají místo vedle místa, a vybírají mimo slimáků i žížaly a různý hmyz. Kromě toho spásají i trávu. To dá rozum, že je nemůžeme chovat v malinkatém výběhu, čítajícím pár metrů čtverečních. Nejspokojenější jsou na velké travnaté ploše, zastíněné místy stromy. Takže, když je dost přirozené potravy, vlastně je jen přikrmujeme. Milují namočený chleba, zrní a směsku. Nepotřebují velkou vodní plochu. Stačí jim nádržka s vodou, kde se mohou vykoupat, třeba řeznická lodna. Jen vodu je třeba často měnit. Nejlépe denně.

Na noc je lepší je zavírat, aby je neodnesla kuna nebo liška. Bývají venku i v zimě, s tím, že mají možnost se schovat. Jen při velkých mrazech je zavíráme, aby jim neomrzly plovací blány.

Jejich charakteristický postoj – odrostlá mláďata, vpravo matka

Obvykle se chová jeden kačer a k němu dvě až tři kachny. Říká se, že jsou při páření náruživí a chudák jedna kachna. Ale já mám letos jen jednu kachnu a kačera, a zatím v pohodě. Sedí zrovna na vejcích, a už asi za dva dny(!) se budou líhnout káčátka. Jsem zvědavá na zbarvení mláďat, mám černého kačera a kačena je světlá, plavá. Ale zblízka má každé peříčko krásně vybarvené. Na světlém podkladu tmavě hnědá kresba. Kačírka máme mladého, teprve si na sebe museli zvyknout. A když se k sobě konečně začali mít, počkala jsem jen týden a půl, a už jsem jí vejce nechala, ať je může vysedět. Takže se těším. Pak písnu podrobnosti a pošlu fotky!

P.S.: Tak letošní úroda káčátek je opravdu rekordní. Máme jich 13 od jediného páru. A jsou různobarevné. Světlé po mamce, ty černé po tátovi jsou jak praví tučňáci: se světlou náprsenkou, a ještě dvě hnědé, ty budou mít asi divoké zbarvení.

Úvodní foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na