Návštěva u zraněných živočichů

Autor

Rok uplynul a s tím končí i naše roční charita, která byla tentokrát zaměřená na pomoc opuštěným nebo zraněným zvířatům. Ani já jsem samozřejmě na tyto tvory nezapomněla a v létě s dětmi navštívila stanici Ochrany fauny ve Voticích. Nemáme to sem daleko, a proto sem zavítáme alespoň jednou do roka, letošek nebyl tedy výjimkou.

Tato stanice se zaměřuje především na zraněná volně žijící zvířata, kterým poskytuje azyl i zdravotní péči. Protože těchto zvířat přibývalo, vybudovali větší areál v Hrachově u Sedlčan a ve Voticích tak zůstávají jen ta zvířata, která jsou zde už takzvaně na dožití, tedy ve volné přírodě by se o sebe už nedokázala postarat. Týká se to především dravců, kteří mají po zásahu elektrickým proudem nebo po střetu s autem či zemědělskou technikou trvalé následky.

Mají tu i pár savců, některá se sem dostanou také kvůli zranění, jiná zde odkojili. Ale zvířata své instinkty neztrácejí, o tom nás přesvědčila místní kuna. Během naší návštěvy pracovníci zjistili, že má v dřevěné stěně kotce už poměrně velkou díru, kterou se snažila dostat k veverkám v sousedním výběhu. Naštěstí mezi nimi byly ještě další zábrany, takže veverky si spokojeně vegetí dál.

Občas se sem dostanou na pár dní i psi, jako nedávno dvě štěňata čivavy, která sem přivezli městští strážníci, protože se toulala po městě. V psím útulku mají kotce moc velká oka v oplocení a takováhle malá stvoření by neudržela uvnitř. Štěňátka prý už ale mají své nové majitele, tak se jim po tom nepříjemném startu do života povede snad už lépe.

Zaujal nás také příběh kavky, která byla po smrti svého majitele vypuštěná do přírody, ale protože byla zvyklá na lidi, pořád za nimi lítala a starého pána hledala. A protože si jí nikdo nevšímal, začala být víc a víc agresivní, až na lidi začala útočit, a tak musela být odchycena a už dožije ve stanici.

V letošním roce zde otevřeli motýlárium. Nejedná se však o uzavřené prostory s exotickými druhy, ale o volně otevřené místo, kde jsou zákoutí zbudovaná a osázená tak, aby vyhovovala jednotlivým druhům motýlů volně žijícím v naší přírodě. Motýli se sem tak slétávají za potravou i za účelem rozmnožování, protože zde mají rostliny, které chutnají nejen jim, ale i jejich larvám. Abyste zde motýli viděli poletovat, musí být slunečné počasí, jakmile se objeví mrak, ukryjí se, jak jim velí instinkt, aby nenamokli. Je zde také množírna, kde můžete vidět jednotlivé fáze vývoje od vajíček přes larvy až po kokony.

V areálu stanice je také komín, na který se rok co rok vrací čápi, aby zde vyvedli své mladé. Bohužel letošní rok byl pro ně poněkud smutný. Měli dvě mláďata, jenže při dubnových mrazech, obě mláďata umřela. Velcí čápi tu tak tuhle sezónu byli sami.

Nakonec naší návštěvy jsme tak jako vždy nakoupili suvenýry a finančně přispěli na další chod této malé, ale příjemné záchranné stanice.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na