Dnešní článek do rubriky Zdraví bude trochu netradiční.
Protože si potrpím na rozhovory, oslovila jsem s žádostí o krátké interview poněkud zvláštní bytost. Jedná se o zvířátko z řady členovců. Náš host se s oblibou nechává oslovovat tzv. „Dermatophagoides“, což ve volném překladu z latiny znamená Kožožrout. Je téměř průsvitný a velice maličký, takže když jsme naše setkání předem domlouvali, poradil mi, abych se na náš srazík face to face vybavila mikroskopem. Prý, abych si rozmluvu pořádně užila i se zrakovým vjemem. Mohu vás ujistit, že povídání i pokoukání na mého nového známého stálo skutečně za to. A ještě něco, navrhl mi setkání v ložnici!
Pro rozhovory na náš báječný web Rodina21 jsem ochotná a schopná podstoupit ledacos. Tedy i setkání s Kožožroutem v ložnici. Dle indicií, jež mi tajemný neznámý poslal včera večer, setkání v ložnici se uskuteční brzy ráno, ještě téměř za šera. Prý proto, abych mohla poznat i spoustu jeho kamarádů a členů rodinky. Abychom si naši schůzku pořádně užili, Kožožrout mi doporučil noc před velkým setkáním nevětrat, počkat, až manželské lože opustí má drahá polovička a nepeskovat muže, aby si než odejde do práce ustlal…
Všechny podmínky jsem splnila. Manžel sice trochu remcal, že bez otevřeného okna tu noc nepřežije, ale já jsem předstírala lehké nachlazení. Tedy i se zavřeným oknem vydržel (co by pro milovanou ženu nezvládl, že?) a ráno se z upocené peřiny odpotácel do práce. Ustlat ho ani nenapadlo, což jsem kvůli velké tajné akci poprvé v životě i přivítala.
Zpod postele jsem konečně vytáhla mikroskopický přístroj. Dala jsem se do netrpělivého vyhlížení svého hosta.
Úplně neslyšně, jako bych byla v místnosti sama… přesto se mi v objektivu mikroskopu cosi mihlo. „Jsi to ty?“ zašeptala jsem. Ticho. Za chvíli zase. A znovu.
„Dobré ráno!“ Skutečně. Nebyl tu jen on, mikroskopem mi probíhali ještě další zvířátka. Moc, neskutečné množství lezoucích, vrtících se, protahujících se Kožožroutů. Někteří dokonce snídali. Překřikovali se, zdravili mě, mávali na mě drobnýma nožičkama.
Můj nový známý měl asi mezi ostatními nějakou významnou roli, možná to byl jejich král nebo přinejmenším táta. Autoritativně to hejno miniaturních zvířátek umlčel a vyzval mě, abychom přešli na manželův polštář. „Tak tady máme trochu klid. Ptej se mě, na co chceš, rád odpovím.“
Otázka mě v tom momentu překvapení nějak rychle nenapadala. Pak jsem si dodala odvahu a začala tedy Kožožrouta (pro vás, moji drazí Dvacetjedničkové) zpovídat:
Kožožroute, nejdřív se našim čtenářům laskavě představ.
„ Jsem roztoč, parazit, tak trochu příbuzný i s pavouky a klíšťaty. Mám maličké tělo asi jako prvok, vypasenější baktérie nebo kvasinka. Měřím od 0,1 do 0,3 mm. Proto mě běžně lidským okem nevidíš. Nás, roztočů, existuje spousta druhů, já jsem tzv. bytový typ.“
Kde konkrétně se s tebou můžeme setkat?
„ Všude v bytech, domácnostech. My, roztoči, žijeme v polštářích, lebedíme si v peřinách, křeslech, skotačíme v záclonách a závěsech, dovádíme v kobercích. S oblibou se zavrtáváme do chlupů domácích zvířat, máme rádi přehozy přes křesla, čalouněný nábytek, svetry, vlněné bačkory. Zkrátka, jsme všudypřítomní.“
Někde jsem slyšela, že jste pro lidi nebezpeční, můžeš mi to vysvětlit?
„ Ale my lidem nijak neubližujeme! Kdo ti něco takového napovídal?“ (Tuto větu provázel Kožožroutův skřehotavý smích)
Aha, už jsem si vzpomněla, říkala mi to paní doktorka z alergologie…
„ Tak já ti dopovím, jak to s námi je. Ona by ti to ta tvá alergoložka beztak někdy řekla. Lepší bude informace přímo ode mne. Roztoči lidem neubližují. Ale naše exkrementy ano. Výkaly roztočů obsahují agresívní alergeny. Nesou v sobě dusík, který podporuje růst hub a plísní. Ty jsou v domácnostech nežádoucí. Vyskytují se často v prachu (1 gram domácího prachu obsahuje až 250 000 fekálních částic roztočů!). Mohou zhoršovat průduškové astma. Rádi se potulujeme na vaší lidské kůži, vdechujete nás a tím se mohou rozpoutat různé druhy alergií (ekzémy, alergická rýma, astma…). A ještě něco, také mrtvý roztoč je alergen.“
V jakém prostředí je vám hezky? A odkud raději utečete?
„Úžo klima je pro nás 20-30stupňů Celsia a vlhko. Milujeme podzim, časy dešťů, kdy je vzduch nasáklý vodou. Naší slabostí jsou nevětrané místnosti, pořádně zahřáté zpocené peřiny, v těch se hrozně rádi rozmnožujeme. Navíc v peřinách lidé ztrácejí mikročástečky kůže (za den až neuvěřitelných 50 miliónů!) a ty nám výtečně chutnají. Proto jsem naše setkání navrhl v nevětrané ložnici uprostřed neustlaných teploučkých pokrývek. Bájo si užíváme také v plyšových hračkách dětí. Pěkně nás rozčílí hodně vysoké nebo naopak nízké teploty. To nám pak jde skutečně o život.
Někteří rodičové dávají plyšáky často na chvíli do mrazničky, tím nás zabíjejí!!! Ovšem exkrementů z roztočů se tak přesto nezbaví. Proto i vymrazené plyšové hračky zůstávají nebezpečnými alergeny. Pokud jsou lůžkoviny vyprané ve vyšších teplotách (nad 60 stupňů Celsia), jsme zlikvidovaní my i naše výkaly.
Co je pro nás záhubou?
Stlaní – stlaním se do peřin dostává vzduch a z peřin jde ven naše zbožňovaná vlhkost.
Lůžkoviny, co se větrají v oknech nebo na balkónech a sluneční paprsky.
Světlo! Milujeme tmu, světlo je naše cesta ke zkáze.
Úklid – hadr na podlahu, stírání prachu vlhkou cestou nebo speciálními utěrkami. Hloubkové praní podlahových textilií. Nelíbí se nám tam, kde chybí koberce a látkové načančávací doplňky.
Nebaví nás to v domácnostech, kde větrají každou místnost alespoň 15 minut denně.
Speciální povlečení – nepropustné pro roztoče a jejich alergeny
Alergolog –spirometrie, kožní testy na vnitřní straně předloktí, odběry krve. Tahle návštěva nás většinou zahubí. Alergolog doporučí odstranění alergenu nebo přerušení kontaktu s alergenem, pacientovi nasadí protialergické léky nebo preventivní léky, které bývají prevencí proti zánětu a človíčkovi zopakuje všechno, o čem ti vyprávím, že nemáme rádi.“
To stačí!!! Kožožroutovo vyprávění mě vážně vyděsilo. Vás také? Máte kolem sebe množství nebezpečných alergenů nebo se proti nim bráníte? Podělte se s námi o to, jakým způsobem bojujete. Ještě k vám, co roztoče jaksi neberete v úvahu. Věřte mi, jsou všude kolem nás!
Foto: pixabay.com