Jak na sociální potíže?

Autor

Spolek Sfinga jsem poznala na veletrhu neziskovek a to tak, že jsem si jej vylosovala ze všech stánků (kterých byly stovky) a byla k nim poslána pro dárek. Nakonec jsem odcházela nejen s obrázkem z arteterapie, ale po milém a zajímavém rozhovoru se členy i s domluvou na rozhovor s předsedou spolku Martinem Javůrkem. Tak se nebojme lidí ani rozhovorů a pojďme do toho.

Nedávno jsem při veřejném projevu měla pocit, že to nezvládnu. Žaludek byl velký asi jako rozinka a srdce mi bušilo, že to muselo být slyšet snad pět metrů ode mně. Lepší zvládání takové situace lze taky natrénovat. Ale přeci jen, nebyla to běžná denní situace. A s těmi mají problém právě lidé se sociální fobií. Podle vlastních slov je posláním spolku toto: Vytvářet bezpečné a podporující prostředí pro lidi trpící sociální úzkostí, sociální fobií nebo vyhýbavou poruchou osobnosti, ve kterém dochází k vytváření nových vztahů, sdílení pocitů a problémů a zdokonalování sociálních dovedností, což přispívá k vyššímu sebevědomí, zmírňování úzkosti a k lepšímu zapojení do společnosti.

Kdy a proč došlo ke vzniku spolku SFinga?

Spolek vznikl v roce 2010 v rámci komunity lidí se sociální fobií, kteří se již pár let znali a neformálně scházeli. Byl založen proto, aby bylo možné snadněji pomáhat dalším lidem se sociální fobií. Spolek vznikl jako svépomocný, a to se snažíme držet stále, byť větší část aktivit připravují ti, kteří svoji sociální fobii do určité míry překonali. Jsme celkem nezávislí a děláme věci po svém, dokážeme fungovat i bez financí.

S jakým problémem se setkáváte nejčastěji?

Největší problém je překonat počáteční strach a přijít na skupinu. Snažíme se tak lidi podporovat a nabízet m=ně náročné aktivity – například se nejdříve sejít s jedním člověkem, nebo účast na nějakém výletu. Pak také když někdo na skupinu přestane na nějakou dobu chodit, tak se moc necítí znovu přijít a zapojit se. Problémy, které mají lidi se sociální fobií, jsou hlavně malé sebevědomí, neschopnost se zapojit do kolektivu, navazovat přátelské a partnerské vztahy, udržet se a dostudovat střední a vysokou školu, najít si práci, osamostatnit se a také potíže v rodině.

Jakým způsobem fungujete – kdo vás kdy kde může navštívit?

Máme pravidelnou svépomocnou skupinu, která probíhá formou různých her, sdílení, diskuzí a nácviků. Také používáme prvky například z arteterapie nebo relaxace. Skupina probíhá každé pondělí večer a témata se mění. Rozpis setkání je možné najít na našich webových stránkách. Máme však i nepravidelné aktivity: výlety, sport, kulturu. Ty vznikají spontánně. Děláme i náročnější akce jako besedy pro střední školy nebo víkendové pobyty.

Spolupracujete také s odborníky?

Spolupracujeme s pár odborníky, ale většinu naší činnosti se snažíme dělat sami. Děláme svépomocné aktivity, propojujeme komunitu, ale většina účastníků má vedle toho svoji individuální nebo skupinovou psychoterapii, případně psychiatra, tam mohou řešit to, na co již nestačíme. Nehledě na to, že část z nás se již za tu dobu v této oblasti hodně posunula, někteří máme za sebou vystudovanou sociální práci, dokončené rekvalifikační a jiné kurzy zaměřené na tuto oblast a hlavně osobní zkušenost.

Je začátek školního roku časem, kdy zájemců o vaše služby a rady narůstá? Nebo jsou to (i) jiná specifická časová období?

Počet lidí, docházejících na skupinu hodně kolísá, je to ale spíše způsoben tím, že málokdo tam pravidelně chodí déle jak dva roky, a tím pádem skupina ubývá o ty, kteří již největší problémy překonali a již jim to tolik nepřináší, případně nemají čas docházet. Účastní se pak spíše jen jiných akcí. Noví přicházejí nepravidelně, ale nejvíce právě takto na podzim. Je to pravděpodobně způsobené tím, že pro většinu je začátek podzimu dobou změn. Jdou na novou školu, končí ji nebo ji naopak nedostudovali, hledají si práci, stěhují se. To je pro lidi se sociální fobií těžké, a tak vyhledávají pomoc. Podzim také patří k depresivnějším obdobím.

Kdo jsou vaši členové?

Jedná se o lidi se sociální fobií, případně s vyhýbavou poruchou osobnosti. Většinou ve věku od 22 – 28 let. To bývá věk, kdy už člověk částečně rozumí svým problémům, má sílu je řešit a musí je řešit, aby mohl normálně žít. Mladší často svým problémům nerozumí, neví, že to, čím trpí, je sociální fobie, zároveň také nemívají sílu na změnu a dokud to nebude nutné, je pro ně jednodušší v tom zůstat. Ve vyšším věku se sociální fobie sama trochu zmírní, najde si svůj způsob života, ve kterém se cítí bezpečně, mnoho činností zautomatizuje a cokoliv změnit je pak až příliš těžké. Ale máme i pár lidí mladších a starších.

Jakou roli hrají v rodině a jaká má rodina vlivy?

Lidé se sociální fobií bývají často buď černé ovce rodiny, nemají podporu, bývají shazováni, zesměšňováni, porovnáváni se sourozenci, vrstevníky, nebo naopak je jejich rodina příliš ochranitelská, úzkostná, nikam je samotné nepouští, nenechá je dělat věci za sebe, nemají tak dostatek sociálních zkušeností, zážitků a nemají sebevědomí dělat věci za sebe. Problém však nemusí být v rodině. Lidé se sociální fobií ale často zůstávají u svých rodin velmi dlouho a dělá jim problém se osamostatnit. Často tak setrvávají v prostředí, ve kterém trpí, ale nemají sílu odejít.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně sociálních úspěchů!

Více informací najdete na:
http://www.sfingaos.cz/
https://www.facebook.com/sfingaos?fref=ts

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na