Ohlédnutí za domácí školou

Autor

Tak a máme to zdárně za sebou. Minulý týden jsme úspěšně završili pátý rok našeho domácího vzdělávání a tak mám klid se trochu nadechnout, zavzpomínat a uvědomit si, co mi tato, ne zcela dobrovolná, zkušenost dala a vzala.

Nikdy jsem neplánovala, že budu některé své dítě učit doma. Ale díky souhře několika náhod k tomu prostě došlo a já byla najednou oním pověstným neplavcem hozeným do hluboké vody. Jistě, hrávala jsem si kdysi nadšeně na školu, ale moc dobře jsem věděla, že svým tehdejším imaginárním žákům nezpůsobím žádnou újmu, pokud mé vyučovací metody nebudou z nejlepších. U živých dětí je to přece jen složitější. Nejsem pedagog, a tak jsem si neustále kladla otázky typu „Co když mu vtisknu nesprávné postupy?“, „Naučím ho správně učit se?“, „Jsou mé znalosti dostatečné, abych je předávala dál a mohl na nich později stavět i on?“

V začátcích to bylo dost hektické. Zaprvé bylo potřeba nastavit nějaký systém, kterého bychom se mohli držet, a který by vyhovoval nám oběma. Do toho tu byly ještě dvě mladší děti, které bylo potřeba do toho také zahrnout. První třída tedy probíhala tak, že jsem mezi kojením mladšího syna a usazováním dcerky na nočník, učila nejstaršího obloučky a vlnky, které se měly stát rozcvičkou pro zvládnutí krásného písma. Nevím, zda je to tím odbíháním nebo jen genovou výbavou, ale faktem je, že písmo je to nejhorší, s čím jsme za celou tu dobu bojovali nejvíc.

Čtení bylo v pohodě. Vzhledem k tomu, že plynule četl již před nástupem do školy, hodiny čtení probíhaly tak, že mi prostě četl, když já jsem vařila nebo se snažila ukolébat či zabavit ty mladší. Matematiku jsme měli na rozvrhu, když šla prťata spát a ostatní předměty byly tak nějak „za pochodu“. Prvouka na procházce, hudební výchova při hraní…

Jak šel čas, a děti rostly a ty mladší se stávaly více samostatné, zklidňovala se i situace okolo výuky. Zase vyvstávaly jiné překážky, například, jak někoho naučit něco, o čem sami nemáte ani páru. Spousta věcí mi v hlavě zůstala ze školy, dílem proto, že mě to zajímalo, dílem proto, že jsem to v životě používala. A pak tu byly věci, ke kterým jsem nikdy ani nečuchla nebo jsem je prostě zapomněla.

Nejsem například expertem na anatomii, je to věc, která mě nikdy nezaujala, a jakmile nám na základce zmizela z písemek, vypustila jsem jí z hlavy. Musela jsem si to tedy nastudovat den předem a pak jsem to vysvětlovala synovi. Jakmile jsem usoudila, že on to umí, já to zapomněla. Takže neptejte se mě, z čeho se skládá trávicí soustava nebo jakou funkci má brzlík. Vymetla jsem to z paměti.

Zábava byla také s angličtinou. Bylo to v pořádku, dokud se do toho nezačala motat gramatika. Jak můžu někomu vysvětlovat anglickou gramatiku, když mou učitelkou byla stanice MTV? Mimochodem to bylo docela legrační při hraní her se spellováním (hláskováním). Když byl úkol „Spell the name of your teacher.“, měla jsem to celkem snadné, na rozdíl od našeho syna. Ale i gramatiku jsme nakonec zvládli. Díky za internet a trzku! ;))

Takže můj závěr? Bylo to velmi náročné, zvlášť ve chvílích, kdy syn vzdoroval a byl naštvaný na mě, že se má učit. To jsem docela těžce snášela a uvědomovala si, jak asi musí být učitelkám a učitelům, kteří tohle mají zněkolikanásobené. Zase na druhou stranu jsem si užívala chvíle, kdy ho některá látka natolik zaujala, že přinášel své postřehy a znalosti. Ale vcelku hodnotím tuto zkušenost kladně a myslím, že čím víc se budu od tohoto období vzdalovat, tím raději na něj budu vzpomínat.

Doporučila bych domácí vyučování? Myslím, že záleží na posouzení samotných rodičů, na zhodnocení svých schopností. Určitě je dobrá v případech, kdy potřebuje dítko zcela individuální tempo a přístup, ať již proto, že je pro něj učení jakkoli ztíženo nebo naopak proto, že je nadanější než vrstevníci.

Co byste měli vědět

Pokud uvažujete nad domácím vyučováním a nevíte, jak začít, nejlepší bude, když se obrátíte přímo na ředitele školy, do které bylo vaše dítko zapsáno k řádné školní docházce. Připravte se na to, že vás bude čekat návštěva pedagogicko – psychologické poradny, kde posoudí vhodnost této výuky pro vaše dítě. Také můžete očekávat návštěvu ze sociálky, aby zkontrolovali, v jakých podmínkách budete své dítě učit. Se školou si pak už domluvíte konkrétní podobu, zda bude váš potomek docházet do školy alespoň v některé dny nebo třeba na kroužky a také kdy a jak bude probíhat závěrečné přezkoušení před uzavřením klasifikace v pololetí a na konci školního roku.

V současné době je domácí vyučování povoleno na 1. stupni ZŠ, tedy od 1. do 5. třídy, od nového školního roku, který začíná letos v září, se však rozjíždí testování domácího vyučování, které bude již i pro 2. stupeň. Až teprve úspěch v testovací fázi rozhodne, zda bude domácí škola rozšířena i pro tento stupeň.

A ještě malá rada plynoucí ze zkušenosti. Vzhledem k tomu, že budete mít jen jednoho žáka, bude vás to svádět k tomu, že budete stále u něj, radit mu a vést ho. Snažte se od toho oprostit a dávat mu prostor pro samostatnou práci, v životě se mu to bude hodit.

Všem rodičům, kteří se do domácího vyučování pustí, držím palce a přeji hodně úspěchů.

Také přidávám odkaz na stránky, které mi v začátcích hodně pomohly se v celé problematice zorientovat http://www.domaciskola.cz/

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na